Svatba jako řemen: Brejchovou vyhodili, protože byla jako leklá ryba!
Na tenhle film se čekalo dlouho. Nejdřív rok. A pak ještě dalších dvaadvacet let. Ale pořád se to vyplatilo. Báječně obsazená groteska plná překvapivých gagů. Tohle je příběh jedné noci, alkoholového opojení a kocoviny, která se zvrtla v taškařici, co napínal bránice k prasknutí. Nestárnoucí komedie Svatba jako řemen (1967).
Zápletka je známá. Pod vlivem alkoholu se tři hrdinové dostanou do podezření, že znásilnili mladou prodavačku. Vyšetřuje to policie, musí se provést rekonstrukce, až nakonec oběť (jako vždy jedinečná Iva Janžurová) udání odvolává.
Film 22 let ležel v trezoru
Do toho se musí jeden z násilníků (přitrouble roztomilý Jiří Hrzán) oženit, události dostávají kvapíkový spád, všechno se zamotává. „Dělali jsme si prču z policajtů, ze státu, z vojáků, ze všech autorit, na které komunisti spoléhali, není divu, že ten film zatrhli,“ vyprávěl herec Pavel Landovský, jeden z filmových hejsků.
Skvělí esenbáci – popletové Puchoit i Vostrčil zesměšnili policejní uniformu na roky dopředu. Film pak cenzura skutečně na dlouhých 22 zakázala. Když se po revoluci dostal do kin, trhal rekordy. „Z filmu čišela radost, my byli rozverný, divoký, vymýšleli jsme hovadiny. Ten film byl plný jara, který začalo už v sedmašedesátým,“ líčil dál Landovský.
Vzornému řidiči lízátko
Však také připomněl, jak si s Vladimírem Pucholtem užili rozpustilou recesi, za kterou si mohli jít v tehdejší době klidně sednout do chládku. „Jednou jsme se nudili mezi natáčením, Pucholt byl pořád v uniformě, já někde sehnal pásku Pomocné stráže VB, a tak jsme se vydali k silnici stavět.“
Skutečně si stoupili ke krajnici kdesi u Kostelce nad Černými lesy a zastavovali řidiče. „A zkoušeli jsme servilitu českých řidičů.“ Pucholt chodil kolem aut, kopal do kol a káral – ‚pane šofér, co ty gumy, co ty gumy?‘ A řidiči se báli, že je mají podhuštěné nebo ojeté a pneumatiky ochotně vyměňovali. „Byli zblblí, podělaní, báli se policajta Pucholta. Ale my jim pak dávali lízátka. Vzornému řidiči náleží odměna, říkali jsme. Chlap pak odjížděl, měl vyměněnou gumu, klepal se a cumlal lízátko,“ Landovský si to ještě dnes užívá, když si na tohle vzpomene.
Brejchovou režisér vyhodil
Film se točil celý rok, což je dodnes nemyslitelné. Vyskytlo se plno problémů, někdo marodil, natáčení se z vyšších míst pozastavovalo. A vlastně od začátku se pořád něco měnilo. Například Iva Janžurová měla původně hrát nevěstu. „Do role znásilněné Haničky obsadil tehdy režisér Krejčík Hanku Brejchovou, líbila se mu ve Formanových Láskách jedné plavovlásky,“ přiznala Iva Janžurová, že k roli přišla náhodou.
Vyhlášený pruďas Krejčík ztratil s Hanou Brejchovou trpělivost, byla na něj málo živelná a impulzivní. Prostě jí vyrazil! „Najednou rozhodl, že se nechám odbarvit, vzbudili jsme ještě v noci nějakého kadeřníka a nad ránem už jsem byla blondýna a dělali jsme kamerové zkoušky.“ Druhý den vztekloun Krejčík s Janžurkou lítali po konfekcích po celé Praze a vybírali šaty. „Kdybyste viděli, jak on řval na prodavačky, když byly pomalé. Zažila jsem několik výstupů hodně náročného zákazníka.“ Aby ne, tehdejší obchody zrovna nepraskaly ve švech a socialistické prodavačky bývaly hodně znuděné…
Ostatně Krejčík byl hodně impulzivní i k hercům. Brejchovou vyrazil pro údajnou unylost a herečku, která hrála nevěstu, chtěl uškrtit. Zachránila ji tehdy právě Iva Janžurová, když svým smíchem prchlivce v pravý čas odbourala…
To víš,vytrávilo mu.Kdybys mu aspoň hodil kost z kačenky,co jsme si před chvíli dali spolu ke gáblíku na Malé Straně 
