Kolaborantka Nataša Gollová? V Terezíně se nakazila tyfem a svrabem!

Přebrala milence Mandlové

Tento český Němec byl v době nacistické okupace šéfem barrandovských ateliérů a původně měl milostný poměr s Mandlovou. Ale Gollová udělala to, co se mezi kamarádkymi nedělá a milence jí přebrala. " Všichni přátelé ji od toho vztahu odrazovali. Protože věděli, že po válce z toho může mít nepříjemnosti, ale ona si nedala říct," napsala ve svých pamětech Adina.

Obvinění ze zrady

Samozřejmě došlo na varovná slova přátel. V roce 1945 byla nejen Nataša, ale i Adina označeny za zrádkyně. Obvinění z kolaborace nevyvrátila ani fakta. Söhnel coby ředitel filmových ateliérů totiž zachránil mnoha umělcům život a po komunistickém puči dokonce působil jako vládní poradce ve znárodněném filmovém průmyslu. Navíc Willymu po válce vrátily čs. občanství. Jenže závist kolegů i prostých lidí byla slepá a škatulky "kolaborantka" se Gollová ne a ne zbavit. Jak typické pro české prostředí...
Söhnel zachránil mnoho lidí

Jeden z nejbližších Natašiných přátel, Svatopluk Beneš, na toto těžké období v hereččině životě vzpomínal: "Doplatila na svůj vztah k mimořádnému muži, jehož neodpustitelnou chybou byl jeho německý původ. Nikdo nevzal v úvahu skutečnost, že držel po dobu války český film nad vodou." Nataša se proto odhodlala k zoufalému kroku, aby své jméno očistila a dokázala, že není o nic menší vlastenkou, než ostatní. Jenže to ji málem stálo život.
Hvězda v prachu Terezína

Květen 1945 přinesl mimo jiné úřední výzvu, apelující na případné dobrovolníky, kteří by pomohli zdravotníkům s ošetřováním nevládních vězňů v internačním táboře Terezín. Mezi prvními se přihlásila právě Nataša Gollová, která se poté o bývalé vězně pražského gestapa starala v jejich utrpení. Neštítila se prý žádné práce. Filmová hvězda nemocné myla a krmila, uklízela místnosti, ve kterých nakažení žili.

Málem zemřela, očistit se jí nepodařilo

Jako ošetřovatelka se však v těžkých hygienických podmínkách a semeništi chorob sama nakazila. Nejdříve tyfus a poté svrab. Půl roku bojovala o život a bylo štěstí, že smrti nakonec unikla. K morální rehabilitaci jí to ovšem nepomohlo, naopak se dočkala dalších obvinění, že prací v Terezíně chtěla takticky zakrýt a naoko odčinit spolupráci s nacistickým režimem.