Smůla Jitky Zelenkové: Megahit Nonstop měla zpívat ona! Je to sračka, tvrdil Janeček!
Skladatel Zdeněk Barták (58) stál u zrodu legendárního hitu Nonstop, který mohl znít úplně jinak, než jak jej dnes známe z podání Michala Davida.Původně jej totiž měla ve svém repertoáru mít Jitka Zelenková.
Letos to bude třicet let, co jste napsal asi váš nejslavnější hit Nonstop. Pamatuje si ještě, jak tato písnička vznikla?
„Režisér Soukup připravoval film Vítr v kapse a poprosil mě o titulní píseň. Hlavní motiv melodie mě napadl hned a text záhy dodal Eda Pergner, který přišel s tím sloganem Nonstop, což se mi moc líbilo. Jenže pak začala peripetie s tím, kdo ji nazpívá.“
Jaká jména připadala v úvahu?
„Dlouho jsme o tom přemýšleli. Eda navrhoval Jitku Zelenkovou. Ano, skvělá zpěvačka, jenže k ní se to dvakrát nehodilo. Pak jsme uvažovali o Pavlu Sedláčkovi, až jsme nakonec došli k Michalovi Davidovi, kterému jsem kdysi pomohl odstartovat kariéru písní Nenapovídej. Přehráli jsme mu to a on souhlasil.“
A hit byl na světě…
„Tak jednoduché to nebylo. Michal byl spjatý se skupinou Kroky Františka Janečka, a tudíž musel mít souhlas kapelníka. Když jsme to Frantovi přehráli, tak skladbu »pěkně« strhal… (smích) Že prý je to sračka! Vůbec se mu nelíbila.“
Co jste tedy dělali?
„Nenechali jsme se odradit a rozhodli se, že ji natočíme i proti jeho vůli. Tajně.“
A dobře jste udělali…
„Ten film měl fenomenální úspěch. Na premiéru do lochotínského amfiteátru v Plzni přišlo pětadvacet tisíc lidí. A z písničky se stal okamžitě obrovský hit. Šířilo se to mezi lidmi rychlostí blesku.“
Vy jste v té době začal hrát s Kroky Františka Janečka. Kdy nastal zlom a šéf kapely ji na koncertech povolil hrát?
„Vždycky jsme měli v jeden den dvě vystoupení, jedno odpoledne, druhé večer. Jednou jsme přijeli do Karlových Varů a během první koncertu lidé od první písničky až do konce skandovali Nonstop, Nonstop! Franta koukal a nevěděl co se děje. Nakonec ho to tedy donutilo, abychom ji do večerního koncertu narychlo nacvičili. Lidé šíleli, celý koncert bychom si tehdy asi vystačili pouze s touhle písničkou. Ten večer jsme ji přidávali snad šestkrát nebo sedmkrát.“
To se musel František Janeček chytit za nos, co?
„Kdepak, dělal, jakoby nic.“