Čestmír Řanda by slavil devadesátku: Hodiny se zastavily v čase smrti!

Váš otec zemřel poměrně mladý. Byl nemocný?

„Byl nemocný se srdcem a jeho životospráva nebyla zrovna ukázková. Táta byl silný kuřák, dokázal vykouřit až sedmdesát cigaret denně a k snídani spořádat sedm až deset koblih. Ale paradoxně zemřel na něco úplně jiného, než na co se léčil. Z chaty odjel na lékařskou kontrolu a už se nevrátil. Příčinou jeho smrti byla embolie.“

Kdy jste ho viděl naposledy?

„Bylo to den nebo dva před jeho smrtí, když jsem za ním byl v nemocnici. Jel jsem zrovna na divadelní zájezd a táta mi půjčoval auto.“

Vzpomenete si na jeho poslední slova, která vám řekl?

„Vtipkoval. Protože mi půjčil auto, neopomněl mi připomenout: »Prosím tě, hlavně žádný Fittipaldi!« To byla poslední věta, kterou jsem od něj slyšel. Když jsme potom za ním přišli s mámou na návštěvu, už tam bylo prázdné lůžko. Ale jedna věc mi utkvěla v paměti. Spíš taková souvislost, která se obtížněji chápe.“

Něco mezi nebem a zemí?

„Dá se to tak říct. I když jsem se nikdy předtím podobnými jevy nezabýval, s věkem určité souvislosti vidím. Věděli jsme přesnou hodinu, kdy táta zemřel, a když jsme přijeli sbalit jeho věci na chatu, zjistili jsme, že se jeho kované elektrické hodiny, které dostal jako dárek, zastavily přesně ve stejný čas.“

Když připomenu jméno vašeho otce, co se vám okamžitě vybaví?

„On měl takový suchý černý humor. Vybaví se mi jeho vtip, jak přijde kostra k doktorovi a doktor říká: »To jdete brzy«. A co se týče rolí, tak generál Otis ve filmu Pane, vy jste vdova nebo vodník ve filmu Jak utopit doktora Mráčka.“

Váš otec byl vazba. Jak to bylo u vás doma s výpraskem?

„Táta mě neřezal. Jednou, když mi bylo asi šestnáct, jsem ho ale hodně naštval. Navíc přišel dost rozčílený z divadla, tak o mě přerazil jezdecký bičík. Tenkrát jsem dělal moderní pětiboj a měl jsem asi tři bičíky na koně pověšené na zdi.“
Jak jste spolu vycházeli?

„Dobře. Choval jsem k němu přirozený respekt, už jen z toho důvodu, jak vypadal. Měl klidnou povahu a nikdy moc nekřičel. Naštvat se ale uměl, jeden čas chodil domů podrážděný hlavně kvůli divadlu.“

Co ho štvalo?

„Neměl rád křivdy, nelíbilo se mu, když režim šlapal na paty některým z jeho kolegů. Například Karlu Högerovi. Nakonec to skončilo fackou, kterou táta vlepil jednomu komunistickému funkcionáři rovnou na WC.“

Co váš otec a sport?

„Fanda byl obrovský. Slávista a velký fanoušek do automobilů. Rád jezdil na koni a věnoval se rybaření.“