Co tajila Iva Janžurová (72): Ponižující rozvod!
„Ivuška je kapitál. Životní kapitál,“ říkal režisér a herec Stanislav Remunda (†84) o své životní partnerce Ivě Janžurové (72). Slavná herečka si ho nikdy nevzala, přestože spolu žili čtyřiačtyřicet let. Přitom on o ni tolik stál. Navenek v jejím stínu, přitom autorita, charismatický muž a její celoživotní vzor. Ona však jako by měla navždy pod kůží první nevyvedené manželství. A ponižující konec toho svazku. Zřejmě proto se nechtěla podruhé vdávat. Málokdo ví cokoli o jejím prvním muži a okolnostech, které provázely sňatek z mladické nerozvážnosti.
Ano, je to »třináctá komnata«fenomenální herečky Ivy Janžurové. Ne snad, že by kameraman Jan Eisner (79) byl její životní prohrou. Prostě se vzali mladí a nehodili se k sobě. Zamilovanost vyprchala, láska se nedostavila. Manželství trvalo půl roku, rozvod mnohem déle. Byl bolestný.
Bála se, že zbude na ocet
Co za tím stálo? On točil seriálový šlágr Píseň pro Rudolfa III., ona tam hrála. Zakoukali se do sebe, Jan svérázný, divoký, spontánní. Iva herecký uragán. Šli do toho po hlavě. „Já tenkrát měla pocit, že mám nejlepší roky na to, se vdát. Byli mi šestadvacet, žádná vážná známost na obzoru,“vzpomíná Iva Janžurová v knize Včera, dnes a zítra novináře Petra Macka. Tu kapitolu z roku 1968 byste patrně přehlédli, je to tam hromada jiných zajímavých věcí.
Ovšem takové odhalení jen napoví o věčných nejistotách a pochybách. Poznáte slavnou herečku mnohem lépe. „Iva byla oblíbená, populární, atraktivní. Ale jednou se mi svěřila, že o ni muži nemají zájem,“ vypráví režisér Juraj Herz, který Janžurovou pravidelně obsazoval. „Byla přitažlivá, ale její ctitelé ji znali jako divošku, dračici z filmů a chlapi se jí báli,“ dodává Herz na vysvětlenou.
Proti ruským tankům
V kariéře měla jasno hned, byla okamžitě hvězdou. V osobním životě dlouho tápala. „Ve skutečnosti můj manžel využil chvilkové rozjařenosti alkoholem. Točili jsme v Karlových Varech a místo náhražek nám poskytli opravdové nápoje, aby byly naše výkony věrnější,“ vzpomíná populární Janžurka. Dnes už i sama sobě přizná, že nechtěla zbýt na ocet.
Imponoval jí svoji divokostí a přímočarostí. Při vpádu sovětských okupačních vojsk do Prahy, jezdili společně autem. On točil zepředu na kameru vojáky v ulicích, Iva seděla s Martou Kubišovou vzadu. „Marta zpívala Modlitbu a bály jsme se, že si vojáci všimnou, že se natáčí. V hrůze jsme míjeli tanky, ale nikdo si ničeho nevšiml. Nakonec se materiál dostal až na televizní obrazovky,“ vybaví si paní Iva.
Tohle jsou okamžiky, které lidi sblíží. Po dvou měsících se konala svatba na Konopišti. „Ta byla z našeho krátkého manželství to nejhezčí.“ Jan Eisner byl přitom pozorný, pomáhal mamince Ivy, když ovdověla a stěhovala se z Žirovnice do Prahy. Pomáhal s koupí rodinné vily. Byl ale také bohém, zapálený do práce a poněkud přelétavý.
Nechutný konec
Zakrátko se dohodli na rozvodu. Jako dva rozumní lidé, které nedělila zášť, měli stejně střízlivý pohled na nefungující svazek. Úřední rozluka se ovšem bolestivě protahovala. Za socialismu vám kdekdo viděl až do ložnice, byrokratický aparát potřeboval mít jistotu, že se k sobě skutečně nehodíte. Anebo prostě bylo tehdy jen ve zvyku šmírovat a věčně fízlovat. „Ten proces rozvodu mě strašně rozrušil. Znechutil. Navěky. Ne, že bychom se s manželem nenáviděli, ale aby nás u soudu rozvedli, museli jsme to tvrdit.“
Tak na sebe úplně zbytečně házeli špínu, říkali před šťouraly a komisemi, jak se nesnášejí.„Je to šílené, vyprávíte, jaký k sobě máte nepřekonatelný odpor, přitom to není pravda. Podstata naší neshody byla v něčem jiném, křehčím, těžko definovatelném… Přišlo mi to nejapné a tehdy jsem se rozhodla, že už to nikdy podstoupit nechci.“
Začátky s Remundou
Pikantní je, že se Stanislavem Remundou prožila pak celý další osobní i herecký život a nikdy se nevzali. Byl to on, kdo si ji vyhlédl. Přišel na svatební hostinu na Konopišti, nikým nezván, jen jako kamarád. Najedl se a zase odjel. Že z toho byla láska, ani jeden z nich tehdy netušil.
