Pavel Opočenský, milovník mladých holek Čekáme miminko! Chceme holčičku, ta představa se mi líbí!

Otevřená zpověď

● O mladých holkách
● O zkušenostech z vězení
● O slavných spoluvězních

Chce se věnovat sochařině a své manželce Julii (25), se kterou čeká za tři měsíce miminko, chce všechno vynahradit. A co mladé holky? „Jsem přesvědčený, že je to pro mě uzavřená kapitola,“ říká.

Vaše Julie na vás čekala, až vám skončí trest. Jste žárlivý? Přemýšlel jste během pobytu ve vězení, jestli vám není nevěrná?
„Ne. Kdyby chtěla, tak to udělá a já se to stejně nedozvím. Ale proč by to dělala a čekala na mě – na někoho, kdo je ve vězení a ještě nějakou dobu bude v průseru?“

Teď spolu čekáte miminko. Kdy by se mělo narodit?
„Žena je v šestém měsíci.“

Děláte už nějaké přípravy pro miminko?
„Vyhlédli jsme si kočárek a různé tetičky a příbuzní jsou v pohotovosti. Pletou a chystají různé oblečky. Bohužel nevědí, jakou barvu použít, takže musí volit nějakou neutrální.“

Chtěl byste raději kluka nebo holku?
„Chtěl jsem kluka. Julie by ale raději holčičku a mně se pak ta představa docela zalíbila. Navíc holčičky tíhnou k tatínkům, takže občas s nimi jdou i proti maminkám… To by nemuselo být špatné.“ (široký úsměv spláchl douškem piva)

Zavzpomínejte na vězení. Po uplynutí poloviny trestu jste byl podmínečně propuštěn. Představoval jste si v duchu, jaké by to bylo, kdyby vám žádost o podmínečné propuštění zamítli?
„To je těžká otázka! Nad tím jsem takhle vlastně nikdy nepřemýšlel. Já už jsem s půlkou trestu počítal od začátku a všechno jsem tomu podřídil. Vyučil jsem se strojním zámečníkem, chodil jsem do různých kroužků, ten dřevozpracovatelský jsem dokonce založil a všechno jsem přizpůsobil tomu, abych neměl žádný konflikt. Jakmile dostanete kázeňský trest, tak vás na půlku nepustí. A já neměl ani důtku. Byl jsem slušňák a sbíral pochvaly. A vyšlo to.“ (směje se)

Co vám na pobytu ve vězení přišlo jako nejhorší?
„Nejhorší? (zamyslí se) Z mého případu se stala mediální kauza, připomínalo to spíše loveckou sezóna na můj majetek a moje nejbližší okolí. Prostě se mi určití lidé snažili ještě víc ublížit a pošpinit mě. Dokonce někdo využil mé nepřítomnosti a z ateliéru, který je v uzavřeném objektu, zmizely tři sochy. Při váze kolem jedné tuny to nebylo asi nic jednoduchého, ale policii se nepodařilo jako záhadou najít ani jediného svědka, natož sochy.“

Našlo by se i nějaké plus?
„Že jsem mohl díky otevřenému přístupu bývalého ředitele studovat obor strojní zámečník a osvojit si nové technologie, které jsem do té doby neznal. Já tam de facto vyrobil tolik věcí, že by to vystačilo na několik výstav.“

Všehrdská věznice je plná mediálně známých vězňů. Seznámil jste se s některými?
„Za tři roky se bohužel seznámíte i s těmi, se kterými nechcete a se kterými byste se venku ani nebavili. Ale například bývalý ministr financí Ivo Svoboda byl velice slušný člověk a spíše mi přišel jako oběť svého okolí. I proto nikdy nesedával na lavičkách, na které bylo dobře vidět z jednoho vysokého činžáku naproti, a pravidelně odpočíval v odlehlém koutě chráněném křovím. Měl určité obavy z případných ostřelovačů.“

Pociťoval jste kvůli svému deliktu ze strany vězňů nějaké osobní útoky?
„Když jsem tam přijel, prvních pár týdnů na mě někteří exoti pokřikovali různé nadávky. Byl jsem na to dopředu připravený a prostě jsem to musel zvládnout. Osobní útok jsem žádný nezažil, jen jednou to na mě ve vazbě zkoušel jeden skin. Ale byl sám, já měl sto dvacet kilo, tak toho zase rychle nechal. Ve věznici se nikdo prát nechtěl, zavřel by si tím šanci na podmínečné propuštění. A to by za to nestálo.“

Říká se, že vězni si dlouhý sexuální půst krátí homosexuálními styky. Měl jste nějaké nápadníky?
(směje se) „Já ne. Asi už jsem kvůli svému věku mimo sféru zájmu. Měli jsme tam ale dva mladé kluky, které vyrušili v nejlepším. Ostatní to spíše pobavilo.“

Jak jste zvládal sexuální abstinenci?
„To je naprosto pozoruhodná vlastnost lidského těla, umět si od něčeho odvyknout. Předtím jsem nevěřil, že by to vůbec šlo. Já jsem se prostě těšil na Julii. Když jsme měli svatební noc, což bylo po dvou letech ve vězení, tak jsme nevylezli z postele. A ten další rok jsem zase celkem v pohodě přečkal. Dlouhý půst přináší i něco pozitivního. Zvláštním způsobem pomáhá aktivovat tu duchovní část mozku, kterou jinak potlačujeme. Oni to ty mniši mají přeci jen zmáknuté. Díky tomu, že jsem například neustále nemyslel, kde najít to potěšení na příjemnou část života, udělal jsem hromady práce a stovky návrhů.“

Ještě nezbytná otázka na závěr. A co například manžel Mirky Čejkové Marek Vít?
„Tak to je podle mého naprostý demagog, který velice rád a úspěšně využíval a zneužíval ostatní méně důvtipné spoluvězně. Schovával si u nich mobilní telefon, aby ho nenašli u něj, což mu stejně jednou nevyšlo. A nebo jim namluvil, že je vezme za společníky, a obral je o peníze. S takovým člověkem jako je on, bych nechtěl mít nikdy nic společného.“

A co mladé holky? Během pobytu ve vězení se vám do mysli nevkrádaly?
„Ne, ne. Kdykoliv mi prošla hlavou nějaká vzpomínka, byla většinou nežádoucí a zvednul se mi při tom žaludek. To byl jediný orgán, který reagoval. Protože jsem si v tu samou chvíli uvědomil, kde kvůli tomu jsem.“

Ozvala se vám některá z dívek, které jste zneužíval?
„To ne, ale dostával jsem spousty dopisů od jiných mladých dívek. Neměl jsem však chuť ani potřebu jim odpovídat. Doma na mě čekala Julie, a ta by si ode mě něco takového nezasloužila.“

7.1.2007