Dceru Čepka vychovával Rytíř: Od táty jsem utekla jako holka!
V Kostele svatého Cyrila a Metoděje v pražském Karlíně se včera sloužila zádušní mše za zesnulého textaře Zdeňka Rytíře (†69), kterou uspořádala vdova Helena Rytířová( 62). Nechyběla tam ani dcera Petra, kterou textař vychovával a kterou má Rytířová z prvního manželství s legendárním hercem Petrem Čepkem (†54). Výtvarnici a počítačovou grafičku Petru Čepkovou (41) jsme požádali o rozhovor.
Zpočátku byla Petra zdrženlivá, potom ale poprvé promluvila o herecké legendě Čepkovi. Svěřila se i s tím, jak s mámou od táty utíkaly.
Petro, kolik let vám bylo, když jste s mámou odešly od táty?
„Čtyři roky. A na ten poslední den, když jsme odešly, si pamatuju naprosto přesně.“
Jak to?
„Táta s mámou se pohádali a máma prohlásila, že okamžitě odcházíme, že se stěhujeme.“
Co na to váš otec?
„Táta jí říkal, že přece bylo domluveno, že s ním půjdu do zoo. Jenže já šla s mámou, protože jsem vždycky dělala spíš to, co chtěla ona. I proto, že táta pracoval a máma byla pořád se mnou.“
A kam jste s mámou od táty utekly? Ke Zdeňku Rytířovi?
„To ne. Zdendu sice máma už měla, ale odešli jsme k babičce a tak nějak pendlovaly.“
Jak se stalo, že manželka Petra Čepka začala žít se Zdeňkem Rytířem? Na to odpověděla sama Helena Rytířová. „Poprvé jsme se Zdendou viděli v roce 1972 v Činoherním klubu, kde oba naši partneři pracovali. Já byla manželkou Petra Čepka a v pokročilém stadiu těhotenství, čekala jsem Petru, Zdendova žena Evelyna Steimarová byla těsně před porodem, čekala Vendulku. Nikdy nezapomenu na ten první pohled vzájemného obdivu. Povídali jsme si často v zákulisí, zatímco naši partneři byli na jevišti, a pak jsme si povídali ještě dalších 40 let. Ale cesta ke společnému životu byla trnitá a trvala několik let,“ svěřila deníku Aha! Rytířová.
Petr Čepek
V roce 1958 byl přijat na DAMU, mezi jeho spolužáky patřili Ladislav Mrkvička, Josef Abrhám či Jiří Krampol. V roce 1965 se stal členem Činoherního klubu, kde působil až do své smrti, podílel se zde na vzniku mnoha slavných představení (Mandragora, Zločin a trest, Revizor). V létě 1989 podepsal petici Několik vět, v listopadu téhož roku se podílel na zrodu Občanského fóra. Učil herectví na DAMU, v roce 1994 mu byl udělen in memoriam Český lev za dvojroli ve Švankmajerově filmu Lekce Faust. Zemřel 20. září 1994 na rakovinu plic.