Václav Vydra o manželce Bouškové: Šrouby v kotníku, zlomená žebra!
15 fotografií
Jakmile má chvíli volna, sedí Václav Vydra (58) v sedle. Jeho srdce sice patří manželce a herečce Janě Bouškové (59), ale bije v rytmu klapotu koňských kopyt. A právě to mu nejvíce zkomplikovalo jeho život. I rok a půl od bezdůvodného udání za týrání koní kvůli netradiční úpravě kopyt se na něho mnozí dívají skrz prsty. On je přitom hýčká a miluje jako málokdo.
Od podání trestního oznámení uplynulo už rok a půl. Jak k tomu vlastně došlo?
„Celou akci rozpoutaly dvě dámy z jednoho internetového koňského serveru, které poslaly udání na veterinární správu, a jeden pán, co na mě podal trestní oznámení kvůli údajnému týrání koní. Strašně mě mrzelo, že se do toho nechala zatáhnout i Česká televize. Udělali medvědí službu všem pokrokovým lidem, kteří usilují o osvětu v péči o koně."
Jak to dopadlo?
„Kontrola z krajské veterinární správy neshledala žádné pochybení a policisté pochopitelně už vůbec ne.“
Myslíte, že se na to už brzy zapomene?
„Neustane to ještě dlouho. Určité skupině majitelů koní, podkovářů, ale bohužel i veterinářů naše činnost bude vadit dál. Udělali ze mě tyrana! Myslím, že to byl tak trochu záměr.“
Jak se s tím vyrovnáváte?
„Nijak. Pokračujeme v osvětové činnosti, na statku v Malčanech jsme založili Institut celostní péče o koně, pořádáme semináře a vyškolování. A hlavně dál pomáháme koním s nemocnými kopyty k návratu do normálního koňského života.“
Vy jste vlastně takový průkopník. Kdy jste začal s tím, že koně nenecháváte kovat?
„Všechno začalo problémy s mou první klisnou Nelly a následně s jejím hříbětem Navarrou. Nelly byla nemocná, už když jsem ji koupil. Bylo jí sedm let, měla strmý postoj, špatná kopyta a otékaly jí nohy. Tehdy jsem neměl žádné znalosti a vše jsem svěřil »odborníkům«. Po pětileté péči mi bylo řečeno, že má silnou artrózu a že je to starý kůň. Bylo mi doporučeno, ať ji dám někam na důchod na pastvu, že už na ní nemůžu jezdit. Přesně v té době začala mít problémy i její dcera Navarra. Začala mít taky divný postoj – špalkové kopyto. V půl roce ji okovali, a když jí byly čtyři a půl, tak to vůbec k ničemu nevedlo. Veterinář mi řekl, že tam taky začíná artróza, ať nepočítám s tím, že s ní budu moct v budoucnu nějak víc jezdit. To mě hodně rozlítostnilo a začal jsem se o celou problematiku víc zajímat. Mimochodem, Nelly stále žije! Teď jí bude 23 let.“
Kolik koní momentálně máte?
„Svoje čtyři. Jinak tady na statku v Malčanech je jich momentálně jednadvacet. Jsou to koně buď v léčení, nebo od lidí, kteří mají podobnou nebo stejnou filozofii jako já a chtějí svým čtyřnohým miláčkům dopřát celoroční volný pohyb a život ve stádě v podmínkách co nebližších jejich přirozeným potřebám.“
Jak často sem jezdíte?
„Pokaždé, když mám čas. Když to vyjde, tak denně. Je to sice z Prahy asi 45 kilometrů, ale dá se to. Už jsem si na to zvykl.“
Strhl jste ke koním i manželku?
„Ano, my jsme dokonce jezdili spolu.“
Proč mluvíte v minulém čase?
„Jana přestala. Spadla totiž nešťastně z koně, a pak měla ještě bouračku na motorce. Měla šrouby v kotníku a už si nechtěla nic udělat. Za čas to zkusila ještě jednou, spadla znovu a zlomila si čtyři žebra. Takže skončila definitivně.“
Ale jezdí sem?
