Zpěvák a muzikant Pavel Sedláček: Za mříže kvůli tancování rokenrolu!
7 fotografií
Dnes je to absurdní, nepochopitelné! Tančili jste rokenrol a šli za to za mříže! Takový život to byl za bolševika. Zpěvák a někdejší hvězda Pavel Sedláček (72) bojoval za bigbít s komunisty a nikdy to nevzdal. I přes perzekuce vystudoval vysokou školu a kvůli koupi auta na západě skončil ve vězení. Na dramatický život zavzpomínal společně s Nedělním Aha!
Kolik vám bylo let, když jste se potkal s rokenrolem?
„To mně bylo asi patnáct, někdy v roce 1956. Nejdřív jsem poslouchal rozhlasové vysílání pro americkou armádu v tehdejším západním Německu a později rádio Luxembourg. Od sedmi let jsem se učil anglicky, takže jsem leccos z toho pochytil. Snažil jsem se opisovat texty, ne vždy to však bylo dokonalé.“
Kdy jste absolvoval první veřejné vystoupení?
„Ve škole na průmyslovce na nějaké besídce a v roce 1958 jsem vyhrál talentovou zkoušku na Praze 4. Zpíval jsem tam rokenrol od Billa Haleyho. Ne, že bych zpíval bůhvíjak, ale protože to byl rokenrol, lidi se z toho mohli zbláznit.“
Takže úspěch vás nabudil?
„Trochu mě to pošouplo, tak jsem s klukama z Pankráce založil kapelu. Nemělo to však dlouhého trvání, protože po nás šli policajti. Bylo to po aféře v Mánesu, kde se tenkrát lidi učili tancovat rokenrol a vyfasovali za to od devíti do osmnácti měsíců natvrdo. Ta doba byla hrozná. To dneska nikdo nepochopí.“
Tam zatkli a odsoudili i vaši přítelkyni Lídu Čulíkovou?
„Ano, ale já s ní chodil až po propuštění. Tenkrát jsem ji ještě neznal. Myslím, že si odseděla celých devět měsíců.“
Vyznávat rokenrol byla tenkrát zřejmě nebezpečná a ilegální činnost…
„Úplně ilegální. Podvratná! Stále jsme to museli probojovávat a postupně rok od roku se to uvolňovalo. V devětapadesátém jsem v kavárně Alfa vyhrál s Presleyho písní Jailhouse rock další soutěž talentů. Dával jsem dohromady kapelu, která byla později již poloprofesionální, ale musela různě měnit jména.“
Proč?
„Protože slovo rokenrol v názvu být nesmělo. Tak abychom tomu dodali zdání jisté akademičnosti, vymysleli jsme v šedesátých letech název Studijní skupina bigbítu. A za rok bylo v Praze asi dvě stě bigbítových kapel.“
V době začátků rokenrolu jste poznal i budoucí rokenrolovou hvězdu Mikiho Volka. Jaký to byl člověk?
„Miki byl hodný a slušný kluk. Byl o dva roky mladší než já, což byl v tom věku velký rozdíl. Pamatuji se, že v těch šestnácti byl u mě na prvním mejdanu v životě. Takový vykulený slušňák. Učil se na klavír a německy.“
Už tenkrát ho rokenrol zaujal?
„Učaroval mu, ale přišel s nápadem, že by ho zpíval německy. Tak to jsem ho málem zmlátil. Dal jsem mu první anglické texty, napsané foneticky, protože anglicky neuměl. Postupně se do toho dostával, až se do toho zažral.“
Při neustálých problémech s režimem jste nakonec vystudoval vysokou školu. Ale i tam vám házeli klacky pod nohy. Co vše jste musel podstoupit?
„I když jsem maturoval s vyznamenáním a chtěl jít na vysokou, nepustili mě. Rovnou mi řekli, že se příliš zajímám o americkou jazzovou hudbu a musel jsem do praxe. Jako technický úředník jsem musel alespoň půl roku pracovat manuálně, abych se sblížil s dělnickou třídou. Tak jsem se sbližoval v zámečnické dílně ve Státní výrobně autodílů, kde jsem se mimo jiné seznámil i s již zmiňovanou Jitkou Čulíkovou. Vyučil jsem se v oboru zámečník, stal se dělnickým kádrem a mohl na vysokou.“
Tu jste už zvládl bez problémů?
„Vystudoval jsem tři roky strojařiny, začínal být známý a vydělával peníze. Když se děkan dozvěděl, že mám větší plat než on, neudělil mi povolení pro mimoškolní činnost, které mi musel podepisovat každý rok. Tak jsem přestoupil na elektrofakultu, ale musel jsem znovu do třeťáku. Ve čtvrtém ročníku mě kvůli koupi auta v Německu zavřeli.“
Ta vysoká škola pro vás byla zakletá…
„Po návratu z vězení mi studium nepovolili. V mém případě to ale odporovalo vysokoškolskému zákonu, kde stálo, že pokud student nepřeruší studium déle než dva roky, musí mu uznat všechny zkoušky, ve kterých má jedničky a dvojky. Odvolal jsem se na Ministerstvo školství a zkoušky mi museli uznat. Tak mě šoupli znovu do čtvrtého ročníku a školu jsem nakonec dodělal.“
Jako zpívající inženýr s kapelou Cadillac, jste spolumajitelem tří restaurací v Praze. Jak jste se dostal k pohostinství?
„V roce 1980 jsem se rozhodl pro gastronomii. V hotelu Olympik jsem začal pracovat jako poslední pikolík, jediný v hotelu jsem měl vysokoškolské vzdělání. Při zaměstnání jsem se vyučil kuchařem a číšníkem, udělal si hotelovku a absolvoval zkoušky ze tří jazyků. V roce 1990 jsem se udělal sám pro sebe. Mým koníčkem se stalo koření, o kterém publikuji a připravuji knihu.“
Jak vzpomínáte na nedávno zesnulého zpěváka Pavla Bobka?
„Pavel Bobek byl v začátcích rokenrolu dost důležitá osobnost. Pomáhal nám ten rokenrol u bolševika prosadit. Uměl bezvadně anglicky, byl celkově klidnější, takže bolševiky tolik neprovokoval. Byl to takový rokenrolový gentleman.“
7 fotografií
