Končící Roman Šebrle otevřeně promluvil o sexuálních orgiích na olympiádě!
8 fotografií
Končí! Už žádný další závod, žádný boj o medaile. „Už se jen zkusím připravit na konec sezony na nějaký rozlučkový závod,“ říká slavný desetibojař Roman Šebrle (38). A těší se na nové výzvy.
Desetibojařská legenda Roman Šebrle – jak se vám to poslouchá?
„To víte, že moc hezky. Jsem spokojený, že se mi povedlo vyhrát tolik věcí, jako kluk jsem o něčem takovém ani nesnil. Když pak jde člověk dolů a už to tolik nejde, teprve si toho začne pořádně vážit...“
Teď je konec. Co vám bude chybět nejvíce?
„Atmosféra závodů, adrenalin, desetibojařská parta. My jsme byli opravdu všichni kamarádi. Desetiboj je disciplína, kde atlet bojuje víc sám se sebou než s druhými, na konci mu to jen spočítají.“
Jak to vypadá v desetibojařské šatně? Poměřujete si bicepsy?
„To ne, ale často jsme si po závodech dávali páky. Jo, jo, byla sranda.“ Samí svalouši...
Zkoušely to na vás holky?
„Ale tak jo, holky to zkoušely vždycky, no...“
A manželka nežárlila?
„Trošičku možná někdy jo, ale ne moc. Snad neměla na co.“
Zejména o olympijské vesnici se traduje, jaké to je semeniště neřesti. Byl jste svědkem nějakých orgií?
„Nebyl, vážně ne! (smích) Podle mě je to trošku nafouknutá bublina. Samozřejmě, když je někde osm tisíc mladých lidí, tak tam spousta párů vznikne, ale že bych přišel na baráček a viděl, jak tam všichni spolu dovádějí, tak to se mi fakt nestalo.“
Ženy lákal úspěch
Často jste bodoval v anketách o největší sympaťáky a hezouny. Považujete se za krasavce?
„Jééé, tak to vůbec a podle mě ani nejsem. Jsou daleko hezčí muži, u mě ženy přitahoval spíš ten úspěch.“
Fotil jste se i nahý...
„Byly i odvážnější nabídky, ale já je neakceptoval.“
Byl jste ve spoustě reklam, vydělal peníze. Jste za vodou?
„To určitě ne. Že bych nemusel do konce života nic dělat, tak to ani náhodou. Atletika holt taková není. I když jste nejlepší na světě, nevyžijete z toho do smrti.“
Za co jste utrácel?
„Za elektroniku, to bylo jediné. Ale teď už ne. Když se objeví nový iPhone, už ho nemusím hned mít.“
Traduje se »sportem k trvalé invaliditě«. Pozorujete to i na sobě?
„Neřekl bych, kromě zad žádné problémy nemám. Teď sice cítím patu, ale to odejde, až přestanu. A nemyslím, že kvůli sportu budu trpět ve stáří.“
Pozvracel jste se někdy vyčerpáním?
„Já nebyl ten typ. Ani když jsme měli super těžký trénink a kamarádi zvraceli, já ne. Já měl jiný problém: když se vám nalije kyselina mléčná do svalů v nohou, tak dvacet minut si myslíte, že vám vyskočí svaly z kůže. Neskutečná bolest! Jinak po závodech mi většinou bývalo celý další den blbě.“
Vrhnu se na golf
Romane, co teď bude vaší životní náplní? V Praze 6 máte sportovní centrum, které jste ale pronajal.
„Teď je mojí hlavní náplní Odznak všestrannosti olympijských vítězů, který jsme založili s Robertem Změlíkem jako připomínku starého odznaku zdatnosti. Věnujeme se dětem, to mě naplňuje. Vidím, že chtějí sportovat, ale musí se jim někdo věnovat. Ne jim koupit nintendo a neotravujte...“
Co vaše děti?
„Štěpán hraje fotbal na Dukle – rychlej je po mně, má tah na bránu, takže předpoklady tam jsou. A Káča je talentovaná na všechno, teď zrovna dělá gymnastiku.“
Vy sám už sportovat nechcete?
„Jasně že jo, sport je celý můj život! Určitě zkusím golf, kam až se dostanu. Když má člověk handicap 4, tak už na to buď musí opravdu skočit, nebo si to pinkat jen tak. Takže asi najdu trenéra a zkusím to naplno.“
Co takhle funkcionářská kariéra? Nelíbilo by se vám v Mezinárodním olympijském výboru?
„No, je pravda, že jsem měl ambice do MOV, ale jsem na to ještě mladej. Uvidíme, nabídek je spousta.“
Jakých?
„Třeba dělat šéftrenéra v Kataru, což bylo finančně hodně zajímavé. Jenže nechce se mi po těch 17 letech moc do světa. Děti chodí do školy, bylo by to těžké.“
Jste major, můžete se vydat i tímto směrem...
„Vojenská kariéra? To asi ne. Jsem voják-sportovec, z toho vojenského jsem si kromě střeleb moc neužil.“
Tak to vám frčku na rameni vezmou!
„Je to možné. Hodnost majora mám jen propůjčenou, normálně jsem nadporučík. Uvidíme. Budoucnosti se každopádně nebojím. Byla to nádherná léta, kdyby to šlo, závodil bych do padesáti. Ale ta zranění vás pořád táhnou dolů, až vás nakonec sejmou.“
8 fotografií
Jseš držitel nějakýho světovýho rekordu - dokázal jsi něco? Myslím, že jsi nejspíš nějaká nula.. Asi takováhle - 0 
Jak to vypadá v desetibojařské šatně? Poměřujete si bicepsy? 
takže jsem blafal jak parní lokomotíva 
.Vážím siho,je sympaťák. 
