Modelka Pavlína Němcová: Porodem mi začalo peklo na zemi!
13 fotografií
Jednou nohou je neustále v Praze a druhou v Paříži. Ve Francii má chlapa, o kterého musela celých dvanáct let bojovat – syna Alana (22). A ve své rodné zemi životního partnera Milana Vopičku (38), se kterým plánuje budoucnost. Právě o životních cestách, které si nevybíráme, se modelka Pavlína Němcová (41) rozpovídala pro deník Aha!
Pletou si vás někdy s Petrou Němcovou?
„Jo, jo, pořád. Hlavně tady. Třeba se mě ptají na zážitek s tsunami, až je tedy musím upozornit, že já nejsem Petra. Paradoxně, když jsem se s ní setkala, tak mi říkala to samé. Mně to teda lichotí, ona je nádherná ženská.“
Petra žije v Americe a dost zapomíná česky. Stalo se vám to také?
„Když ve Francii řídím auto, nadávám francouzsky. Ale já byla pořád v kontaktu s rodinou. Nedokážu si představit, že bych zapomněla.“
Máte dva domovy. V Paříži se věnujete hlavně synovi, ale jak svůj čas trávíte tady?
„Mám hodně aktivit, takže se vůbec nenudím. Kromě své nadace Šance, která pomáhá dětem z dětských domovů, jsem vytvořila vlastní kolekci šperků nesoucí jméno Gioia by Pavlina Nemcova a nejnověji jsem se stala ambassadorkou soutěže krásy Schwarzkopf Elite Model Look.“
Tahle agentura vás zastupuje od samého začátku. Co jako ambassadorka budete dělat?
„Jezdíme po městech a vybíráme dívky. Teď bude dokonce první ročník, kdy se budou vybírat i kluci. Pak jste jim takovou učitelkou...“
Podle čeho vybíráte muže?
„Tohle jsou ještě kuřátka, ale samozřejmě musí splňovat určitá kritéria – tvárnost, fotogeničnost, musí mít silnou osobnost. Prázdné panenky a panáčkové by neuspěli.“
Kdybyste dnes měla stát vy na pozici vybíraných dívek, na co byste si dávala největší pozor?
„No to já bych tam asi nešla. Opravdu. Byl by pro mě očistec tam vůbec jít. Nikdy jsem na žádném takovém konkurzu nebyla.“
Styděla byste se?
„Já jsem si nikdy nevěřila v tomto duchu. Navíc modelkou jsem nikdy být nechtěla. Přišla jsem k tomu jak slepá k houslím.“
Jak to?
„Tenkrát si mě prostě vybrali a já jela jako šestnáctiletá do Paříže, ještě s Evou Herzigovou. Myslela jsem, že to bude jen na prázdniny, ale člověk míní a život mění.“
To musel být úplně jiný svět.
„To ano. Byly jsme tenkrát ty holky z východního bloku. Francouzsky jsme neuměly, jen pár slov anglicky. Všechno bylo nové.“
Když se ohlédnete, co vám modeling kromě neustálého cestování a peněz dal?
„Naučil mě obrovské pokoře. Odešla jsem z rodinného hnízda velmi mladá, tím jsem mnohem dřív vyspěla, stala jsem se zodpovědnou. Naučilo mě to strašné píli.“
Byla jste v situaci, kdy jste si nedokázala poradit?
„Těch bylo hodně! Například, když mě vyslali na první práci na ostrov svatého Bartoloměje, ale musela jsem na svatém Maartenu přesedat na malé letadlo, které mi kvůli zpoždění v Paříži uletělo. Já uměla opravdu jen pár slov anglicky. Byla jsem zoufalá na letišti, další letadlo letělo až druhý den. Nikdo se se mnou pořádně nebavil. Když jsem skončila v slzách, tak se mě zželelo letušce, která mě vzala na hotel a druhý den odvezla na letadlo.“
Říká se, že fotografové a agenti se vždycky snaží manekýny dostat do postele...
„Děje se to, stejně jako tomu je v jiných oborech a sférách. Byla by hloupost to tvrdit pouze o modelingu. Děje se to všude, kde jsou muži a ženy. Záleží na úrovni oboru a především lidí. Ve vrcholovém modelingu se to děje minimálně. Na této úrovni si nikdo nedovolí chovat se primitivně!“
Odmítla jste někdy něco dělat?
„Měla jsem štěstí, že mě agentura posílala pouze na zakázky, které byly na úrovni, a tudíž jsem nic takového nikdy nemusela řešit.“
Co jste si koupila za první výplatu?
„To si pamatuji naprosto přesně. Mamince značkové lodičky, bráchovi model autíčka, tátovi hodinky a sobě džínovou minisukni.“
Jaký je rozdíl mezi českým a zahraničním modelingem?
„Když u nás řeknete, že jste modelka, tak je to pomalu až hanlivé označení, kdežto venku na vás koukají jinak. Pokud opravdu děláte vrcholový modeling, lidé k vám mají respekt. Byť to nevypadá, je to náročná práce. Tady z dívek dělají pomalu cvičené opice, které chodí po barech a večírcích nebo přehlídkách na diskotéce! To se vám v zahraničí nestane.“
Kolik si agentura bere z vaší výplaty?
