Tajemství Josefa Dvořáka: Jako Sváťa Kuřátko jsem ani nekrájel cibuli!
17 fotografií
Rozpaky kuchaře Svatopluka (1984) byl první a vlastně poslední seriál, kdy diváci měli možnost ovlivňovat samotný děj. Pamatujete, jak jste prostřednictvím vypínačů rozsvěcovali, nebo naopak zhasínali žárovky, abyste vyjádřili svůj názor? V elektrárně odečetli proud v inkriminované chvíli a věděli, jak se hlasovalo. Po letech Česká televize seriál znovu uvedla do života, a to byl přece pořádný důvod oslovit Sváťu Kuřátka, tedy herce Josefa Dvořáka (70), aby zavzpomínal na natáčení! Po třiceti letech! Zaškatulkovali jsme si ho rolí vodníků a on je přitom stejně tak dobře kuchařem…
Pane Dvořáku, díváte se na Sváťu Kuřátka?
„V první řadě musím říci, že mě hodně překvapilo, že se po tolika letech tenhle seriál zase oprášil. První díl jsem viděl. Zajímalo mě vidět po těch letech prostředí, kde jsme natáčeli, taky kolegy, kamarády. Spousta z nich už bohužel není mezi námi…“
Jaké to je, koukat na sebe, když vám bylo o třicet méně?
„Rozhodně to není tak, že bych se na sebe koukal jako na obrázek a říkal si – ježíš, já jsem byl tenkrát ale fešák. Ne. Nic takového. Spíš než na sebe se dívám na ostatní.“
Povězte, jak jste se k roli vlastně dostal?
„Obsazení se dělalo na poslední chvíli. Dostal jsem scénář na všech třináct dílů, ale neměl jsem ani čas si je pořádně přečíst. Jen jsem je tak zběžně prolistoval. Pan režisér Filip a pan Dietl pro mě byli dostatečnou zárukou kvality. Pak jsem se s oběma pány sešel a požádal je, zda bych si mohl na text trochu sáhnout a upravit si ho, jak se říká, do pusy. Oni souhlasili, tak nebylo co řešit Co si budeme povídat, dostat roli z kuchařského prostředí, to se člověk na rozdíl třeba od rolí někde v dolech či hutích, ani nemusí moc rozmýšlet.“
Musel jste absolvovat kurzy vaření?
„Hned jsem je upozorňoval, že vařit neumím. František Filip řekl, že to ale není vůbec potřeba, že tam od toho budou profesionální kuchaři. Prý to udělá tak, že nikdo nebude vědět kdo je u plotny.“
Takže jste měl dubléry.
„No jasně, ty záběry, kde jsou krásně vidět geniální a zručné kousky, například krájení cibule, zeleniny, jak u toho ten nůž nádherně cvaká, tam nebyly moje ruce.“
Takže vařit vůbec neumíte?
„Párkrát jsem se pokusil něco uklohnit, ale pokaždé to skončilo fiaskem. S vařením nemám opravdu nic společného. Moje manželka navíc vaří tak skvěle, že by byl vrchol nerozumu, strkat jí od plotny pryč.“
Jak natáčení v kuchyni probíhalo?
„Zajímavé na tom bylo, že pan režisér odmítl kuchyňský provoz stavět někde v ateliéru. Chtěl točit přímo v reálné kuchyni, aby všechno vypadalo autenticky a nebyly v ní žádné dekorace. Takže se natáčelo, podotýkám za plného provozu, v kuchyni hotelu Pupp v Karlových Varech.“
Nebyli na vás kuchaři naštvaní?
„Naopak, šli nám na ruku a pomáhali. Nevztekali se, že musí uhýbat kamerám a světlům. Pamatuji si, že jsem měl vždycky velký strach, aby to jídlo, které jsme jakoby kuchtili, nějaký číšník v tom zmatku neexpedoval hostům v restauraci.“
Počítám, že jste se během natáčení dobře najedli…
„Pracovní doba byla úžasná. Točit se začínalo kolem 11 hodiny, tedy v době, kdy se začaly připravovat obědy a kolem 14 hodiny, kdy už bylo po obědech, jsme končili a začínalo nám volno. Navíc jsme tam byli ubytováni, takže jsme jen služebním výtahem sjeli několik pater dolů přímo na pracoviště, do kuchyně. No prostě ideální.“
To musel být ráj. Nepřibral jste během takového natáčení?
„Všichni jsme trošku přibrali… Vedle ještě byla cukrárna, kde dělali samé dobroty, třeba labuťky se šlehačkou. Mňam, ještě teď, když si na to vzpomenu, se mi sbíhají sliny. Tam jsme po práci chodili mlsat.“
Seriál se stal velice oblíbeným. Stalo se vám, že na vás lidé pokřikovali, Sváťo?
„Samozřejmě, že ano. Tomu nezabráníte. Ale mělo to své velké výhody. Když jsem jezdil s divadlem po zájezdech, tak jsme se vždycky stravovali v restauracích a hospodách. Tehdy to fungovalo tak, že jakmile jsem se tam objevil, tak mě hned brali do kuchyně, abych jim to zkontroloval, jestli mají všechno v pořádku nebo jim udělal kolaudaci, poradil jim… Věnovali mi maximální péči!“ (smích)
Diváci mohli do děje zasahovat a hlasovat. Točili jste skutečně dva děje?
