Zdeněk Srstka oslaví 78 let: Vstává ve čtyři a dře do úmoru!
Za pět dní oslaví 78. narozeniny. Každý druhý by si v jeho věku užíval zaslouženého důchodu, on však hraje jako o život. A to hned ve dvou seriálech – v nové Sanitce a Doktorech z Počátků. Herec, kaskadér a známý ochránce zvířat Zdeněk Srstka je věrný jako pes, přítulný jako kočka, moudrý jako sova, chytrý jako delfín, obratný jako opice, silný jako lev, a když je mu těžko, zacvičí si, a je jako rybička.
Vidím, že kulháš.
„To se podrž. Napřed jsem si na zahradě udělal výron v kotníku. Pak jsem s tím výronem nesl pytel brambor, přehlédl jsem nějaký kořen, zakopl a upadl. Brambory se rozkutálely a já mezi nima ležel. Bolelo to jak čert. No a za čas jsem s jedním borcem praštil o žíněnku a odneslo to pro změnu koleno.“
Byl jsi s tím u doktora?
„Ne, můj dědeček říkával: Jak to přišlo, tak to taky odejde. Jenže je to už druhý rok a ještě to neodešlo. Ale mažu si to celkem pravidelně.“
Pamatuju si, že sis před časem urval úpon v rameni.
„No jo, to jsem dělal cvik na triceps s devadesátikilovou činkou. Taky jsem to pak mazal a dobrý. Cvičím furt. Abych nemusel někam do fitka, tak mám činky v komoře.“
Jako kaskadér jseš asi na bolest zvyklý.
„To jo. Sem odolnej. Ale jak se snažím šetřit ten kotník, tak zase víc zatěžuju koleno. Střídavě bolí víc to a pak zase ono. Je to koloběh.“
A s tím jsi točil hned dva seriály najednou?
„Ne, neboj, bylo to postupně. Sanitka byla kouzelná. Hraju parťáka Jirky Lábuse, představujeme garážmistry. Měl jsem na place pejsky a přišel nový ředitel v podání Jiřího Dvořáka. A on na mě spustil, ty pejsci tady nebudou. Pak si ke mně sedl a začal ty psy hladit. Tak já hned povídám, ale to vy nebudete špatnej člověk. Ty pejsci tady hlídají, a proto se tu nikdy nic neukradlo. A bylo z toho dobrá scéna v seriálu.“
Vy se přece znáte s Lábusem léta z pořadu Možná přijde i kouzelník.
„Jasně. Jirka ze sebe na place vydá všechno. V Sanitce má třeba scénu, kdy uklouzne při sprchování psa. Bál jsem se, že si fakt něco zlomí. On jde ve všem nadoraz, nic nemarkýruje. Měl jsem ze začátku chuť do toho kecat z pohledu kaskadéra, ale pak jsem radši držel hubu. Režisér má bejt na place jen jeden.“
Zážitků z natáčení máš asi víc...
„Já to mám hodně spojený se zvířaty. Nejdramatičtější scéna Sanitky 2 je při výbuchu rockového klubu. Pajdal jsem tam po rozházených prknech samozřejmě s hafíkem. A oni mě jako vyhání, že už všechno prohledali, abych zmizel. A já na to, že pes cítí na 100 metrů, co člověk nevidí na metr. A ten můj pes fakt najde ještě jednoho člověka. Tak za tu scénu jsem panu scenáristovi opravdu vděčnej. Zvířata miluju, to je známý.“
Zaujalo mě, že se ve dvojce opakuje scéna, jak saniťák odmítne snést pacienta na nosítkách. V původní Sanitce jsi to hrál ty.
„Jojo, Marek Vašut teď v seriálu hraje hrozně nepříjemnýho člověka.“
Tajné přezdívky: Gott je Čuňas, Pomeje je Gibbon, Srstka je Angrešt... VELKÝ …
Celý článekSešel ses před kamerou s Dagmar Havlovou?
„Měli jsme společnou scénu v obrazárně. Říkal jsem si, jak to asi dopadne, protože jsme se neviděli od té doby, co si vzala prezidenta Havla. Potkali jsme se ve dveřích a najednou slyším: Nazdar, Zdendo! A hned mi dala pusu.“
Hraješ v Sanitce taky s Jiřinou Bohdalovou?
„Jasně, ona je hotovej poručník. Vyžaduje disciplínu, je to metr.“
Jaké bylo setkání s režisérem Filipem Renčem?
„Báječný. Hned se ke mně hlásil a vzpomínal na to, jak jsem kdysi při jednom společném natáčení někde na Slovensku zapíjel špek mlíkem. Ptal se, jestli to ještě dělám. Já mám mlíko rád a špek taky. Chutná mi to a nic mi to nedělá. I když dneska bych k tomu možná ještě přidal slivovici.“
A co Doktoři z Počátků? Jak se ti hraje venkovský dědek?
„To je báječná práce. Jaro při konci mého života. Štáb je bezvadnej, herci skvělý. Některé jsem ani ještě osobně neznal. Třeba Davida Prachaře jsem potkal poprvé, fajn kluk. Všichni jsou příjemný. Představ si, že se třeba žinýrovali mi říct, že budu hrát dědka. Co taky už dneska jinýho? Milovníka asi ne.“
Počátky se na obrazovce pěkně usídlily, určitě musíte makat. V kolik míváš nástup?
„V 5.15 musím být v ateliérech.“
Cože? V kolik vstáváš?
„Ve čtyři. A někdy končíme taky až v sedm večer. Ale od rána máme připravené teplé jídlo, pití, starají se o nás vzorně. Jsem línej se večer holit, tak se holím až ráno. Musím mít nějakou časovou rezervu. Většinou se říznu do brady, tak to pak mažu pitralonem, jak to dělával táta. Nejvíc se ale ráno vždycky těším na ledovou sprchu, ta mě dokonale probere. Voda ze studny ze mě v minutě udělá diblíka. Pak sednu do auta a jedu.“
Pořád si sám řídíš?
„Jasně, je to pro mne klidnější začátek dne, než kdyby pro mě jezdil řidič.“
A taky v Počátcích občas řekneš něco, co není ve scénáři?
„To víš, že jo. Když se mi zdá, že je nějak moc dlouho ticho, tak něco plácnu. Kolega Zdeněk Dušek se pak brání, že to chtěl říct on. “
V seriálu máš na sobě dobrý manšestráky.
„To jsou moje vlastní. To strašný triko taky. Oni na mojí postavu nic podobnýho ve fundusu neměli, tak jsem vyšel televizi vstříc. Musím si ty asi tak čtyřicet let starý hadry šetřit, aby mi vydržely. Takže v nich už doma nechodím. “
Čekal jsi, že o tebe bude ke stáru takový frmol?
„Vůbec ne. Vždyť já ani nejsem žádnej herec. Vždycky říkám, že jsem jen účinkující.“
A pak musíme koukat pořád na stejné obličeje. Možná jiní už nejsou. 
