Skladatel Zdeněk Barták: Viděl umírat J. Hrzána (†41)!
6 fotografií
Málokdo ví, že největším kamarádem Zdeňka Bartáka (58) byl herec a showman Jiří Hrzán . Když skvělý komediant a nezdolný klaun dostal od komunistů zákaz a nesměl účinkovat v divadle, okamžitě mu hodil lano. Založil skupinu a s Jiřím Hrzánem několikrát objel republiku se zábavnými pořady, v nichž hrál své vysněné role, po kterých toužil. S vervou, na hranici sebeobětování. Bavil lidi po celé zemi a ti ho za to milovali. „Ostatní prodávali plakáty, aby zaplatili techniku, my jsme mohli prodávat dámské kalhotky a kapesníky, protože všichni byli počůraní a uslzení smíchy,“ vzpomíná Barták.
Neměl střechu nad hlavou
Ti dva si náramně rozuměli. Vynikající muzikant měl pro nezničitelného akrobata – kabaretiéra pochopení. Ale pozor, Hrzán byl živel, erupce skopičin a eskapád, avšak věčný kluk se srdcem na dlani… „Neznal jsem hodnějšího člověka, než byl Jirka,“ vzpomíná hudební skladatel. „Bohužel, byl to bohem nadaný bohém, který se neustále potácel mezi životem a smrtí. Miloval výšky, výzvy, adrenalin, pořád někde lezl,“ dodává.
Slavný herec neměl žádné zázemí, neznal pojem domov. Azyl mu proto poskytoval právě Zdeněk Barták. „Před každým vystoupením přišel ke mně domů a osprchoval se,“ líčí Zdeněk. Jinak přespával u svých děvčat. „Měl čtyři adresy. Vždycky u jedné z nich přebýval. Když jsme jeli z představení, pokaždé jsem se ho ptal, kde ho dneska vysadím, jestli v Dejvicích nebo v Braníku. A on to řešil podle situace,“ směje se.
Pro ženy měl Hrzán velkou slabost. „Vždycky si vybíral takové, které byly alespoň o půl metrů vyšší než on. A pak na ně chorobně žárlil. To byl jeho velký problém,“ přibližuje Zdeněk Barták.
Smůla Jitky Zelenkové: Megahit Nonstop měla zpívat ona! Je to sračka, tvrdil …
Celý článek
Průšvihář, porval se s policisty!
Jednou kvůli své povaze způsobil kolosální ostudu. Sparta zrovna vyhrála titul a on šel s partou vehementně slavit. „Já byl ten, kdo ho vždycky odvezl domů a nenechal ho nikdy napospas. Na něj jste zkrátka museli dávat pozor. Jenže tady se samozřejmě všichni opili, pak se na něj vykašlali a nechali ho na ulici. Probrali ho až policajti a jeho nenapadlo nic jiného, než se s nimi poprat,“ vypráví Barták. Po tomto incidentu v Husákovském Československu pochopitelně skončil ve vazbě.
Další den ovšem měli vystoupení v Chrudimi. „Měli jsme sraz ve tři odpoledne a Jirka nikde. Nevěděli jsme, co se děje. Takže jsme prošvihli představení, kde na nás čekal plný sál natěšených lidí,“ dodává.
Hrzán se ozval až po dvou dnech. „Z vazby ho potlučeného odvezli do nemocnice, kde přemluvil nějakou kočičku, aby mi mohl zavolat a říct co se stalo,“ vybaví si skladatel.
Tehdy začal okamžitě jednat. „Snažil jsem se mu pomoci, ale s policajtem, co ho měl na starosti, se nedalo absolutně domluvit. Pomohl nám až Karel Gott, který se na nás jako jeden z mála nevykašlal a dokázal to vyžehlit. Moc mu za to i po těch letech děkuju,“ vzkazuje na dálku Barták.
Hrzán vyvázl s podmínkou. A do Chrudimi se jelo znovu. „Chtěli jsme to těm lidem vynahradit. Jenže po půl hodině odešla aparatura! To už nás tady zabijou, říkali jsme si. Nakonec jsme to odehráli akusticky a úspěch byl velký.“
Smutný konec velkého komika
22. září 1980 se to stalo. Hrzán se opil a v noci v pražské Ladově ulici riskantně šplhal po budově do pátého patra, kde měla byt jedna z jeho několika přítelkyň. Ujely mu nohy, ruce ho neudržely a zřítil se z výšky 18 metrů dolů. Těžce zraněného ho převezli do nemocnice. „Ležel jsem v posteli a ve čtyři ráno najednou zvoní telefon. Volali z nemocnice na Karlově náměstí, že u Jirky našli mojí vizitku a řekli mi, co se stalo. Hned jsem se tam rozjel,“ svěřuje se.
Svého životního přítele uviděl v zuboženém stavu. „Už nevnímal. Nestačili jsme si nic říct. Byl to smutný pohled,“ dodává rozechvělým hlasem. Hrzán pak ještě několik dní bojoval o život, z kómatu se už však neprobral. „Dodnes si vyčítám, že to takhle dopadlo. On byl ale nezvladatelná střela. Když to přeženu, s ním by člověk musel být šestadvacet hodin denně.“
Smutnou novinu oznamoval i jeho láskám. „Jestli toužil po rodině, to nevím. Možná ano. Ale která by s ním vydržela, kdyby jí třeba čtyři dny nepřišel domů? Každopádně svoje děti miloval nade vše,“ uzavírá Zdeněk Barták.
6 fotografií
Možná ho ta komunistka co za ní lezl spíchla dolů 
