Osada havranů: Bartoška vyfoukl roli prominentnímu sovětskému herci!
Osada havranů je první příběh z dobrodružné romantické trilogie o lidech z pravěku, která byla zfilmovaná podle děl Eduarda Štorcha. Svého času byl příběh z doby kamenné u dětí i rodičů velice oblíbený, zato herci si během natáčení užili své. A poprvé o sobě na filmovém plátně dali vědět Jiří Bartoška (66) či Gábina Osvaldová (59).
Šílená zima v kůžích
Hlavní mužskou roli měl původně hrát sovětský herec Jeremenko. Jenže nedokázal vyslovit česky ani pár vět, které mu předepisoval scénář, a tak do filmu navzdory politické zakázce, aby byl snímek mezinárodní, obsadili tehdy ještě poměrně neznámého Jiřího Bartošku. „Hrál jsem postavu, která se jmenovala Sokolí oko, dnes bych mohl být hrát tak akorát šedý zákal,“ vzpomíná se smíchem Bartoška. Měl za sebou jen tři filmové role, byl teprve vycházející hvězda. A pikantní je, že se zvuk tvořil stejně v postsynchronech a herci dialogy přemlouvali. Jeremenko to tedy mohl klidně zahrát.
Točilo se celý rok v kuse. „V době kamenné u nás nebyly jehličnaté stromy, takže jsme se pohybovali v lese lužním, což v létě znamenalo velké problémy s komáry. Vozili nám repelenty až z Rakouska, ale všechno bylo marné. I na ty si ty potvory zvykly během jedné vteřiny,“ dodává herec. V zimě to ale neměli o nic lepší. „Byli jsme oblečení jen do kůže a vydržet v tom, když bylo mínus deset, nebylo moc příjemné,“ líčí Bartoška.
K filmu ho dala maminka
Hlavní roli sirotka Havranípírka ztvárnil do té doby neznámý klučina Ludvík Hradílek. „Maminka našla inzerát, že se hledají děti k natáčení do filmu o pravěku. Nás bylo doma osm a já byl ze všech capartů ten nejvychrtlejší, takže nebylo co řešit. Mamka měla s filmováním zkušenosti, strávila dva měsíce s mými mladšími sourozenci, kteří hráli děti Lavičkovy v komedii Na samotě u lesa. Pro ni to byl tak úžasný zážitek, že chtěla, aby to zažily všechny její děti,“ říká Hradílek. Tehdy mu bylo šestnáct a byla to jeho první a poslední role. Dnes se živí jako fotograf.
Na castingu žral kuře
Během konkurzu po něm produkce chtěla, aby ukázal, jak spořádá kuře. „Asi jsem ho sežral dost naturalisticky, protože mi poté oznámili, že mě berou. Ještě teda rozhodlo, kromě mé postavy, že jsem měl vyraženej zub,“ konstatuje Hradílek.
Vzhledem k tomu, že získal velkou roli a na place strávil všech sto natáčecích dní, produkce si ho předcházela. „Kdyby se mi něco stalo, byl by malér. Zrušení jednoho natáčecího dne prý tehdy přišlo na 35 000 korun. Takže jsem byl pod neustálým dohledem a všichni se snažili o to, abych byl v pohodě. Na druhou stranu nemohl jsem nic, i třeba jezdit na kole jsem měl zakázané,“ vypráví Ludvík.
Báli se, že dostanou tyfus
Spřátelil se také s Jiřím Bartoškou a Gábinou Osvaldvou. „Rok jsme společně žili po hotelích. My si z něj častokrát dělali srandu, ale on se nenechal. Vždycky nám to tak geniálně vrátil, že jsme s Bartoškou koukali s hubou dokořán a nezmohli se na nic,“ prozrazuje Osvaldová, která na natáčení do smrti nezapomene. Sehrála pravěkou ženu jménem Šťastná chvíle. „Četla jsem knížku jako malá, takže jsem měla představu, že budeme točit v krásném a čistém prostředí, takový Poklad na stříbrném jezeře 2, ale místo toho jsme se plácali v bažinách, kde plavaly mrtvé ryby a báli jsme se, že dostaneme tyfus,“ konstatuje Gábina.