„To ano. Hodně pomáhá v administrativě, mám v ní skvělou partnerku. Bohužel z toho nemá tu pravou radost jako já. Pořád má z koní trochu respekt. Já jsem taky spadl mockrát, ale jsem jiná povaha. Bolí to, ale překonám to. Touha být na koni je prostě silnější.“
Vy asi nebudete nemocniční typ?
„To tedy určitě nejsem. Já jdu k doktorovi jen v nejnutnějších případech. Pokud člověk vnímá své tělo, tak ho i víc cítí. A pokud má informace a povědomí o tom, jak to tělo funguje, tak si ve spoustě věcí pomůže sám.“
Ale i vy máte za sebou několik zranění.
„Zatím poslední je z loňského října. Známí tu do vozíku nakládali koně, ten nechtěl, já pospíchal, vůbec to byl takový blbý nápad, protože ten kůň nebyl připravený. Prostě špatná konstelace. Přitom jsem si dával pozor, ale on byl hodně šikovnej a trochu do mě strčil.“ (smích)
Říkáte trochu strčil, ale měl jste zlomená žebra. Kolik jich bylo?
„Jedno. Ale ještě ten den jsem odjel hon. Nebylo to dobrý, tři neděle jsem pak spal vsedě. Ale za týden jsem už zase seděl na koni. Pohyb je zdravý, dokud to bolest dovolí.“
Měl jste ještě nějaký jiný úraz?
„Z koně jsem spadl mockrát. Ale takhle blbě mě nakopnul kůň asi jenom dvakrát. Ale vždycky jsem to rozjezdil.“
Takže vy léčíte koně a oni léčí vás?
„Vlastně to tak je. Žokej Pepík Váňa by o tom mohl vyprávět!“
Pan Váňa už delší dobu řeší finanční problémy, protože mu nezaplatili v zahraničí…
„No, to je těžký. Je to problém, protože koně spotřebují hodně peněz a zase tolik jich nevydělají. Když to jde dobře, vydělají si na provoz. Investice do koní jsou vlastně nenávratné. A pak zbývá se prostě snažit, aby to fungovalo. Moc mu držím palce, aby to ustál.“
Statek jste kupovali jako ruinu, od té doby se tu ale hodně změnilo…
„Udělalo se tu hodně práce. Bylo to dost děsný. Tohle byla opravdu strašná ruina. Propadlá střecha, pobořené zdi…. Do budoucna by tu mělo být zázemí pro školicí centrum. Seminární místnost, nahoře pár pokojíků pro ty, kteří by tu chtěli přespat.“
Jak to zvládáte finančně?
„Je to hodně náročné. Dáváme do toho vlastní prostředky, žádáme o dotace…. Prostě je pořád kam dávat peníze. Tady se dá investovat pořád.“
Jak vypadá váš běžný den?
„Vstávám okolo osmé, a pokud nezkouším v divadle, tak jedu sem. Odpoledne mi už většinou začíná práce, a tak musím třeba odjet na zájezd, natáčení nebo večerní představení.“
Na manželku vám tedy moc času nezbývá.
„My spolu hrajeme divadlo, děláme na pořadu Prostřeno!. Jsme spolu hodně pracovně. A pak jsme spolu v noci po představení. Akorát to bohužel vede k tomu, že chodíme spát pozdě.“
Máte tu 21 koní, kteří se volně pohybují po areálu. Je to hodně náročné na úklid?
„Uklízí se tu denně a vychází to tak na půl tuny koblížků. Uklízet se zkrátka musí pořád a je to nekonečná práce.“
Kolik toho jeden kůň sežere za den?
„Jeden kůň sežere měsíčně zhruba jeden balík sena, který váží 350 až 400 kilo.“
Když vás člověk poslouchá, připadá si, že před ním nestojí známý herec, ale profesionální koňák!
„No, už o tom poměrně hodně vím. Je toho dost, ale znáte to, člověk se pořád učí.“
Musíte být taky koňský psycholog?
„To musím. Ale všechno mě naučili koně. Protože člověk se musí naučit myslet tak, aby toho koně »přemyslel«. Pochopit jeho komunikační kanály a pak vymyslet něco, co on akceptuje. Pokud to dokážu, stoupnu u toho koně v ceně.“
15 fotografií
