Pepa Vojtek se bouří proti zdravotnictví: Okrádáte lidi!
9 fotografií
Je pořád tak usměvavý... Hýří vtipem, dobrou náladou a jeho optimismus je příjemně nakažlivý. Drsně šarmantní rocker, frontman skupiny Kabát a muzikálová hvězda Pepa Vojtek (47) má důvody být veselý. Loni v srpnu se mu narodil čtvrtý potomek, synek Adámek, měl hromadu práce a s kapelou pošesté za sebou získal Českého slavíka. Co na tom, že musí na operaci menisku? Člověk s jeho náturou to zvládne levou zadní.
Jak jen to děláte, že máte pořád tak dobou náladu? Tohle je až podezřelé…
„Asi je to tím, že jsem si kdysi řekl, že si nenechám kazit život, kterej máme jenom jeden, lidmi, který tu kladnou energii v sobě nemají, nebo nechtějí mít. Že se prostě nebudu stresovat a budu si život užívat. Budu ho brát tak, jak je a co nejvíc se usmívat.“
Kdyby si to takhle nalajnovali všichni… Máte vy vůbec někdy špatnou náladu?
„To život přináší taky, není vždycky jen modrá obloha. Ale snažím se negativní energie eliminovat. Ale dobrá nálada se mi nevyhýbá, jak říkám – člověk musí k životu přistupovat kladně.“
Ač rocker, vyzkoušel jste si hodně žánrů. Vystupoval jste ale i s dívčí smyčcovou skupinou »Inflagranti«, byl s nimi na turné. Jak vás to napadlo?
„Holky mě oslovily, nebo spíš agentura, jestli bych se nepřidal, že by to mohlo být zajímavé spojení. A já si řekl, že to zajímavé bude. A bylo.“
Dá se vůbec skloubit rock a fidlání, tedy spíš smyčce třech křehkých bytostí?
„My jsme měli domluvený scénář a »playlist«. Já jsem tam měl šest písniček. Zpíval jsem české muzikálovky, plus písničky z muzikálu Fantoma opery nebo Moulin Rouge »Roxanne« například. Ale jo, skloubit se to dá.“
Jak se vám hrálo se třemi pěknými ženami? Přece jen je to rozdíl než tvrdí chlapi v Kabátech…
„Byla to pro mě zase nová zkušenost. Spojili jsme klasické nástroje s mým hlasem a melodiemi a všechno se hrálo naživo. Bylo to zajímavý, fakt se mi to líbilo.“
V rockové opeře Klíč Králů jste čaroděj ohně Strig. Řeknete nám něco o něm?
„Jsem takový postava, který tahá za nitky celým příběhem a to docela podstatně. Ale to musíte vidět, nedá se to takhle narychlo popsat.“
Tak nás nalákejte…
„Je to rocková opera, ale ve své podstatě pohádka. Scéna a kostýmy jsou úžasný. A příběh je hodně k zamyšlení. Jedná se tam o klíč, respektive kámen, který by měl vrátit vodu do světa, ale člověk se u toho zamyslí nad tím, jací jsme. Je tam hodně zkratových situací, hodně se tam projeví povahy lidí.“
Znovu jste s Kabátem získali Českého slavíka. Jak si vysvětlujete věrnost fanoušků? Lidi vás mají pořád rádi…
„Na to asi neexistuje žádný mustr, jak se někomu zavděčit. Já mám pocit, že je to naší upřímností. Na nic si nehrajeme, s každým se bavíme stejně, v pohodě, lidem jsme pomyslně blízko. A naše muzika je dělaná tak, že si to lidi můžou zazpívat sami, zahrát si to na kytaru, my neděláme žádný složitý umění, je to rock n´roll, jak říkal Elvis Presley: »Tři minuty a pryč od písničky, pak už je to nuda!« Je to takovej kabátí rock´n´roll.
Kabátu hrozilo, že se rozpadne. Ale pořád funguje…Co se tehdy vlastně stalo?
„To bylo, když jsme začínali, tak byly chvilky, kdy jsme jezdili po zábavách a říkali si, že jestli je tohle náš vrchol a nemáme kam jít dál, tak to fakt není ono. Každý by chtěl alespoň v myšlenkách na nějaký pomyslný Olymp. A pak nás z té letargie vytrhl Petr Janda, který dělal edici Rockmapa u Supraphonu a u něj ve studiu si kapely mohly nahrát písničku. Pak se to vydalo na velkém elpíčku i na singlu. A tím se ty kapely mohly zviditelnit, a tím jsme se dostali dál.“
Jak dlouho máte ještě v plánu hrát? Máte na Kabáty vůbec čas?
