Petr Janda rok po úmrtí Milana Peroutky: Ferda nás z nebe pošťuchuje…
10 fotografií
Právě dnes by bubeník Milan Peroutka (†49) ze skupiny Olympic oslavil padesáté narozeniny. Hudebník, který loni v květnu tragicky zahynul při nešťastném pádu ze schodů, když po koncertě v Karlových Varech už doma v Praze odnášel z dodávky svoji bubenickou soupravu. „Upadl na těch schodech, o kterých říkal, že nepřinášejí nic dobrého. Z auta přitom nesl bubínky a činely, chtěl si totiž doma zahrát. Já mu chtěl pomoci, ale on řekl, že ne, že to zvládne. Po sto metrech, co jsme ujeli, evidentně padnul na tu zeď a zemřel. Když ho ráno našli, měl blažený výraz. Asi z toho, že zachránil bubny a činely, sebe ale nezachránil,“ vyprávěl tehdy na pohřbu se slzami v očích Petr Janda (71).
Petře, od smrti Milana Peroutky uplynulo osm měsíců. Už jste se s jeho ztrátou vyrovnal?
„Ne… To prostě nejde. Uvidíme, jak to dopadne s časem, jestli rány alespoň trochu zahojí, ale zatím je to stále hodně živé.“
Čím vám nejvíce chybí?
„Už jenom tím, když jedeme na vystoupení, nastoupíme do auta a on tam není. Vždycky to přitom začalo nějakou srandou. On rád vyprávěl, rád poslouchal, rád se smál. Teď je tam opravdu smutno.“
Když si na něj vzpomenete, co se vám jako první vybaví?
„Veselej, bezproblémovej kluk, kterej byl vždycky dobře naladěnej. Skvělej kamarád. Kdykoliv jsem s něčím potřeboval pomoc a zavolal mu, okamžitě fungoval. Takový člověk se hledá těžko.“
Jak často si na něj vzpomenete?
„Denně… Třeba dneska jsem zrovna viděl auto, které jsem mu prodal, tak jsem si na něj hned vzpomněl.“
Jste v kontaktu s jeho rodinou?
„Musím říci, že málo. Jeho syn nám loni pokřtil novou desku, občas zajde i na koncert. S Ferdovou manželkou jsem se od pohřbu viděl asi jednou.“
Proč se mu vlastně říkalo Ferda?
„To jsem mu vymyslel já. Když k nám v roce 1986 nastoupil a představitel se, tak jsem mu řekl: ne, ty nebudeš Milan Peroutka, ty budeš Ferdinand Peroutka. Jako ten spisovatel, ředitel Svobodné Evropy. To bude ty komunisty strašně štvát! Každému jsem ho pak s radostí představoval. Milanovi se ta přezdívka také líbila. Ale když se představoval on, tak vždycky jen jako Milan.“
Právě dnes by oslavil padesáté narozeniny. Plánoval toto významné životní jubileum s předstihem?
„Nemluvili jsme o tom. Přece jenom ta padesátka byla ještě daleko. Ani nevím, kde by to chtěl udělat, jestli doma v Radotíně nebo někde jinde. Rozhodně by to bylo hodně veselé a určitě príma.“
Takže mejdan ve velkém stylu?
„Slavil poměrně dost často, takže nebyl rozdíl, jestli slaví nějaké jubileum nebo třeba jen svůj svátek. On to měl rád, měl to trošku v genech. Ale na jevišti byl vždycky střízlivý. Jen jednou, to by bylo někdy v roce 1990 přišel »piclej« a na jeho výkonu to bylo znát, tak jsem mu to vyčetl. Od té doby se to už nikdy nestalo, a že jsme těch koncertů odehráli. Když k tomu připočtete nástrahy fanoušků, co nám nosí flašky, zvou na panáky… Ferda si před kšeftem nedal ani kapku. Po koncertě už to bylo samozřejmě něco jiného.“
Jak jste se s Milanem seznámili?
