Režisér Vyprávěj a První republiky Biser Arichtev (37): Proč dostal Krajčo přes d*žku a jak sbalil Veroniku Novou?
14 fotografií
Seriál Horákovi, Vyprávěj, nyní První republika. To je stručný výčet práce čistokrevného Bulhara z generace »husákových« dětí, který se narodil v Československu Bisera Arichteva (37). V současné době jednoho z nejžádanějších režisérů u nás. Daří se mu také v soukromí. Nedávno se oženil s herečkou Veronikou Novou (27) se kterou se poznal během natáčení…
Málokdo ví, že jste ale původně začínal úplně jinak. Jako muzikant ve skupině Kryštof.
„Byl jsem tam někdy na začátku, když se to teprve rozjíždělo. Byli jsme nadšení kluci, co se snaží dělat muziku, protože ji milujou. Hrál jsem na kytaru. Nádherné období, všechno to bylo hodně opravdové a čisté.”
Jak se vám spolupracovalo s Richardem Krajčem?
„Richard je idealista v tom dobrém slova smyslu. Neuvěřitelně pracovitý, talentovaný kluk. Má odvahu dělat věci poctivě a bez velkých kompromisů. Už tenkrát vyžadoval aktivní přístup po všech. Když se někdo nechytal, štvalo ho to a byly z toho konflikty. Velmi brzy pochopil, že nic není bez práce a tak dřel. Když se po čase vidíme, oba se s úsměvem hlásíme k tomu, že my jsme ti kluci z toho havířského dvorku. Richard tam dostal několikrát přes držku, protože se vymykal.”
Proč jste nakonec z kapely odešel?
„Šel jsem za svým snem. Chtěl jsem být u filmu a televize. Navíc nejsem tak dobrej muzikant. Do kapely jsem ale přivedl bráchu Nikolaje, který tam hraje dodnes. Ukázalo se, že to tak prostě mělo být.”
Kryštof loni získal slavíka a je teď na vrcholu. Nemrzí vás, že nejste u toho?
„Vůbec ne. Jak říkám, chtěl jsem jít jinou cestou. Nedávno jsme byli s manželkou na jejich koncertě. Říkal jsem jí: “Ten muzikantský život musí být šílený – po nocích, klubech, festivalech, pořád někde na cestách. To bych teda nechtěl.” Ona se na mě podívala a s klidem odpověděla: “U filmu to máš jako jinak?” (smích) Měla pravdu. Všechno má svoje.”
Vy si ale také na slávu nemůžete stěžovat. Vše odstartoval seriál Vyprávěj, který byl pro vás svým způsobem osudový. Nejen že vás proslavil, ale díky němu jste se seznámil s herečkou Veronikou Novou, vaší současnou manželkou. Tušil jste už během »kamerovek«, že by to mohla být životní láska?
„Bylo to tak, že jsem potřeboval obsadit roli Klaudie. Měla to být bezprostřední bezvadná holka, kamarádka. Při hledání jsem narazil na Veroniku, která hrála asi v šesti letech v nejsledovanějším seriálu v Čechách a také v několika divadlech. Z profesních důvodů mi bylo trapné, že jsem o ní nikdy neslyšel, ale líbila se mi, tak jsem jí zavolal. Pak už to šlo rychle…“ (smích)
Brali jste se pár měsíců poté, co jste se seznámili. Co vás vedlo k tomu, že tak najednou?
„Jestli něco takového existuje, tak to byla láska na první pohled. Začali jsme spolu chodit, jen klasické rande, na procházku, na kávu, na oběd, do kina. Bylo to krásné období poznávání, trvalo asi dva měsíce. Pak už to bylo neudržitelné, začali jsme spolu hned žít a vzali se. Máme hodně společného. Baví nás stejné věci, máme podobný vkus. Máme podobnou výchovu, oba jsme částečně s filmařských rodin. Víte, nikdy jsem nebyl příznivcem manželství, ale manželství je super.“
Vypadáte opravdu spokojeně. Plánujete v brzké době založit i rodinu?
