Muzikant Lešek Semelka otevřeně o kolapsu Ucpala se mi cévka v mozku!

Lešku, nedávno jste prodělal mozkovou příhodou. Přišlo to z ničeho nic, nebo už jste na sobě pociťoval nějaké příznaky?

„Asi pět dní předtím než se to stalo, jsem měl koncert. Když jsem se druhý den ráno probudil, byl jsem úplně vyšťavenej. Cítil jsem se fakt strašně. Od té chvíle jsem i tak nějak chodil nejistě, občas zavrávoral. Pak jsem navíc dostal těžkou virózu, měl strašnej kašel, špatně se mi dýchalo. Ale v žádném případě mě nenapadlo, co by se z toho nakonec mohlo vyklubat.“

Můžete popsat, jak vás mrtvice »skolila«?

„Jako vždycky jsem šel ráno s naším pejskem na procházku. Už když jsem šel ze schodů, cítil jsem se slabej, říkal jsem si, dneska mě ty nohy snad ani neudrží. Pomalu jsem nemohl přejít ulici. Tak jsem si sedl na lavičku a čekal, až se trochu zmátořím. Za chvíli se mi udělalo lépe, tak jsem vstal a ten náš chlupatý chlapec Balů, který má šedesát kilo, pochopil, že jdeme dál a rychle s sebou trhnul. Já ho měl ale na vodítku, ztratil jsem balanc a spadl do trávy. Odtud už jsem se prostě nedokázal postavit na nohy. Opustily mě veškeré síly.“

Co bylo pak? Vzpomínáte si na všechno?

„Naštěstí šla kolem nějaká paní, která se zachovala duchapřítomně a zavolala záchranku. Chtěl bych jí tímto moc poděkovat. V dnešní době to není moc obvyklý jev, řada lidí vás raději překročí, než aby vám pomohla.“

Za jak dlouho lékaři dorazili?

„Přijeli velmi rychle. Hned se mě zeptali, jestli mám někoho doma, tak jsem jim dal spojení na Alenku. Zavolali ji, hned přiběhla, odvedla domů psa a vrátila se ke mně. Naložili mě do vozíku a odvezli do Nemocnice na Vinohradech na neurologii, kde jsem absolvoval celou řadu vyšetření. Pak mi sdělili, že jsem prodělal mozkovou příhodu.“

Jak jste na to reagoval? Bál jste se o život?

„Pořád jsem byl při vědomí, nepřišlo mi, že je situace tak vážná, nebylo mi na umření. Zato Alenka, ta se z toho málem zhroutila, mě to ale nechávalo klidným. Kdyby mi doktoři neřekli, co mi vlastně je, ani bych to nevěděl.“

Jak dlouho jste zůstal v nemocnici?

„Dostal jsem se z toho celkem rychle. Už za čtyři dny jsem chodil jako Vlastík Harapes. Byl to hotový balet proti tomu mému vrávorání před tím. Na neurologii jsem na infúzích strávil asi deset dní, pak mě převezli na rehabilitační kliniku, kde jsem pobyl tři týdny. Tam se mnou cvičili, chodil jsem i na logopedii, ale mluvit jsem po celou dobu nepřestal. Jednalo se o zábavné terapie, různé hříčky, synonyma. Český jazyk mě vždycky bavil, takže to bylo fajn.“

Co jste udělal jako první po návratu domů?

„Přivítal se s pejskem a honem zapnul všechny nástroje a přejel si celý repertoár, koncert, který s kapelou hrajeme. Chtěl jsem se ujistit, zda si všechno pamatuji.“

A pamatoval?

„Ano, úplně všechno! Nezkazil jsem jediný akord, nezapomněl jediné slovo v textech.“

Musel jste od té doby zvolnit tempo?

„Bohužel, musel. Vzhledem k tomu, že jsme nevěděli, jak to se mnou bude, museli jsme na tři měsíce zrušit všechny koncerty, které jsme měli naplánované. To mě mrzí moc. Už se cítím naprosto v pohodě, všechno je jak dřív, takže nejvíce by mi pomohla činnost a ne sedět doma. Už bych potřeboval zase hrát.“

Přesto, musíte se teď víc hlídat?

„Každý ráno zahajuji den nikoliv kávou a cigaretou, jak tomu bylo dříve, ale sestavou cviků. A náš Balů cvičí se mnou. Většina cviků je na zemi, tak si ke mně vždycky lehne a mrská těma nohama a převaluje se na zádech jako já…“

S kouřením už jste tedy nadobro přestal?

„Musel jsem. A to jsem dělal krabičku denně. Lékaři mi zjistili, že mám srdeční arytmii, čímž se stalo, že nějaká cévka se v tom mozku zanesla… Cigarety mi zakázali.“

V současné době máte skupinu Společnost Leška Semelky. Co všechno máte v repertoáru?

„Řekl jsem si, že už nebudu hrát žádné popové písničky, i když jsem jich za život napsal dost a některé byly i dost úspěšné. Nechápu interprety, kteří hrají pořád ty staré fláky, jenom proto, že to lidé chtějí slyšet. To by mě prostě nebavilo. Ze starších skladeb hrajeme pouze Jména, jinak samé nové věci, které jsem napsal ve stylu art rock. Mám kapelu složenou z mladých výborných muzikantů, máme dvouhodinové koncerty a je to fakt nářez!“

Jaké jsou vaše další plány?

„Hrát svoji muziku a mimo jiné ji také propojit koncertně se symfonickým orchestrem. Je to na dobré cestě, domlouváme se s Varhanem Orchestrovičem Bauerem. Zájem máme oba. A samozřejmě být zdravý, což je nedůležitější, aby člověk pak mohl všechno zrealizovat.“

O nevlastní dceři Heleně Zeťové (32)

„Občas jsem jí poradil, a le v těch zásadních otázkách ne. Víte, my se spolu neradi mediálně prezent ujeme. Jestli něco nem ám rád, tak když otcové protežují své potom ky. S Helčou se vídáme, je pořád rozlítaná . Když to tady odzpívá, odletí zpátk y do Řecka, a já se jí ani nedivím.“