„Na konkurzu, který jsme dělali poté, co dal výpověď Petr Hejduk. Přišlo sedm bubeníků. On a Jirka Zelenka byli jasně nejlepší. Ale protože šel Zelenka na vojnu, vzali jsme Peroutku. Úplně ho vidím. Byl to takovej strašně tichej, hubenej, vyplašenej chudáček z Radotína, který neznal svět. Během deseti let se z něj stal diametrálně jiný člověk.“
V jakém slova smyslu?
„Přibral, pořád žvanil a znal už celý svět.“ (smích)
Prozraďte, jak teď bez něj Olympic funguje?
„I když jsme se zkonsolidovali a máme nového výborného bubeníka Martina Vajgla, který ho perfektně zastupuje, v kapele zůstalo smutno. Ale hrajeme stejně jako dřív. Po jeho smrti jsme vydali desku, to prostě muselo ven, abychom se zbavili těch ošklivých vzpomínek.“
Jak nového člena přijali fanoušci?
„Paradoxně, fanoušci se ještě víc semkli. Jenom na facebooku nám od Silvestra během deseti dní přibylo tři tisíce lidí. Jen pro představu, v květnu jsme jich tam měli nějakých dva tisíce, teď jich je tam 28 tisíc. Nechápu to. Myslím, že to Ferda tam ze shora nějak prošťouchl.“
Věříte na posmrtný život?
„Člověk rád podvědomě věří… Pamatuji se, že když jsem byl malej kluk, tak jsem se všechny lumpárny snažil dělat na záchodě, protože jsem mě pocit, že tam na mě Pánbůh nedohlédne. Neměl jsem žádnou věřící výchovu, ale rád se o těchto věcech bavím a myslím, si, že opravdu něco je. Jsem takový nepraktikující věřící.“
Vraťme se ještě k Olympiku. Přepadaly vás po Milanově smrti i myšlenky, že už hrát nebudete?
„To vlastně trvá pořád. Teď po desce to teda trochu opadlo, že bychom to zabalili úplně, ale po té tragédii to bylo fakt hodně divoké. A bůhví jak by to nedopadlo, kdybych si nepřečetl, jak jeden kritik s radostí oznamoval, že teď to ten Olympic konečně zabalí. To mě tak naštvalo, že ten člověk nemá ani kus piety, že jsem bouchl do stolu a řekl si, tak to teda ne! Byl to impulz nechtěného. Tím, že si přál náš konec, nás naopak nastartoval.“
Petr Janda přistižen při důvěrné rozmluvě s transplantačním chirurgem Pirkem:…
Celý článek
Co chystáte v letošním roce?
„Teď máme dovolenou, tak se chystáme do tepla. Já na tři týdny do Ameriky, Milan Broum do Austrálie. Sezona nám začíná až v únoru. V květnu proběhne v Malostranské Besedě v Praze vzpomínkový večer, kde budeme na Ferdu vzpomínat a hrát. Jinak opět máme plno koncertů po celé republice. V srpnu začneme pracovat na nové desce a 5. prosince máme rezervovanou Lucernu. Hraní nás stále hodně baví. Za sebe můžu říci, dokud to půjde a zdraví slouží, chci hrát.“
A co v osobním životě vás letos čeká a nemine?
„Letos už žádné dítě doufám… (smích) Můj stav je krásnej, mám senzační rodinu, žiji nádherný život, říkám si, že si ho snad ani nezasloužím. Těší mě, že mám malé děti, o které se mohu starat, předávat své zkušenosti. Musím říci, že mě pořád neuvěřitelně překvapují, jak jsou chytré, jak si všechno pamatují, hned reagují. Anežce jsou čtyři roky a za dva dny uměla celou naší desku nazpaměť. Nejvíce se jí líbila písnička, kde zpívám: Já nejsem zlej, jsem jen naštvanej, starej a nevrlej. A ona: tatínku to je o tobě? V jednom songu zase zpívám: mně se na tom světě strašně líbí, zvlášť když mi moje holka slíbí. A tatínku, co ti ta holka slíbí??? Prostě krásný…“ (smích)
10 fotografií