„Určitě mám na Kabáty čas. Je to výhoda muziky oproti sportu. Sport vás odrovná, ale u muziky, pokud pořád máte fanoušky a vydržíte to na pódiu, můžete zůstat mnohem dýl.“
Takže neplánujete konec…
„Ne ne, naopak. Valíme to dál. Vždyť Stounům už před čtyřiceti lety říkali, že skončí, že se »ufetujou« k smrti a ono nic a pořád jsou, žijou a hrajou. Skvělý. Tak to je výhoda muziky.“ (směje se)
Jezdíte po nemocnicích potěšit nemocné a opuštěné děti. Jak jste k tomu přišel?
„Občas, ať je to s kapelou nebo i sám, zajedu poveselit děti do nemocnic. Teď jsem byl před vánoci v Ostravě na dětském oddělení jedné kliniky a předal jsem dětem dárečky, ale hlavně se jim člověk snaží zpříjemnit tu „nekonečnou“ dobu, kterou musí trávit v nemocnici. Myslím, ža dobrá nálada může přinést i rychlejší uzdravení.“
Co cítíte, když ty děti vidíte? To i na rockera asi padne smutek, ne?
„Není to zrovna příjemný pocit, ale já musím přicházet s kladnou energií. Pokud ji člověk má v sobě a chce ji dávat, tak by měl. Přírodě neporučíte, ale člověk se snaží alespoň trošku ulehčit ostatním od bolesti.“
Věříte na lásku na celý život?
„Věřím v lásku takovou, jaká je. Já to říkám vždycky, že člověk hledá. Má někde svého anděla, kterého má na celý život. Ale pak záleží, kdy ho najdete. Jestli napoprvé, napodruhé, napotřetí.“
Myslíte anděla jako partnerku, ne anděla strážného…
„Ano, vemte si, že někdy sedíte s člověkem a podvědomě se od něj odtahujete a ani nemusí být zlý. Každý člověk má svou energii-auru, některé se k sobě přitahují jiné ne. Někdo vás začne automaticky přitahovat a vy si říkáte, to není možný, co se to děje? Já takové bytosti říkám anděl.“
Když jsme u toho rozjímání, jak byste vlastně bilancoval nad rokem 2012?
„Určitě pozitivně. Zdraví vydrželo, děti nezlobily. (směje se) Ale na prvním místě těhotenství Jovanky a následně narození Adámka.“
A v profesní rovině?
„Práce bylo dost, všichni jsme ten pracovní stres přežili, nikdo se nezbláznil, což je důležitý.“
Máte nějaké tajné přání, které mi prozradíte, co byste chtěl, aby se vám splnilo?
„Hmotný statky pro mě nemají žádnou cenu. Tím, že hodně pracuju, tak vydělávám. Ale nejsem náročný člověk, chci se cítit dobře a chci, aby se cítili dobře lidé v mém okolí. Aby blízcí byli v pohodě.“
To je všechno? To je krásné a skromné.
„Strašně bych si přál, aby někdo přestal vydělávat na zdravotnictví a na lécích. Prosím vás, ať mi nikdo netvrdí, že v roce 2012, kdy létáme ke hvězdám, nemáme lék na cukrovku nebo na rakovinu. Já tomu prostě nevěřím, je to jen tahání peněz z lidí. Nadnárodní korporace, které ovlivňují výrobu a následný prodej léků po celém světě už určitě něco mají, ale je to jen honba za penězi. Všechny ty léky, chemoterapie, inzulínové injekce. To jsou biliony dolarů ročně, myslím si, že tady o zdraví člověka vůbec nikomu nejde“
Máte čas i na koníčky jako sport? Jezdíte třeba na hory?
„No, zrovna jsem byl na operaci s kolenem. Měl jsem naštíplý meniskus, ale nestalo se mi to při sportu, ale v divadle. Při muzikálu Hamlet padám ze schodů a nějak se to ten meniskus nevydržel. Je to teda paradox, dříve jsem sportoval denně a nic, a na starý kolena - koleno.“ (směje se)
Co máte v plánu v roce 20?
„Máme nové projekty, jak s kapelou, tak v divadle. S Jovankou se milujeme tak, jak jsme se milovali na začátku. Akorát se naše láska rozrostla o jednoho trpajzlíka. Adámek je celej já, protože ve dne spí a v noci, jak říkám, trénuje zpěv.“
Tak to máte radost…
„Já jo, já jsem v pohodě, já jsem toho nikdy moc nenaspal. Takže mně to nevadí. Hlavně je to malé miminko, ať si pořádně zakřičí. Alespoň bude mít vytrénovaný hlasivky.“
Taky jste řval, když jste byl malý?
„Ano, máma mi říkala, že jsem prořval noci a doteď nemám s hlasivkami problémy.“
No a co máte v plánu v pracovní sféře?
„Budu učinkovat v divadle Broadway, s kapelou připravujeme velké turné s Big bandem na duben a květen a v létě pár festivalů.“
9 fotografií
Tento pán-od každého kousek 
