Herec Václav Sloup: Promluvil o životě v domově důchodců!
6 fotografií
Herectví pověsil na hřebík, ale osobitý humor, lišácký úsměv a jiskra v oku Václavu Sloupovi (77) zůstaly. Byl hercem nezapomenutelných vedlejších rolí, a i když se stáhl do ústraní, pražské vinárny a bouřlivý život vyměnil za klidnou kavárnu v domově seniorů, nepřestává okouzlovat ženy. Ty ho obskakují na každém kroku a on jim nikdy nezapomene polichotit. Byt na Žižkově vyměnil za pokoj v Libochovicích, kde získal harém zdravotních sestřiček.
Líbí se vám v domově seniorů?
„No, heleďte se, člověk si nevybírá. Ale já tu nejsem dlouho. Je tu všechno po ruce, zvykl jsem si. Jsou tu i doktoři, takže spokojenost. Kavárna je v provozu, což je taky příjemný. Jinak je to taky někdy nuda samozřejmě.“
A co sestřičky a personál?
„Jsou hodný a strašně fajn. Původně jsem myslel, že sem nepůjdu ani omylem. Pak přijdu sem, tady čisto, kavárna, milý sestřičky a některý dokonce i velmi pěkný! Tak jsem si řekl, že to jde. Navíc to není ani daleko od Prahy.“
Trvalo dlouho, než jste si tu zvykl?
„Byla to velká změna, ale člověk musí někde bydlet. Rozvedl jsem se a bydlel na Žižkově. Jenže tam potom byly nějaký problémy. O dům se přihlásil majitel. Byly tam takový nepříjemný tahanice, a ty já nemám rád. Ani nevím, kdo mi tohle navrhl. Ale říkal jsem si: Ježíšmarja, do domova důchodů? To ani náhodou! Teď se tomu ale říká domov seniorů a zní to víc nóbl. Byl jsem ale rád, že jsem dostal samostatný pokoj s balkonem. Nikdy jsem po takovém životě netoužil, ale teď přišla doba, kdy mám radši klid, takže mi to nevadí.“
Navštěvuje vás tu často rodina?
„Zrovna zítra přijede dcera. Bydlí v Mělníce, takže to má kousek. Mám taky dvě vnučky. Jedné je už dokonce 24 let. Ta taky za mnou občas jezdí. Všichni mají auta a není to pro ně žádný problém.“
NECHCI BLBNOUT V OSMDESÁTI NA DÁLNICI!
Co vy a auto? Jaký jste byl řidič?
„Jezdil jsem rád, rychle a nebezpečně. Ale byl jsem ohleduplný. Byla doba, kdy mě to bavilo moc. Teď jsem kvůli věku dobrovolně odevzdal řidičák a prodal auto. Co budu blbnout pomalu v osmdesáti letech na dálnici!“
Myslíte, že staří lidé za volant nepatří!
„Není to nerozum od těch lidí, co řídí ve vysokém věku, ale nezodpovědnost. Ohrožují nejen sebe, ale hlavně ostatní. Ale zřejmě mají dojem, že nestárnou. To ale není dobrý.“
Máte tady hodně kamarádů?
„Nemám. Nejsem tady tak dlouho. Ale nepřátele tu nemám, nebo jsem si toho nevšiml. Většinou se zdržuju na pokoji, kde si rád čtu. Když přijdou známí, jedu s nimi do sídelního města do Prahy a navštívím vinárny, kam jsem chodil. A zase mám na chvíli pokoj!“
Co rád čtete?
„Já jsem vždycky dost četl. Čtu všechno, co mi přijde do ruky nebo o čem mi řeknou: Ty vole, to je dobrý!
KONEC FLÁMOVÁNÍ
Jak vypadá váš běžný den?
„Nádherně, většinou ho prospím. Já jsem toho za ten život naspal málo. Žil jsem pořád mezi lidmi a byl to hukot. Teď mám, co chci. Když přijdou návštěvy, tak jsem spokojený. Flámy bych už ani nezvládl. Tenkrát mi to nevadilo ani dva tři dny za sebou. Ale pak přišla vždycky únava, kdy tělo, i když jsem byl mladší, chtělo odpočinek. Ale rád na to vzpomínám.“
Není tu v domově nějaká spřízněná duše, která by o vás měla zájem?
„V tomhle smyslu jsem v životě nebyl příliš úzkoprsý. Víc vám k tomu neřeknu. Teď si ale vzpomínám... Je tu jedna paní, ale ta je teď nemocná už delší dobu. Ta se udržuje a vypadá dobře. Je fajn, bohužel teď leží. Tak ji občas navštívím na pokoji.“
Líbí se vám ještě ženy?
„No, jo. To je dobrý.“
Součástí domova seniorů je i bazén. Chodíte plavat?
„Chodím, ale teďka jsem trochu vynechal. Vždyť to je jediný sport, který tady dělám, aby člověk neshnil. Ale nejsem zase tak aktivní.“
Jste vášnivý kuřák. Kdy jste s tím začal?