„Dvacet procent od modelky a dvacet od klienta. Modelce zůstane osmdesát. Což je super, ale musíte z toho zaplatit daně...“
A to je ve Francii kolik?
„Hodně. Padesát procent!“
Jste také herečka. Diváci vás mohli vidět třeba ve filmu Edith Piaf, kde jste ztvárnila novinářku zpovídající slavnou šansoniérku na pláži. Jak jste se vlastně dostala k herectví?
„Začínala jsem od nuly. Chtěla jsem zkusit, jestli to ve mně vůbec je. Vystudovala jsem to. A teď chodím na konkurzy a castingy.“
Ale vždyť jste říkala, že se stydíte!?
„To je strašný rozdíl. V modelingu jste sama za sebe, ovšem v herectví vždy hrajete někoho úplně jiného. Schováte se za postavu, kterou máte interpretovat.“
Jaké postavy nejraději hrajete? Co třeba pořádnou mrchu?
„Ne. Nejradši hraji postavu, která je mi vnitřně nejvíce podobná. Ale musím přiznat, že ještě nepřišla role, ze které bych byla úplně nadšená. Byla bych vděčná za komplexní roli, kterou bych musela nastudovat do hloubky.“
Nedělá si z vás partner legraci, že na něj něco hrajete?
„Jasně pořád slyším, že jsem herečka!“
Vdávala jste se strašně mladá.
„Ano, byla to láska na první pohled. Nicolas byl můj první kluk. Bylo to nádherné.“
Vaše láska ale nedopadla dobře. Kdy se to zlomilo?
„Když jsem porodila syna. V tu chvíli to byl úplně někdo jiný. Uzurpátor a já byla jeho majetek. Všechno muselo být podle jeho pravidel. Nebyla jsem nic.“
Jak se to projevilo?
„Porodila jsem o tři týdny dřív. Měla za mnou přiletět maminka a v den porodu mi tatínek volal, že se mu podařilo přebookovat letenku. Když jsem to Nicolovi řekla, tak on to úplně nesmyslně zakázal. Že to neexistuje. Pro mě to byl šok. Zakázal to. Maminka pak opravdu přiletěla později a místo měsíce se zdržela týden, protože se to nedalo vydržet. Nesměla se miminka ani dotknout. Začalo peklo na zemi.“
Proč rodiče nezasáhli?
„Tenkrát byla jiná doba. Navíc tam byla jazyková bariéra, tatínek by mu neuměl ani pořádně vynadat. Navíc i finanční situace. Já pocházím z chudé rodiny. Pro mé rodiče bylo nemyslitelné, aby si lítali do Paříže a spali po hotelích.“
Byla jste na manželovi plně finančně závislá?
„Ano, byla. On nechtěl, abych pracovala. Já byla ráda, mě ten modeling nebavil. Navíc mi dal rodinné zázemí, které mi tolik chybělo. Byla jsem opravdu mladá, osmnáctiletá.“
Soudil se o majetek?
„Měli jsme předmanželskou smlouvu. Odešla jsem s kufříkem, se kterým jsem přišla.“
Uhodil vás někdy?
„Ke konci vztahu. To už jsem věděla, že takhle to dál nejde.“
Čím vám nejvíce ublížil?
„Když mi sebral syna. Zakázal mi ho odvézt na návštěvu domů, ale já jela. Pak přijel za mnou, vypadalo to, že je vše zalité sluncem, ale on mi Alánka odvezl, v Paříži požádal o rozvod, a já se pak dvanáct let o dítě soudila.“
Musela jste se cítit hrozně!
„Byla to ta nejhorší bolest na světě. Měla jsem ho jen na víkendy, na vyhraněnou dobu. Nicola mi nedal nikdy ani minutu navíc. U soudu jsem neuspěla. Byla jsem cizinka a modeling pro ně nebyla stálá práce, která by syna zabezpečila. Čekala jsem dlouhých dvanáct let, než mohl Alan říct, s kým chce žít. A zůstal u mě. On pro mě byl vším a stále je. Máme nádherný vztah, za který jsem vděčná.“
Jaký máte dnes vztah k exmanželovi?
„Dneska jsou vztahy už uklidněné, vycházíme spolu. Máme přátelský vztah, už kvůli Alanovi. Paradoxně asi před osmi lety se chtěl ke mně vracet. Řekla jsem mu, že jsem mu všechno odpustila, ale nikdy nemohu zapomenout.“
On má nějakou další rodinu?
„Nemá. Je sám.“
Syn studuje obchodní právo. Už má třeba dívku?
„Chybí mu ještě rok studií. A ano, měl teď roční vztah, který mu nevyšel, dlouho se z toho léčil, ale už kouká po jiných.“
To byste také mohla být brzy babičkou!
„No, to jo. Už před čtyřmi lety mi Alánek říkal, že kdyby byl jako já, tak už jsem babička. To bych tady mohla vozit dva kočárky.“
Vždyť vy byste chtěla ještě dítě!
„No právě, chtěla. Jedno miminko v kočárku bude moje a druhé vnoučátko.“
Váš nynější partner Milan ale děti má.
„Ano, má.“
Takže ale plánujete dítě spolu?
„Plánujeme...“
Chtěla byste se ještě vdávat?
„Ano, jsem stará škola. Myslím, že by takto měli být lidé spojeni.“
13 fotografií
