Zdeněk Troška (60) prozradil: Má připravených sedm pohádek a čeká na peníze!
Televizní pohádky patří k Vánocům stejně neodmyslitelně jako ozdobený stromeček a kapr s bramborovým salátem. A s pohádkami je zase spojeno jméno Zdeňka Trošky, jehož filmy zná u nás snad každý. A právě slavného režiséra jsme se zeptali, co nesmí filmová pohádka postrádat, jaký má být správný král, princezna i princ.
Pane režisére, co si představíte pod pojmem dobrá pohádka?
„Já si myslím, že pohádkový vzor nastavil již začátkem padesátých let pan režisér Bořivoj Zeman svými pohádkami Pyšná princezna a Byl jednou jeden král. A také pan režisér Frič pohádkou Princezna se zlatou hvězdou na čele, nebo pan režisér Mach a jeho Hrátky s čertem. To jsou prostě věci, které jsou národní a my je tak odjakživa vnímáme. Ty Ladovy, Drdovy, Němcové a Erbenovy pohádky.
Prozraďte recept tvůrce, jaké hlavní ingredience by v pohádce určitě neměly chybět?
„Pohádka musí být především poetická, líbezná, úsměvná a musí v ní být humor i pohádkové napětí. Musí být jednoduchá, nesnáší psychologické ponory do hlubin jednajících postav, ani filozofické poselství. Pohádka je zkrátka pohádka. Černobílá. Tady je dobro, tady zlo a divák ví, jak jsou karty rozdány.“
A dobro musí mít nad zlem vždycky navrch…
„Ano. A divák pouze sleduje cestu, kterou nakonec to dobro zvítězí. Jinak by to byla balada. A nesmí chybět krásná krajina, stavby, exteriéry, interiéry, krásní herci, krásné kostýmy a krásná muzika. Zkrátka všechno musí být pohádkově krásné. Pohlazení pro oči i pro duši.“
Jaký by měl být král?
„Král je takový mile roztržitý tatík, který není zlý a v nadsázce, která nikoho neuráží, je i legrační a humorný. Takováto postava krále se v naší filmové klasice drží již po léta.“
Který pohádkový král se vám osobně vybaví jako první?
„Především pan Stanislav Neumann ve filmu Pyšná princezna. Potom pan Smolík, který hrál krále ve filmu Princezna se zlatou hvězdou a pan Záhorský v Hrátkách s čertem. Zkrátka takové ty milé Ladovsko-Drdovské postavičky.“
Co nadpřirozené postavy jako draci, čerti a víly? Jsou kořením pohádky?
„Víly a ostatní postavy stejně jako kouzelné prostředí. Já osobně vycházím z nádherných ilustrací pohádek pana Scheinera z konce devatenáctého a začátku dvacátého století. Malíře, který ilustroval pohádky Boženy Němcové, Karla Jaromíra Erbena a další. Dal jim nádhernou secesní duši, všechno noblesní, krásné a ušlechtilé. Snažím se, aby i moje cesty v lese, v poli, stejně jako mlýn nebo zámek vypadaly hezky. A mám velkou radost, když mě pak diváci zastavují a jednotlivé záběry chválí. A vnímají tu krásu české přírody a českého venkova. “
Jak by podle vás měla vypadat typická princezna?
„Princezna musí být krásná. Ale krása nestačí. Musí být i sympatická. Když budete mít krásného člověka, který nebude divákovi sympatický, můžete dělat, co chcete, ale divák s tou postavou nepůjde. To neplatí jen o princeznách, ale i o ostatních kladných postavách. Musí být milé, vstřícné, kamarádské a pohledné.“
Co nesmí naopak chybět záporné postavě?
„Dítě, nebo divák musí vědět, že ta postava manipuluje s ostatními prostředky, které nikdo jiný nemá. Například kouzly nebo něčím neférovým. A to je právě ta výchovná stránka pohádky. A jak někdo použije zákeřný a úskočný prvek k tomu, aby druhého porazil, nebo ohrozil na životě, že je to špatně. Těmito kouzly a čáry spojené například s peklem vládnou právě ty záporné postavy.“
Zřejmě jste hltal pohádky již od dětských let? Jaká je vaše nejoblíbenější?
„Ano, knihy pohádek jsem sbíral. Miloval jsem tři pohádkové knížky, které mám dodnes a na které nedám dopustit. Byly to pohádky Boženy Němcové, české pohádky Jana Drdy a ruské pohádky Krása nesmírná.“
Jak a kdy se vám pohádky nejlépe píší?
„Nijak to nerozděluji. Když mi někdo řekne, že má peníze a mohli bychom natočit pohádku, okamžitě mě to nastartuje. Asi sedm nebo osm jich mám připravených, vrhnu se na ně. V duchu pohádky se už snažím určit, jestli ji budeme dělat ve stylu gotiky, renesance nebo zda ty kostýmy budou rokokové.“