„A víte, že si to nepamatuju. Bude to asi dlouho. Myslím, že jsem začal kouřit na vojně, a pak jsem to bral hákem. Kouřím furt. Tady je kuřárna a v Litoměřicích existuje dokonce nemocnice, ve které je kuřárna pro pacienty. Tam jsem byl, to bylo krásný.“
Co na vaše kouření říká doktor?
„Můj pan doktor, kamarád, který nekouří, mi říká, že je blbost, aby mi to zakazoval. To může přikázat jedině tehdy, když by mě to ohrožovalo zdravotně. Káva a cigareta je pro mě takový rituál.“
Kolik cigaret vykouříte za den?
„Krabičku určitě. Teď jsem byl na rentgenu a nikdo mi neříkal, že by bylo někde něco špatně. Nemůžu říkat, že je to zdravý, a vím, že kouření je zlo. O alkoholu to platí taky. Ale to už mi tvrdila moje maminka. Říkala mi, že ve vesnici byl jeden, který propil statek. Chtěla mě tím od alkoholu odradit. A já jsem jí na to odpověděl: Ale, mami, my statek nemáme, tak nemám co propíjet...“
„Rodiče už zemřeli. Maminka dřív a táta později. No, byla to pecka, ale bohužel už byli v přiměřeném věku, kdy se tyhle věci holt stávají.“
Je nějaká role, kterou byste si chtěl ještě zahrát?
„Člověk musí jednou skončit, pakliže má rozum. Mě bylo letos 77. Momentálně mě nic neláká.“
Díváte se na filmy, ve kterých hrajete?
„Když se na to někdy koukám, tak si říkám: Ježišmarja, tohle jsem měl dělat jinak! Já se na to nejsem schopen dívat jako divák.“
Kdyby přišel nějaký režisér a nabídl vám roli, přijal byste ji?
„To nevím. Především by se mi to muselo líbit. Za prvé by byl důležitý text, který bych měl, a pak, kdybych toho režiséra znal, mohli bychom o tom možná mluvit dál.“
HEREC BEZ LIDÍ JE MRTVOLA!
Píšou vám fanoušci i sem, do domova seniorů?
„Píšou. Jak si našli adresu, nevím, ale potěší to. Herec bez lidí je totiž mrtvola.“
Co vás přivedlo k herectví?
„Jsem z malé vesnice a hercem jsem chtěl být odmalička. Líbilo se mi, jak se ti lidi na jevišti přetvařují. Tak jsem šel dělat zkoušky na DAMU. Náhodou jsem padl na výborného člověka, profesora Nedbala. Ten mě přijal. A měl mě rád, i když nemůžu říct, že jsem byl vzorný žák. Dokonce jsem byl pozvaný na nedělní oběd i s jeho manželkou do jeho vily na Barrandově. A to se běžně nedělalo.“
Měl jste problémy, když jste řekl, že chcete být herec?
„Táta se mnou dokonce nemluvil! Byl velice tvrdě proti. Až za nějakou dobu se přijel i s maminkou podívat na představení a to jsem, myslím, hrál ještě ke všemu něco v Národním. To už je taky doba.“
Čím chtěl otec, abyste byl?
„On chtěl, abych dělal především nějaký slušný zaměstnání. Táta byl totiž vážený tesař. Dodnes si pamatuji, jak říkal: Herec? No, to snad nemyslíš vážně! Maminka se sice trochu řídila jeho názorem, ale vždycky mi říkala, ať ho neberu vážně. A měla pravdu!“
S kým jste studoval?
„Už si nemůžu vzpomenout na všechny spolužáky, ale ve třídě byl Jirka Krampol, Láďa Mrkvička a taky Pepík Abrhám.“
Byli jste veselá parta? Prožili jste bujaré večírky až do ranních hodin?
„Ježišmarja, většinou! Akorát byl průšvih v návratech. Ti, co bydleli doma, měli problém s rodiči a nám zase dělal přednášky vrátný na koleji. Chodili jsme za holkama, bylo to pěkný. Jsem z malé vesnice, takže Praha pro mě byla bomba. Najednou tolik lidí, tolik domů, řeka s mosty... Když jsem bydlel na koleji, bylo to opravdu pěkný.“
MÁM SLABOST PRO BRUNETKY
Jaký typ žen se vám líbil?
„Od té doby, co jsem zjistil, že se dá barva vlasů velice jednoduše změnit, mi to bylo jedno. Spíš se mi líbily brunetky. Ale taky ne všechny.“
Nelitujete toho, že jste se dobrovolně vzdal divadla a filmu?
„Říkám si, že člověk musí jednou skončit. Hlavně musí vědět kdy, protože znám starší lidi, než jsem já, a ti jsou smutní. Pořád by ještě něco dělali, ale nikdo je neobsazuje. A já jim říkám: Ty vole, co bys chtěl! Co sis myslel, že budeš hrát pionýry nebo tak něco? To je přece blbost... Teď je například těžce nemocný Alain Delon, ale moje vnučky už ani nevědí, kdo to byl. A to byla doba, kdy se bez něho neobešel žádný film. Tak to prostě je.“
Pomalu se blíží konec roku. Už víte, kde budete trávit Vánoce?
„Samozřejmě jedu za dcerou. I když bych je klidně rád prospal.“
6 fotografií
