Zdeněk Troška: Hádka s církví! Faráři jsou hulváti, řekl

Kdy a jak uzrál nápad natočit film Babobřesky?
„Loni na jaře mi paní producentka Voláková zavolala, jestli náhodou nemám nějaký námět. Měl se totiž točit film, ze kterého sešlo, a peníze zůstaly. Je to zázrak, ale nebyly nikým někam odkloněny.“

Takže námět na Babovřesky existoval?
„Ne tak docela. Vzpomněl jsem si, že asi před čtyřmi roky jsem dostal od jednoho slovenského fanouška Sluncí, sen… takový námět, který se silně podobal této trilogii. Tenkrát jsem mu poděkoval a kvůli této podobnosti jsem námět odmítl. Po telefonátu paní Volákové jsem dopis opět otevřel a zjistil, že když se něco vyhodí, něco přepíše a něco doplní, může z toho vzniknout poměrně hezká veselohra. Stalo se. Se spoluscénáristou Markem Kališem jsme to dali dohromady a vznikly Babovřesky.“

Ten slovenský fanoušek o tom ví?
„Nejen, že to ví. Vstoupil jsem s ním do jednání, a když jsme jeho námět přepisovali, pan Draganovský byl v obraze. Spolupracoval a jeho jméno je uvedené na titulkách ještě před Kališem a Troškou, jako námět a scénář. Je to velice slušný člověk.“

Předpokládám, že měl velkou radost, spolupracovat s někým, koho obdivuje?
„Potěšený byl velice, na natáčení, kde jsme se seznámili, přijel s manželkou a s dětmi. Také se zúčastní premiéry v Praze. Společně už dáváme dohromady druhý díl, který se začne točit 21. května.“

Jak vás tak poslouchám, vypadá to opět na trilogii.
„Řeknu vám to následovně. Jak jsme jezdili po republice po předpremiérách, všude byla narvaná kina, všude se lidi smáli od začátku až do konce a byli nadšení. Jakoby se zapomněly točit obyčejné filmy pro obyčejné lidi. Například v Horšovském Týnu v kině s kapacitou 340 míst se do sálu natěsnalo 360 diváků. Po skončení se promítalo v noci znovu pro ty, kteří se tam nedostali a pro ty, kteří to chtěli vidět ještě jednou. To je pro mě Český lev.“

Objevily se při natáčení nějaké nepříjmené chvilky?
„Všechno bylo fajn, až na konflikt s církví svatou. Oba faráři se zachovali jako hulváti. Například pan Jáhen z Pištína nás nepustil do kostela. Navíc jsme ani nechtěli točit, jen jsme chtěli s těmi babkami nacvičit kostelní mariánskou píseň, aby se ji naučili pro filmování. Když jsme natáčeli v obecním kostele v Dřítni, běžel farář za starostou, jak to, že pustil toho debila Trošku do kostela. Myslím, že Kristus Pán by z takovýchto služebníků radost neměl.“

Proč jste zvolili zrovna název Babovřesky?
„Hned vedle vesnice, kde jsme natáčeli, je obec Žabovřesky. Tam řvou žáby na jaře a v zimě skutečně jak o závod. Tak jsme si říkali, že když tady řvou žáby, tak v našem filmu budou řvát báby. Čili, jedná se o slovní hříčku s názvem, který opravdu existuje.“

V jaké obci se váš film natáčel?
„Byly to obce Dobčice a Záboří, zhruba deset kilometrů od Budějovic směrem na Holašovice. Ale záběry pocházejí i z jiných vesniček kolem.“

Nejdříve jste viděl místo, které vás inspirovalo ke scénáři, nebo jste vhodnou obec hledal až potom?
„Nejdříve jsme měli text a pak jsme hledali vhodné místo okolo Žabovřesk, až jsme ho našli. Protože to tam znám, objížděli jsme vesnice a také místní nám dávali různé typy. Takže ta vesnice Babovřesky se skládá asi ze šesti vesniček kolem. Například budova fary je v Dobčicích, ale její vnitřek v Pištíně. Stejně tak kostelní budova je z Pištína a vnitřek z Dřítni.“

Předpokládám, že podobně jako ve slavné trilogii Slunce, seno… jste do děje zapojil i některé z místních obyvatel?
„Ano, pár se jich tam jako komparz objevilo.“

Našel jste i novou drbnu Kelišovou?
„Ano, našel a je to naše vynikající herečka z divadla Ypsilon, paní Jana Synková. Jak hraje tu univerzální drbnu, to je na Oscara.“

Jsou Babovřesky tematicky podobné filmu Slunce, seno…?
„Není to pokračování, ale film je natočený ve stejné atmosféře. To znamená, že se jedná o malebnou vesničku v malebném koutě Jižních Čech, kde očekávají příjezd mladého pana faráře. Starý pan farář umřel a místo očekávaného důstojného pána přijede mladý, třicetiletý kluk, který se navíc jmenuje Petr Šoustal. Místní jsou z toho hotoví.“

Jak dlouho se film natáčel?
„Díky krásnému počasí se točilo v pohodě a rychle, celkem pět týdnů.“

Jak vás a filmaře přijali místní obyvatelé?
„Musím říct, že opravdu s otevřenou náručí. Bylo to až dojemné. Kamkoliv jsme přijeli, děkovali nám za naši práci a nosili nám koláče, buchty, jahody, třešně…“

Jaký jste vlastně režisér? Pohodový, pedantický nebo cholerik a kruťas?
„Naprosto pohodový a vstřícný. Vůbec na herce nezvyšuji hlas, vše se snažím řešit v klidu. Herci a štáb mají takovou náladu, s jakou přijde ráno pan režisér. Když vystoupíte z auta s úsměvem a se všemi se zdravíte, jsou v klidu a pohodě úplně všichni.“