Exkluzivní zpověď matky Kramného: Už nemůže vzdorovat! Jak dlouho ještě bude trvat na nevině?

Petr Kramný ve vazební věznici rozhodně nestrádá, přestože je kvůli možnosti útěku a obvinění z vraždy zařazen v oddělení se zpřísněným dozorem. Právě proto ho může jeho rodina navštívit jen jednou za 14 dní na maximálně hodinu a půl. Během návštěvy musí být po celou dobu přítomen policista.

V cele ho navštívili dvakrát jeho rodiče, donesli mu oblečení i peníze. Ty může utrácet pouze zamřížované výdejně. Nakupovat v zamřížované výdejně může jen dvakrát týdně a smí utratit nanejvýš tisícovku.

Na balíček od mámy si musí ještě měsíc a půl počkat. Nárok na něj má jednou za čtvrt roku. Balíček nesmí vážit víc než pět kilo a nesmí obsahovat čerstvé potraviny.
Přestože kvůli přísnějšímu režimu a obavám, že by si mohl sáhnout na život, ho dozorci kontrolují několikrát do hodiny, má Petr Kramný jinak celý den osobní volno. To znamená, že může klidně den proležet v posteli. Jen by správně neměla být ustlaná, i když to dozorci tolerují. V cele má i vlastní záchod.

Chodí v civilu
Vězeňské tepláky Petr Kramný na sobě rozhodně nemá. Chodí v civilním oblečení i obuvi, které mu do vazby přinesla jeho máma. Stěžovat si akorát tak může na teplou vodu, protože má na ni nárok jen dvakrát týdně. Mýt se studenou vodou ale může neomezené.

Matce se ztrácí před očima
Přestože Petr Kramný ve vazbě nikterak nestrádá, jeho máma Irena to vidí jinak. Po každé návštěvě se jí zdá v obličeji zničenější.

„Je na tom psychicky moc špatně. Chtěl mi toho tolik říct, poznala jsem to z očí, ale nemohl. Mohla jsem ale z jeho obličeje číst, jak je zoufalý,“ řekla Aha matka Petra K., paní Irena.
Vazba na psychiku jejího syna totiž působí velmi silně a depresivně, neboť Petr K. vůbec nepočítal s tím, že by v ní mohl sedět. Právě kvůli této své jistotě prožívá nyní psychický šok, který se může odrazit i v jeho váze.

Ludmila Čírtková, policejní psycholožka: Pocity viny neexistují
„Obvinění, kteří jsou vzati do vazby, většinou trpí. Mají pocit, že jsou tam omylem a převládají u nich pocity křivdy a zároveň i lítosti. Nezáleží na tom, jestli čin spáchali nebo ne. I lidé, u nichž je vina jednoznačně prokázaná, si dokážou vymazat pocity viny a vinu přesunout na někoho jiného – třeba na kriminalisty, kteří v jejich očích postupovali špatně. Jsou přesvědčeni, že se proti nim všichni spikli.“

Jaromír Richter, advokát Petra Kramného O pocitech se nebavíme
 „Můj klient je obviněný z trestného činu vraždy, kde je sazba až dvacet let vězení. Není ale vyloučen ani výjimečný trest, tedy doživotí. O tom, jak se Petr K. cítí ve vazbě, se nebavíme. Stále však stojí za verzí, že jeho manželka a dcera byly otráveny.“