Helena Vondráčková: Strach o manžela! Šlo mu o život!
9 fotografií
Krátce před pondělní oslavou svých 66. narozenin poskytla zpěvačka Helena Vondráčková velmi otevřený rozhovor deníku Aha!. Promluvila v něm mimo jiné o manželovi Martinu Michalovi (54), který měl vážné zdravotní problémy, a lékaři ho zachránili na poslední chvíli. Helena se také rozpovídala o svém bratrovi Jiřím Vondráčkovi (62), s nímž roky nekomunikuje. Trápí ji, že mu povodeň vyplavila domov.
Heleno, bilancujete v období narozenin uplynulý rok?
„Já osobně raději nebilancuji, ani mě to nebaví. Ale naopak spíše přemýšlím, co dál, co nového… Pořád to zatím hrnu, i když některé elementy mě v tom trochu překážejí. Snažím se být optimistická a s výdrží a vytrvalostí, která je mi vlastní, se dívat pořád dopředu.“
V období narozenin vám zcela jistě musí někdo scházet – kdo vám dříve gratuloval, ale už tady není…
„Určitě mi schází maminka s tátou, to stoprocentně. To jsou vzpomínky spojené s dětstvím, se Slatiňany, se školou… Jinak vzpomínám na ty, kteří už nejsou mezi námi, bohužel, začínají řídnout naše řady. Zrovna jsme si s Jitkou Zelenkovou, která měla narozeniny 4. června a slavíme to většinou společně, říkaly, že nesmíme dělat dlouhé pauzy a musíme se navštěvovat s přáteli častěji. Protože ten život běží mílovými kroky a už není čas na hrdinství. Člověk na své přátelé nesmí zapomínat! Já si nestěžuji, oni nezapomínají na mě. Mám kolem sebe velkou spoustu přátel. Dokonce můj fanklub se neustále rozšiřuje…“
Většinou se lidem k narozeninám přeje hodně zdraví. Jak je na tom se zdravím Helena Vondráčková?
„Musím to zaťukat! Zatím mi zdraví slouží a já si toho vážím. I když ono to vždy zní jako taková banalita, že každý přeje druhému hlavně zdraví. Ale já si čím dál více uvědomuji, jak je to důležité, aby člověk měl sílu, aby neměl potíže. Co si budeme povídat, v mých letech může nastat ledacos. Děkuji pánubohu a svému okolí, že jsem zdravá a nemám větší problémy.“
O manžela jsem se bála
Váš muž byl v lednu na vážné na operaci, pár dnů jste byla doma sama. Měla jste o něj velký strach?
„Měla. Mně se to nelíbilo už delší dobu, ten jeho kašel, a myslím si, že i Martin z toho měl obavu. Takže jsem ho donutila, aby šel na vyšetření. Ale naštěstí to nebylo nic zhoubného. Nicméně to byla komplikovaná operace jícnu, kterou, jak jsme se dozvěděli, podstupují v dnešní době i malé děti. On to měl zkomplikované tím, že chtěl udělat můj vánoční koncert v Lucerně a být při tom, což se tedy povedlo. Takže na operaci nešel v prosinci, ale až osmého ledna.
A tím se jeho stav zhoršil?
Tím prodloužením nastal problém, protože měl perforovanou bránici. A vzhledem k tomu, že ta operace proběhla laparoskopicky, tak se jim to trochu zkomplikovalo. Ale musím těm lékařům poděkovat, protože se toho zhostili neuvěřitelným způsobem. Následně proběhla dlouhá rekonvalescence. Dobře, že jsme potom odjeli na dovolenou na Floridu, kde ho nic nenutilo k tomu, aby se zbytečně přetěžoval, nic nezvedal…. Byla to krásná dovolená.“
Vám se prý podařilo, aby váš manžel začal po operaci zdravě žít – hlavně tedy jíst. Stále se drží vašich rad?
„Pravdou je, že byl spíše orientován na hospodskou stravu, takže jsem mu trochu ten jídelníček změnila, aby tam bylo více zeleniny než knedlíků. Kdybych ho nechala samotného, tak nevím. Tak to bude jedna svíčková za druhou, koprovka, a s tím by si vystačil…“
Takže jste pro něj dostatečnou motivací?
„Já si myslím, že jo. Ještě se ho snažím zredukovat, co se kouření týče. Tam jsem ale zatím pohořela! Jakmile on sám nepochopí, že to není nejzdravější záležitost, tak nemám šanci.“
Mimochodem, vy jste někdy v životě kouřila?
