Proč se zabil Karel Svoboda (†68) NEVĚRA! Vendulo, řekni konečně pravdu!
PRAHA – Tak, a dost! Přestaňte! Dost už těch nechutných spekulací! Chcete vědět, proč se Karel Svoboda (†68) opravdu zastřelil? Karle, promiň, já to ale musím říct! Nebo aspoň naznačit. Protože ty si nezasloužíš, aby si někdo myslel, že se z tebe kvůli depresím stal blázen. Že tě složilo na lopatky stáří. Že jsi tím chtěl utéct před nějakými dluhy.
Karel Gott poprvé promluvil! A vše se zdá jasné
Nebo že jsi snad ty, hudební génius, nemohl už, nedejbože, vymyslet ani notu… Přesně tohle jako by si řekl Karel Gott (67), letitý Svobodův kumpán, kamarád na život a na smrt. A poprvé tak otevřel to, co bylo až doteď tabu. V rozhovoru pro slovenskou televizi Markíza to řekl v náznaku, který ale není těžké rozklíčovat. Důvodem, proč se „český Mozart“ rozhodl zastřelit, byla strašná bolest v srdci. To, že mu jeho milovaná manželka Vendula, byla s největší pravděpodobností nevěrná! Že se s ním snad chtěla i rozvést a připravit ho o jeho malého syna Jakuba (1,5), kterého tolik zbožňoval. Koktejl ponížení, zrady, smutku a strachu ho vnitřně sžíral jak rakovina. A pak se rozhodl: Pryč s tím vším! Už nemůžu dál! Sbohem, Kubíčku… Odpouštím ti, Vendulo…
V rozhovoru pro slovenskou televizí Markíza nejprve Karel Gott popřel zprávy, že se snad Karel Svoboda zastřelil kvůli podezření, že má rakovinu. „V poslední době jsem ho viděl takového sklíčeného, ale opravdu hodně. Myslel jsem si, že je tam nějaká nemoc, že se přidružila k té frustraci a totálnímu rezignování. Ale bylo mi řečeno lidmi, se kterými spolupracuje, že si nechal dělat testy a nic. Všechno negativní,“ prohlásil Gott.
Jen pár hodin po Svobodově smrti se najednou zničehonic objevila i zpráva, že skladatel trpěl depresemi, že se léčil na psychiatrii. Ta informace přilétla najednou z několika míst. Novináři se o tom dozvěděli až nezvykle rychle a nezvykle snadno. Jako by někdo spěchal, aby jim naservíroval „pravý důvod“, proč se Karel Svoboda zastřelil. Karel Gott ale popírá, že by byl Svoboda duševně vyšinutý: „Když je člověk zklamaný, zfrustrovaný, nebo ho něco velmi tíží, tak to neznamená, že je psychicky nemocný. Je prostě na tom psychicky špatně, ale není nemocný.“
Svobodův nejbližší přítel vyloučil i možnost, že důvodem mohly být finanční problémy skladatele. „Pokud já vím, tak ty jsou zažehnány. Takže ani tam nepřičítám nic tomu...“ A že mu prý v poslední době nešlo skládání? Karel Gott vrtí nesouhlasně hlavou: „I kdyby ho už nikdy nic nenapadlo, tak už je to tolik práce a tolik, co tady zanechal, že mohl klidně žít a jenom se radovat z toho, jak pořád jsou ty písně nadčasové a jak těší. A tak bych vyloučil i tohle, protože vím, že mluvil o nabídkách pracovat s režisérem Polanskym. Světová klasa. Dokonce na díle Dostojevského. Měl v hlavě operu. Nosil prostě vyloženě v hlavě operu a říkal: už se na to těším, až se do toho pustím.“ Pak se Karel Gott nadechne a nejprve naznačí: „Opravdu zbývá jenom už jen málo možných důvodů. A to bych opravdu nerad říkal já.“ Potom se ale nadechne znovu a poprvé nahlas řekne to, o čem si přátelé Karla Svobody dosud jen šeptali. Zlatý slavík je mimořádně inteligentní a citlivý muž. Nemá rád konflikty. Také měl ale Karla Svobodu za nejlepšího přítele. „Když vyloučíme ty důvody nebo motivy, které už byly napsány a o kterých jsem teď mluvil, tak už tam toho moc nezbývá, než si myslet, že je to nějaká srdeční záležitost v něm, citová, která ho zranila. Už je to hodně málo lidí, kteří by mohli o tom něco říct a ti to právě říkat nebudou. Já si myslím, že to navždy zůstane tajemstvím,“ jakoby prstem ukázal přímo na Vendulu.
Gott se pak přiznal, že na jednu stranu způsob odchodu Svobody chápe, na druhou stranu mu však některé jeho pohnutky zůstávají utajeny. „Byl osvícenec, byl geniální. Tito lidé často řeší tu tečku za svým dílem rytířsky, důstojně, chlapsky. Končím, zavřu krám s básněmi. Nechci, aby viděli lidé, jak stárnu, jak jsem takový smutný. Pro mě tedy jediná věc, kterou jsem nepochopil, byl jeho nádherný syn, ze kterého se tolik radoval. Nosil ho v náručí a říkal: To je ten motiv. To jediné jsem nepochopil. Kdybych se zmítal v mizérii největší, tak budu dělat všechno, abych si vychutnával potomka.“
Na druhé straně ale Gott svého přítele chápe. „Když chlap otočí zbraň proti sobě, jako rytíř, jako frajer, jako chlap, který řekne: končím a bude lepší takovíto odchod – o tom jsem později začal takhle přemýšlet… Je to odchod chlapa, který se rozhodl, že ho některé věci tak trápí, že asi tato cesta – rychlá a bez jakýchkoliv plačtivých hodin, dní, týdnů, či let stárnutí, pocitů, že už to nikdy nebude ono, tak je lepší odejít. I to člověk musí ocenit, jako velké hrdinské gesto chlapa. Odhodlanost k tomu obdivuju,“ uzavře Karel Gott svou zpověď.
