Navštívili jsme drbnu z Babovřesek: Paní Jarmila (84) napálila i Karla Gotta!
18 fotografií
V novém a divácky velmi úspěšném filmu Zdeňka Trošky Babovřesky hraje jednu z místních drben. Ve skutečnosti je Jarmila Bursová neuvěřitelně činorodá a veselá žena. Dvakrát týdně chodí na pivo, kouří doutníky a zapsala se i do pelhřimovského seznamu rekordů. Nedělní Aha! ji zastihlo v pardubické nemocnici, kde se zotavuje po zápalu plic. A Zdeněk Troška je netrpělivý. Na jaře ji totiž čeká další natáčení a navíc se ještě bude muset učit jezdit na pionýru.
Co se přihodilo, že jste skončila v nemocnici?
„Na premiéře jsem měla jenom blůzičku, bylo chladno a ještě mě dorazila klimatizace. Protože mám astma, dostala jsem zápal plic. Ráno jsem nemohla popadnout dech, tak jsem přijela taxíkem rovnou do nemocnice.“
Jak jste se vy, jako žena z Pardubic, ocitla na natáčení v Jižních Čechách?
„Asi před osmi lety probíhala na Nově soutěž o napodobení nějakého herce. Já jsem napodobila paní Kaplanovou z filmu Slunce, seno … a oni to zveřejnili. Když potom jednou navštívil pan Troška Pardubice, ustrojila jsem se jako ta babka. Nechala jsem udělat perník, fotku babky jsem na něj nalepila, naši páni perníkáři k tomu udělali krásný rám a já jsem to předala panu režisérovi.“
Co on na to?
„Řekl mi, že až mě bude potřebovat, že mi zavolá. Za čtyři roky se ozval s nabídkou na filmování.“
Jak jste reagovala?
„Jako František Venclovský, když přeplaval La Manche. Zařvala jsem – Já su tak šťastná!“
Co bylo dál?
„Přijela jsem do Prahy na zkoušky, protože pan režisér si vybíral asi z dvanácti ženských. Měla jsem za úkol zahrát, jak předběhnu lidi ve frontě, což se mi povedlo. Zatím co tam všichni stáli jako tvrdé Y, já kecala a on mě vzal.“
Natáčení probíhalo dobře?
„Všechno šlo s úsměvem, pan Troška je skvělý člověk. Vůbec jsem nepoznala, co je tréma.“
Vás asi jen tak nic nerozhází, že?
„To máte pravdu. Jednou jsem v hospodě viděla v televizi Lucii Bílou, jak našila do podprsenek knoflíky. Tenkrát jsem prohlásila, že to nic není, našít na čtyři podprsenky knoflíky. Ale našít kilometr knoflíků v řadě, to by byl teprve výkon hodný pozornosti. Stalo se. Vsadila jsem se o pivo a rok jsem to šila, tři hodiny denně. Slavila jsem úspěch v Muzeu rekordů v Pelhřimově a vyhrála pivo.“
Na co jste našila ten kilometr knoflíků?
„Měla jsem hodně stužek, a když došly, nastříhala a našila jsem stará kombiné. Celkem na to padlo 66 155 knoflíků. Také šiji oblečky na panenky do dětských domovů. Těch jsem ušila asi tři sta.“
Vraťme se k natáčení Babovřesk. Jak jste se sžila s ostatními herci?
„Perfektně, se všemi si tykám. Vždycky jsem si přála, stát jednou vedle Lucie Bílé, což se mi také vyplnilo. Bavili jsme se na premiéře, je to hodná a upřímná ženská. Předtím jsem měla osobní zkušenost i s Karlem Gottem.“
Kde jste se potkali?
„Jednou, když zpíval v Pardubicích, dostala jsem od dětí lístek do první řady. Od Vietnamců jsem koupila nadívanou růži, kterou jsem pak panu Gottovi na pódiu předala. Řekla jsem mu, ať zatáhne za šňůrku. Zatáhl a z kytky vyjely červený tanga. On je potom roztáhl a zeptal se mě, od koho vím, že je rád nosí.“ (smích)
Těšíte se na další díl Babovřesk, který se začne točit na jaře?
„Ježíš, nemůžu se dočkat. To víte, jsem vyučená u Bati, celý život v klidu a teď tohle. Na ten druhý díl se budu muset naučit jezdit na pionýru. V pětačtyřicátém jsem jezdila na jawě, ale s ručním řazením. Pan Troška říkal, že to nevadí, že je to nedávno.“ (smích)
Slyšel jsem o vás od jednoho z herců, že si ráda zapálíte dobrý doutníček?
„Poté, co jsem ovdověla, zajdu občas do jedné hospůdky. Když přijde do hospody bába, tak se jí nikdo nevšimne. Pokud si ale zapálím doutník, je to hned jiné. Teď po zápalu plic budu muset chvíli počkat, ale už se těším, až si zase zabafám.“
Jak často chodíte do hospody?
„Dvakrát týdně, středa a pátek. Dám si s kámošema dvě piva a doutníček, máme tam svůj stůl. Bylo nás v té hlavní partě devět, sedm už jich je nahoře. Na těch pár měsíců, co tady ještě budu, už to tam dochodím.“
18 fotografií
