Petra Černocká promluvila: Proč vydrží s manželem jenom 4 dny v týdnu?
„Vy jste bloudili, že jo?“ Tak nás přivítala zpěvačka Petra Černocká (63) alias Saxana na zápraží své chalupy v Kytlicích. „Počkáme ještě na Jirku,“ rozhodla. Její manžel, kytarista Jiří Pracný (60) »přifrčel« za několik minut na novém skútru a optal se: „Je libo kávu, mléko, cukr? Anebo krevety?“ Dali jsme si kafe
Tady je tak nádherně...
Petra: „Bylo tu nádherně. Letos je to ale doslova peklo. Nemůžeme si dát kafe ani na zápraží. Ta chalupa nad námi se prodala, rekonstruuje se a jediná přístupová cesta, která se nabízí, je kolem nás.“
Jiří: „Každý den nám kolem chalupy jezdí náklaďáky a my nejenže nemůžeme sedět na zápraží, ale jezdí tak blízko, že trhají násep a schody do chalupy. To nemluvím o tom rachotu. Asi je všechny zabiju!“
Petra: „Já už se rozhodla, že to vyřeším jinak. Zajdu do cestovky a zmizíme do Turecka.“
Jiří: „Ale! To slyším poprvé...“
Petra: „No, tak teď už to víš.“
Jak dlouho tuhle roubenku máte?
Petra: „Tuhle vesnici objevil můj bratranec Vlastimil Brodský. Líbila se mu tak moc, že si tu koupil chalupu a potom přemluvil mého tatínka, aby udělal totéž. Takže jsem tady v podstatě od kočárku.“
Je vidět, že paní Černocká je velká pěstitelka zeleniny...
Petra: „Já? Ale vůbec! To Jirka. On potřebuje dělat práci, která je viditelná a kterou budou všichni obdivovat.“
Jiří: „Petru s rýčem vážně neuvidíte. To všechno já.“
Petra: „Letos se ti to ale moc nepovedlo. Z normálních rajčat jsi vypěstovalminiaturní cherry. Z okurek něco obdobného a kedlubny, ty snad vůbec nevyrostou.“
Jiří: „To není moje vina. Tady se vše- obecně špatně pěstuje. Vždyť to víš…“
A co houby? Rostou?Petra: „Ty jo. V hojnosti. Pořád jenom krájíme a sušíme. Teď jste mi připomněli, že už bych ty nasušený měla začít spotřebovávat. Budou další a kam s tím?“
Jiří: „Petra na houby přes rok vždycky zapomíná, takže je vlastně vůbec nejíme.“
Manžel pěstuje, co tu děláte vy?
Petra: „Především relaxuju a užívám si přírody. A vařím. Včera bylo maso na červeném víně. Jirka je skvělý strávník. Všechno, co udělám, je pro něho vždycky to nejlepší, co ode mne jedl. Jo a také mám na starost údržbu chalupy.“
Jiří: „Tak to bych neřekl... Petra ani neví, kde se tady utrhnul okap nebo rozbila klika.“
Petra: „Já myslela samozřejmě údržbu interiéru.“
Hádáte se někdy?
Petra: „S Jirkou to nejde. Na to je moc klidný.“
Jiří: „S Petrou to taky nejde. Je moc spravedlivá.“
To chcete říct, že jste za 18 let, co jste spolu, neměli žádnou krizi?
Jiří: „Možná dvakrát. Takovou malinkou. To byla ale moje chyba. Nějak jsem dostal pocit, že vlastně nemusím nic dělat, že můžu jen tak sedět doma. Chápu, že tohle se Petře nelíbilo, a naštěstí mě to brzy přešlo.“
Co vlastně děláte, když nejste na chalupě?Petra: „Vystupujeme. Kapelu nemáme, vystačíme si s Jirkovou kytarou. Kapela je pro pořadatele moc drahá a i my bychom si vydělali míň. A když se někomu zdáme drahý, tak prostě vystoupí jenom naše půlka, tedy já.“
Jiří: „Tak to je. Ona je prostě slavnější než já. Je to Petra Černocká, ta Saxana... Já nikoho nezajímám.“
Vydělává to vaše vystupování slušně?
Petra: „Ale ano. Když si uvědomím, že už bych měla být tři roky v důchodu, tak je to slušné. Bohužel – já jsem spořivá, Jirka ale vždycky všechno utratí.“
A za co?
Petra: „Za auta. Miluje auta.“
Jiří: „Tak to není zase až taková pravda. Platím tady údržbu chalupy. Jenže to Petra ani neví, protože se o to nezajímá.“
A co zase nějaký film?
Petra: „Teď mi udělali velkou radost kluci Zdeněk a Honza Svěrákovi. Nabídli mi roli sudičky v nové pohádce. Hraju tam i zpívám. Hudbu napsal Jaroslav Uhlíř. Jsem ráda, že to je pohádka. To jsou vděčné filmy. Když si je lidé oblíbí, vysílají se každý rok a z toho mám já potom radost. A Svěráci udělají určitě skvělou pohádku.“
Vidím tady pejska a tři kočky. Kdo se o ně stará?
Petra: „Jirka. Když je po létě a odjíždíme z chalupy, domů si bereme jen psa a jednu kočku. Ty dvě necháváme tady a Jirka je jezdí krmit z Prahy.“
To jako na otočku? Vždyť je to 130 kilometrů!
Jiří: „Ne. Nechám jim uvnitř čistý záchod a jídlo. To nějakou dobu vydrží, navíc chodí na kontrolu sousedka. No a já přijíždím vždycky v úterý a jsem tu až do čtvrtka.“
Petra: „Ať se vám Jirka pochlubí, co jsme tady měli ještě letos přes zimu... Sibiřské veverky v kleci!“
Jiří: „Petra nadávala, že hrozně smrděj, tak je dala na zahradu. To jí bylo ale taky málo, tak je pustila do lesa.“
Petra: „Nechala jsem jim ale otevřenou klec a mají tam jídlo. Můžou přijít, kdy chtějí. A jestli se vrátí na zimu? Já myslím, že jóó.“
Máme tomu rozumět tak, že Jirka je v týdnu vždycky tři dny na chalupě a vy zůstáváte v Praze?Petra: „Ano. Dělá to takhle celá léta. A mně to vyhovuje a jemu taky. Já mám v Praze většinou nějakou práci, nebo si zajdu poklábosit s kamarádkami, k tomu Jirku nepotřebuju. No a on si tady kutí, což ho nesmírně baví, stará se o kočky, zajde na pivko se sousedy. Je nám tak fajn.“
Jiří: „Já myslím, že i právě pro tohle nám to s Petrou pořád tak klape.“
A to nemáte strach, že by si Petra v Praze mohla najít nějakého mladého milence?
Jiří: „Já jí věřím... A potom, já se neptám a nic nezkoumám.“
A vy, Petro? Co kdyby tady v kopcích Jirka potkal nějakou horalku?
Petra: „Ale já myslím, že Jirka má u mne všechno, co potřebuje, že by se nenechal svést...“