„U každého rozhodování se opravdu natočily dvě rozdílné scény. Na to, když diváci řekli ano, a když řekli ne. O to bylo natáčení zdlouhavější. Ale hned jsme se zase ve scénáři vrátili zpátky. Děj se nedal štěpit, to bychom jinak nikdy nenatočili.“
Jak se vám hrálo s Kateřinou Macháčkovou, která hrála vaší partnerku?
„Byla výborná! Stejně tak Jana Paulová, Dáša Veškrnová-Havlová. Vůbec parta se sešla skvělá. Staří bardi Bláha, Brodský, Somr, Vrchota. S tím jsme často sedávali, on býval fešák, krásnej chlap. Vyptával jsem se ho, jaké to bylo, být ženským idolem. Že bych chtěl od něj nabrat nějaké zkušenosti a finty… On říkával: Pepíčku, to byla nádhera, nám ženský padaly větracím okýnkem dovnitř.“
Vypadá to, že na »Sváťu« máte jen ty krásné vzpomínky…
„Když se seriál začal vysílat, museli jsme chodit do televize na Kavčích Horách do studia, kde se jelo živě. A z této etapy jsem tedy žádné potěšení neměl. Dovybavit díly ze studia nebylo pro mě vůbec příjemné. Proto já nikdy všechny díly ani pořádně neviděl. Ostatní herci, natočí film, pak se na to v klidu doma podívají a sklízí plody své práce. Tady to byla dřina.“
Kuchaře, tentokrát s přezdívkou Kachna, jste si zahrál ještě jednou, a sice v seriálu Hospoda. Byla to náhoda nebo záměr?
„Spíše náhoda. Když pan režisér Dudek dělal obsazení, tak mi původně nabízel roli jednoho ze štamgastů. Já ale veškerý svůj čas vždycky podřizoval divadlu, to pro mě znamenalo a znamená nejvíc. A vzhledem k tomu, že štamgasti tam měli velké role, nedokázal bych to s milovaným divadlem skloubit. Proto jsem se panu režisérovi s díky omluvil. On mi pak nabídl roli kuchaře, která nebyla tak časově náročná. Všimněte si, že ten kuchař tam byl pořád zalezlej a jen občas vyběhnul mezi hosty. V kuchyni se toho odehrávalo minimum. Navíc ta ani nebyla vybavená.“
Co chystáte v nejbližší době?
„Zkoušíme novou hru Taneční hodiny pro starší a pokročilé od mého oblíbeného autora Bohumila Hrabala. V březnu bude premiéra. Musím říci, že mě ale zkoušení nepřináší vůbec žádnou slast, nemám to prostě rád. Posledních pětadvacet let říkám, že je to ta poslední hra, co v životě zkouším. Ale vždycky se nakonec nechám přemluvit a jedeme dál. Herec zkrátka neumí přestat.“
Jak tohle Jaroslav Dietl napsal?
Kuřátko podle Řešátka
Seriál Jaroslav Dietl napsal podle svého příbuzného, bratrance Jaroslava Řešátka. Ten vařil například ve vyhlášeném pražském hotelu Alcron, kam chodíval i Jan Werich. V roce 1967 pracoval v restauraci Zlatá Praha EXPO v Montrealu, kam zase přišel na oběd americký ministr spravedlnosti Robert Kennedy a po něm i Jacqueline Kennedyová, vdova po Robertově starším bratrovi Johnu Fitzgeraldovi. V Intercontinentalu pak připravoval lahůdky pro Gustava Husáka a celou tehdejší vládu či německého kancléře Schrödera.
Kuřátko podle kinoautomatu
Zvláštností seriálu je, že se v určitém místě přerušil a hrálo se živě s diváky ve studiu (i v domácnostech) o další pokračování. Ti rozhodovali, jak se děj bude dále vyvíjet. Pomáhali tak v rozpacích kuchaře Sváti, když nevěděl kudy kam… Byla to jakási obdoba kinoautomatu Radúze Činčery, s nímž se Češi proslavili na světové výstavě Expo 1967 v Montrealu. V té době Josef Dvořák uváděl zábavné pořady Dva z jednoho města, takže pánové Dietl a Filip zřejmě na základě toho usoudili, že by mohl být vhodný pro tento typ role
Josef Dvořák Vyučil se automechanikem
Jeho rodiče byli živnostníci, kteří po roce 1948 přišli o svůj obchod. Pošramocený kádrový profil rodiny ale znamenal, že jedinou školou, na kterou mohl Josef Dvořák jít, bylo odborné učiliště. A tak se vyučil automechanikem. Jak jeho matka, tak i otec byli nadšenými ochotníky, a tak se brzy začal pohybovat i po prknech, která znamenala svět. Ale víc než herectví ho ze začátku lákala kariéra zpěváka. Dokonce vystupoval na tanečních zábavách.
17 fotografií
