Josef Abrhám Krach jeho cihelny

„Dělal jsem tam už v době, kdy se narodil Josef. Když mu pak v roce 1993 cihelnu vrátili, tak mě poprosil, jestli bych mu nezpracoval historii cihelny,“ vzpomíná Ladislav Libosvár, který během práce v cihelně dokonce přišel o ruku. „Když Josef cihelnu přebíral, tak byl plný nadšení a působil dojmem, že je přesvědčený, že mu bude vydělávat. Pozval nás všechny na takové sezení, dal nám oběd a vyprávěl o svých plánech s cihelnou,“ loví v paměti. „Jenže dobrá vůle proti okolnostem nic nezmůže. Začalo se stavět z jiných materiálů a o zdejší cihly najednou nebyl zájem. Tak tu cihelnu Abrhám zavřel a pak prodal nějakým Holanďanům. Teď to snad budou bořit a chtějí tam stavět nějaký podnik na kovovýrobu,“ říká se zastřeným hlasem pan Libosvár.

Když byl na cihelnu v roce 2002 uvalen konkurz, znamenalo to pro zdejší lidi doslova katastrofu. Vždyť Abrhámova cihelna zaměstnávala v Kunovicích spousty lidí. „Nejvíc tam pracovalo za první republiky – tak sto šedesát lidí. Před revolucí to byla tak stovka, a když se cihelna zavírala, dělalo tam okolo padesáti lidí,“ vypočítává Libosvár. „Když tu cihelnu zavírali, tak jsem to doma obrečel. Nejen že jsem přišel o práci, ale dělal tam celý život můj táta a já tam nechal dvacet let svého života,“ přiznal jeden z bývalých zaměstnanců. „Jméno vám neřeknu, ještě by se mi tu smáli, když jsem se vám přiznal, že jsem tehdy brečel,“ dodal. „Zbyly jen milionové dluhy a nezaměstnaný. Ale panu Abrhámovi se nic vyčítat nedá. Vždyť cpal do cihelny vlastní peníze, a když cihelna zkrachovala, tak byl asi nejsmutnější ze všech,“ tvrdí. Oč úspěšnější a slavnější je Josef Abrhám jako herec, o to smutnější konec má jeho kariéra jako podnikatele. Touha pokračovat v rodinné tradici zkrátka nepříznivé okolnosti na trhu nepřemohla.