„Tak to je trochu složité s ohledem na období života, ve kterém se právě nacházíme. Hodně pracujeme a také si užíváme čerstvého vztahu a manželství. Rodinu ale určitě chceme rozšířit. Jen zatím nevíme kdy to bude. Jestli za dva, tři roky? Někdy si ale říkáme, už aby to bylo. Ale na jaře plánujeme charitu pro sirotčince v Africe. Snad se to povede.“
Z předchozího vztahu máte pětiletého syna Teodesia. Jak vychází s Veronikou?
„Miluje ji a ona jeho. Jsem rád, že k sobě našli takový vztah, protože kdyby to bylo jinak, žilo by se s tím těžko.“ 
První republika přitvrdila: Mrazivý pád do Vltavy a švédská trojka v posteli!
Celý článek
Mimochodem jak vám bylo, když jste musel v seriálu První republika režírovat vaší nahou manželku v milostné scéně?
„Lehce erotické scény jsem točil už dříve s Hankou Vagnerovou, Andreou Kerestešovou nebo Markétou Plánkovou. Vždycky je to trochu komplikované. Veronika je nádherná žena, úžasná osobnost a miluju ji. No, bál jsem se toho. Z podstaty nejsem žárlivý, ale pravda je, že v takové situaci se člověk neocitá často. Lhal bych, kdybych řekl, že to bylo úplně jednoduché. Nebylo…“
Jak to tedy nakonec dopadlo?
„V určitý moment se z toho stala prostě práce. Zvítězila touha udělat tu scénu dobře a hezky. Osobní věci šly stranou.“
Vraťme se ještě k seriálu Vyprávěj, kde jste točil i s Radkem Brzobohatým, který zemřel pár dní poté, co s vámi dotočil poslední záběr. Jaké na něj máte vzpomínky?
„Byl to člověk, který měl všechno správně nastavené. Choval se vždycky ke všem slušně a spravedlivě. Byl trpělivý, pomáhal svým hereckým kolegům. Byl to skvělý a správný chlap. Mám od něj jedno krásné úsloví, které vím, že se mnou půjde po zbytek života a to říká: „S nenávistí se žít nedá.“ Je to hodně o toleranci a odpuštění a snaze pochopit, proč se některé věci dějí tak, jak se dějí. Je z dob, kdy točil Rodáky.“
V Čechách jste se už narodil a zažil i totalitu. Jak jste například prožíval listopad 1989?
„Byl jsem v sedmé třídě. Máma z televize nosila překopírované VHSky záznamů z událostí na Národní třídě. Sousedi seděli u nás v Havířově v obýváku, sledovali jsme to a nechápali. Sledovali jsme všechny zprávy o průběhu demonstrací. Naši mi konečně vysvětlili, jak to celé s tou komunistickou stranou je. Hrál jsem na kytaru a místo »kotlíkářských« hitů jsem začal skládat protestsongy.“ (smích)
Přenesl jste z této revoluční doby něco i do Vyprávěj?
„Když jsme připravovali díly kolem 17. listopadu 1989 a některých událostí, které tomu předcházely, udělal jsem si kompletní přehled o tom, co se vlastně dělo. Byl jsem v ústavu pro studium totalitních režimů, bavil se s přímými účastníky. Ty díly jsou podle mně jedny z nehodnotnějších v celém seriálu a ukazují, co se tehdy opravdu dělo.“
Nyní slaví velký úspěch také seriál První republika. Tu dobu jste tentokrát nezažil, kde jste bral inspiraci?
„Před natáčením jsme prošli opravdu hodně dobových dokumentů a fotografií, abychom si z toho mohli vzít to zajímavé, a to na čem postavíme vizuální a výtvarnou stránku celého seriálu. Chtěli jsme, aby seriál obstál i v evropské konkurenci.“
14 fotografií
