Jako dva puberťáci! Borhyová a Hrdlička poskytli extrémně zamilovaný rozhovor!

O začátcích vztahu
Lucie: „Míša chtěl, abych mu přinesla nějaký svůj obrázek.“
Michal: „Přinesla velkej billboard, na kterém je detail jejího obličeje. Pověsil jsem ho do ložnice. Když jsme třeba nemohli být spolu, tak jsem se na Lucku mohl alespoň dívat nad svou postelí. V tomhle jsem měl výhodu, protože mě Lucka doma v nadživotní velikosti neměla.“
Lucie: „To nevadí, protože mám u sebe spoustu tvých krásných fotek.“

O vzájemném představení rodičům
Lucie: „Když jsem našim Míšu představila, hned si rozuměli. Mamča o Michalovi věděla jako vůbec první, protože je to, jak říkám, moje nejlepší kamarádka.“
Michal: „Myslím, že jsme si sedli jak s mamčou Lucky, tak s jejím tátou.“
Lucie: „Úplně první, kdo mě z tvé rodiny viděl, byl tvůj děda.“
Michal: „Jo, děda viděl Lucku jako první. Je její velký fanda, a když už byla příležitost, musel jsem mu ji přivézt ukázat a seznámit je.“

O žárlení
Michal: „Jo, žárlím. Jsem docela žárlivej typ.“
Lucie: „Žárlení k lásce patří. Myslím, že když člověk nežárlí, tak mu na tom druhém nezáleží.“
Michal: „Lucka byla a určitě je zvyklá na velký zájem mužů. Tak to zkrátka je a já jsem s tím musel počítat. Na druhou stranu nemám strach, že by třeba jen i pomyslela na někoho jiného. Taky proč, má doma to nejlepší.“ (smích)

O svatbě
Michal: „Řešili jsme ji v legraci, když nám tuhle otázku položil Lucčin brácha Oskar. Odpověděli jsme mu, že se dočká v létě.“ (směje se)
Lucka: „Už jen zbývá vybrat místo. (směje se) Až to budeme opravdu plánovat, tak si to necháme pro sebe a své nejbližší.“

O tom, co jim říká srdce
Michal: „Že je Lucka ta pravá.“
Lucie: „Krásný... Jsem zamilovaná a šťastná. Mám přece vedle sebe toho nejlepšího. Ale já to opravdu myslím vážně.“
Michal: „Já taky, a upřímně děkuju pánu bohu, že jsme se potkali.“
Lucie: „Děkujeme.“