„Ne, nikdy! Jednou jsem kouřila pod mostem, když jsme jely s kamarádkou na Vranovskou přehradu na tábor, tak nám ujel vlak a ona podala návrh, že nejlepší bude tu hodinu, co jsme musely čekat na další spojení, prokouřit. To jsem poprvé měla cigaretu v puse a musím říct, že mi nebylo v tom vlaku potom moc dobře.“
S manželem jste v únoru oslavili 10 let od svatby…
„Ano, to nikdo nečekal…“
„My jsme do sebe byli hrozně zamilovaní… A jsme samozřejmě pořád. V průběhu těch let, kdy jsme byli vystaveni různým tlakům a názorům a řešil nás celý svět, tak si troufám tvrdit, že ten vztah se tím ještě utužil a zpevnil. My už teď víme, jak každý z nás reaguje v problematických krizových situacích. My se jeden na druhého můžeme absolutně spolehnout. Ani jeden se nenecháme ve štychu. My dva jsme betonová zeď!“
Bráchy je mi líto
Řada kauz vás ale musí trápit. Nepřemýšlela jste někdy o tom dořešit vztah s vaším bratrem nebo s kolegyní Martou Kubišovou?
„Já jsem naprosto a skálopevně přesvědčena o tom, že jsem věci řešila tak, jak jsem je řešila. Samozřejmě mě mrzí, u některých těch kauz, jak k tomu mohlo dojít a vůbec to nechápu! Je mi to líto… Hlavně si myslím, že to bylo, ať ta nebo druhá kauza, naprosto zbytečné z jejich strany. Na druhou stranu nemám pocit, že bych já někomu ublížila, nebo že bych neměla pravdu. Já si myslím, že je to škoda, že se některé ty vztahy úplně změnily a zůstaly na bodu mrazu. Ale já si myslím, že by se spíše měli zamyslet ti, kteří to způsobili, jestli to nebylo zbytečné…“
Ani skon vašeho tatínka ty vztahy – myšleno v rodině – nezměnil?
„Na mém vztahu k tátovi se nic nezměnilo. Já vím, že to otec se mnou myslel dobře a byl jistým způsobem informován jednostranně, čili on si ani neměl možnost udělat objektivní úsudek. Tady to vůbec neřeším. Já jsem svého otce milovala do poslední minuty. Jenom mě mrzí, že těch posledních deset let ta komunikace z toho důvodu vázla a už jsem za ním do Slatiňan nejezdila tak často jako dříve.“
Víte o tom, že vašemu bratrovi zaplavila nedávná povodeň v Praze-Hostivaři dům?
„To víte, že jo, sledovala jsem to. To je strašné, je mi to líto… Možná se měl informovat dříve, do jaké oblasti se stěhuje a jaký dům a kde si kupuje. Co vím, tak moje sestra se divila hned, že do takové lokality jde. Tam to nebylo poprvé, co se ten Botič takto rozlil. Brácha se prostě chtěl nějak přiblížit tomu, že bude mít řeku pod okny. Tak, jako když jsme vyrůstali ve Slatiňanech u Chrudimky. Bohužel to nebyla dobrá volba! Celkově je mi líto všech lidí, které povodně zasáhly…“
Oslava na Broadwayi
Pojďme k vaší práci. Se svými fanoušky oslavíte narozeniny 3. července na koncertě v pražském Divadle Broadway. Na co se mohou těšit?
„Kromě jasných osvědčených hitů nabídnu i několik novinek z právě chystaného alba, které vyjde na podzim a určitě zazpívám i něco z desky Helena on Broadway, která vyšla loni. Těšit se také mohou na hosty Felixe Slováčka a zpěváka Radima Schwaba. A já se těším, že dostanu krásný narozeninový dárek od vydavatelství UNIVERSAL – zlatou desku za prodej alba Zůstáváš tu se mnou.“
Mluvila jste o chystané desce, kdy by měla vyjít?
„Letos v září. A bude to mix písní, které budou obsahovat životní příběhy. A zrovna čekám na songy od Michala Davida, ze kterých bych si také ráda něco na tuto desku vybrala.“
Vyrazíte v rámci vydání nového alba na turné?
„Budou to spíše recitály, které jsme nazvali Báječný flám. Někde se mnou vystoupí Felix Slováček, jinde zase Vašo Patejdl…“
A zakončíte sezonu v Lucerně?
„Ano, koncert proběhne na zlatou neděli 22. prosince a vstupenky už jsou v prodeji.“
Jak vznikal rozhovor
S Helenou Vondráčkovou se známe přes 10 let. Jsme sousedé. Ona bydlí v Řitce, já v nedalekém Mníšku pod Brdy. Pozvala mne na víno k sobě do vily, kde jsme spolu strávili celé odpoledne. Měl jsem obavy, aby jí nevadilo, že chci rozebírat citlivá témata. Nevadilo! Poté, co jsem jí pogratuloval k narozeninám, ochotně odpovídala na každou moji otázku. U těch, které se týkaly jejího tatínka a bratra, měla viditelně slzy v očích.
9 fotografií
