Dětský herec Dan Šedivák (47): Při téhle scéně ho Poloczek skutečně zmlátil!
5 fotografií
Jako třináctiletý ztvárnil hlavní roli ve filmu Jen tak si trochu písknout a se svým filmovým parťákem Michalem Suchánkem se sešli ještě v několika filmech. Dnes je Daniel Šedivák (47) duší Černého divadla v v pražské Rytířské ulici a na filmové role už spíše jen vzpomíná. Společně s Nedělním Aha! se tak po letech vrátil ke svému prvnímu filmu, který natočil v roce 1980.
Film režiséra Karla Smyczka Jen si tak trochu písknout byl váš první. Jak probíhal casting?
„Tenkrát mi bylo třináct a chtěl jsem jít na konkurz klasicky oblečený. Maminka ale řekla ne, že prý tam musím jít vypíglovaný. Tak někde koupila sako, které bylo úžasné.“
Styděl jste se v něm?
„Ne, právě vůbec. To bylo opravdu skvělé sako a nakonec jsem v něm odehrál celý film. To maminka ani netušila. Casting tenkrát trval strašně dlouho, ale nakonec jsem hlavní roli Pavla Voříška dostal. Jen se ještě nevědělo, kdo bude hrát se mnou ve dvojici. Režisér Smyczek si vzpomněl na Michala Suchánka, jeli jsme k němu domů, tam si nás přeměřili a bylo rozhodnuto.“
Kolik dětí se castingu zúčastnilo?
„Bylo nás přes dva tisíce a ten konkurz trval skoro stejně dlouho, jako natáčení filmu. Přes dva měsíce.“
Vašeho filmového otce ztvárnil Bronislav Poloczek, který vám uštědřil i pořádný výprask. Jak na tuto scénu vzpomínáte?
„Bronislav Poloczek byl velice upřímný. Scéna, kdy přijde ze třídní schůzky a má mě umravnit, se točila hodně dlouho. Měl mi jednu fláknout, ale on mě fláknul tak, že jsem se dvakrát otočil a upadl jsem na zem. Málem mi urazil hlavu. Měl jsem červenou pusu a muselo se čekat, až mi splaskne. To se mi tenkrát moc nelíbilo. Když se potom točila scéna, ve které jsem ho měl po maléru s akvarijními rybičkami plácnout přes ruku, tak jsem mu to vrátil. Vydal jsem ze sebe do toho úderu svoji veškerou sílu.“
Jak reagoval na tu facku od Poloczka režisér?
„Zakročil a zkrotil ho. Smyczek je skvělý režisér, který dává každému prostor a velkou volnost. I já, jako malý kluk, jsem si mohl říci některé věty po svém.“
A co Bronislav Poloczek, omluvil se vám?
„Ano, potom se omlouval. On nebyl agresivní, zkrátka to jenom v tu chvíli neodhadl.“
Natáčení jste si ovšem také užíval. Kromě facek jste si už jako třináctiletý zkusil i milostnou scénu. Jaké na ni máte po letech vzpomínky?
„Na tu dobu tam byla docela odvážná scéna, ve které jsem své filmové partnerce odhalil ňadro a hladil ho. To se komunistům moc nelíbilo a ten film byl potom dokonce i na čas zakázaný. Nakonec vymysleli kompromis a udělali ho snad do čtrnácti let nepřístupný. Což byla zvláštní klasifikace.“
Jak jste si scénu, co by puberťák, užíval?
„Točilo se to v takovém malém bytě, někde na Vinohradech a na tu scénu se přišel podívat snad celý štáb. Měl jsem spíš trému, ale nakonec se to vyvinulo celkem přirozeně. Vzpomínám si, že jsme si dali dokonce francouzáka, což režisér nečekal. Tak jsme to museli trochu zkrotit a natočit znovu, protože režisér se bál maléru. Tu dotyčnou jsem už nikdy potom neviděl.“
Poslední rozhovor s Bronislavem Poloczkem: Cítím v kostech, že to co nevidět …
Celý článek
S Michalem Suchánkem jste se potom ještě vídali?
„Natočili jsme ještě pár filmů a občas se potkáme. Každý jsme ale v jednom kole.“
Proč jste s filmováním vlastně přestal?
„Koncem osmdesátých let mě oslovil Michal Kocourek, taky hrával jako kluk ve filmech, jestli s ním nechci dělat Černé divadlo. To mě docela nadchlo, ale ještě jsem si musel odkroutit pět měsíců na vojně. Počkal na mě a pak jsme to rozjeli naplno. Dva roky nám trvalo, než jsme se chytli. Na filmy jsem už tím pádem neměl čas a pár jsem jich odmítl. Možná jsem tím někoho i urazil.“
Takže pokračujete dál jako herec, ale pouze na divadle.
„Hraju hlavní role, dělám rekvizity a pracuju jako scénograf. Patnáct let jsem neměl alternaci a hrál denně. Teď už alternaci mám, takže když pojedu do zahraničí, Praha může hrát.“
Co vás čeká v nejbližších dnech?
„Koncem února jedeme na měsíc do Mexika, pak jsme čtrnáct dní doma a vyrážíme do Kolumbie a Peru.“
5 fotografií
