Televizní vystoupení Petra K. z Egypta: Podle psychologa tomu nejde věřit!
To, že Petr K., jehož manželka Monika (†36) a dcera Klárka (†8) za podivných okolností zemřely v Egyptě, promluvil poprvé na kameru, se včera večer rovnalo malé senzaci. A hned vyvstala otázka: Říká muž, který reportérovi Novy odpovídal na oko bez emocí, pravdu, nebo lže?
Televizní vystoupení Petra rozdělilo národ. Jedni získali přesvědčení, že všechno se snaží na tohoto Čecha někdo v Egyptě hodit, jiní jsou přesvědčení, že právě on dal svým blízkým do pití jed. Jenže psycholog upozorňuje, že hodnotit někoho podle jeho vystupování v televizi, je prakticky nemožné.
Psycholog: Z televize nic nezjistíte
„Posudky týkající se pravdivosti výpovědi, jsou jedny z nejobtížnějších. Pouze z jednoho vystoupení před kamerami toho moc nezjistíte. Lidé, kteří vypadají důvěryhodně, mohou vypovídat lživě, a naopak, lidé, kteří nevzbuzují důvěru, mohou mluvit pravdu,“ vysvětluje psycholog Karel Humhal. „Když totiž někdo vědomě lže, tak to nepoznáte. Pokud tedy se nejedná o tzv. barony Prášily, tedy psychicky nemocné jedince. Jinak to vždy závisí na souběhu informací,“ dodal ještě lékař.
V případě Petra, který podle řady lidí odpovídal jako stroj, musíme brát v potaz také to, že je možná pod vlivem tlumících léků, naprosto sám v cizí zemi, zmatený a neví, co s ním bude dál.
Co ještě Petr řekl?
„Mně se tady v jediné chvíli zhroutil svět. Já si to nedovedu vůbec vysvětlit. Ale já mám svědomí čisté.“
„Manželka s dcerou si braly antinal (lék proti zažívacím potížím), já si ho vzal až později. Já zvracel do umyvadla, manželka seděla na záchodě a zvracela do kbelíku. Pak jim průjem ustal a jen zvracely u postele do kbelíku.“
„Vzdálil jsem se jen dvakrát, když nám došla voda. Prvně jsem byl zpět za pár vteřin, to mi dal vodu uklízeč, podruhé jsem šel načepovat a byl zpět za sedm minut.“
„Zarazily mě dvě věci – proč byla manželčina voda říznutá kolou? A proč neměla žena kalhotky? Bez nich nikdy nespala...“
„Našel jsem dceru celou ledovou. Okamžitě jsem jí začal dávat umělé dýchání a řval na manželku, ať vstává. Nereagovala, plácl jsem ji tedy po zádech. Nic. Skočil jsem na ni, otočil jí a ona byla taky mrtvá. Otevřené oči, pusu, celá fialová…“
„Nějak mě dotáhli na kliniku, kde mi vypláchli žaludek. Vyšla ze mě taková hnědočerná kaše.“
„Cítím se hrozně. Jsem na dně svých sil. Sotva se držím na nohou. Nedokážu to vůbec popsat.“
„Jsem absolutně bez viny.“
„Chtěl bych požádat vládu, ať s tím něco dělá. Já jsem tady neprávem zadržován a nevím, co dál.“
