Filmová kantorka Lucie Benešová: Pozor na mě, jsem mrcha!
10 fotografií
Krásná herečka, která skvěle zahraje mámu, což je i její přirozená role, ale také mrcha a potvora, avšak to naopak s jejím naturelem nemá co dělat. Lucie Benešová (38) zazářila v uplynulých týdnech jako hodně protivná ředitelka gymplu ve stejnojmenném seriálu. Matikářku, vypočítavou bestii, proti které stojí celá škola, hraje dokonale. Ale ve skutečnosti taková vůbec není. Znáte ji ze seriálu Ulice, Horákovi, proslavil ji rovněž film Vekslák a její manžel je známý herec Tomáš Matonoha. Co dělá vedle seriálu Gympl? Co si myslí o Meryl Streep, a jak ji baví hrát fúrie?
Věříte, že já být na gymplu, tak mám z takové matikářky a ředitelky strach? Mrchu hrajete dokonale…
„Dejte si na mě pozor! (smích) Je pravda, že se mně poslední dobou kamarádi a známí trošku obávají a mají ze mne respekt. Ale na druhé straně mně to docela těší – je to důkaz, že hraju svoji roli věrohodně.“
Kde jste brala inspiraci, existuje nějaký předobraz takové potvory ve vašem životě?
„Inspirace přišla tak nějak sama během života, konkrétní být nedokážu, ale je pravda, že odjakživa ráda sleduji své okolí a reakce různých a hlavně zvláštních lidí. Dávám si bacha na lidi a učím se z nich.“
Skvěle hrála mrchu např. Meryl Streep v »Ďábel nosí Pradu«. Líbila by se vám ještě jiná takto charakterově pokleslá hrdinka?
„Líbí se mi celkově jiné charakterově pokleslé hrdinky, protože se dobře hrají a je to vděčné. Hodně takových lidí potkáte na ulici, na úřadech, v běžném životě. Nejtěžší jsou ale charakterní role, dobrácké – já říkám – »pravdařské role«. Sama jsem jednu zažila v seriálu Horákovi.“
Jak dlouho vám dělají maskérky ten úchvatný drdol? Dokresluje skvěle charakter postavy ředitelky.
„To je síla, co? Drdol, tedy konkrétně vrkoč se dělá asi patnáct minut, takže celkově jsem v maskérně asi pětačtyřicet minut.“
Kolegové se shodli, že i jako ředitelka – bestie máte jejich sympatie. Např. skvěle se kroutíte v bocích, když kráčíte po chodbě. To bylo ve scénáři, nebo jste si to přidala postupem času?
„Tak to mně těší, že jste to zaznamenali! To jsem si tam tak nějak v průběhu natáčení dodala a moc mně to baví. V jiných rolích bych asi vypadala jako »trotl«, ale tahle to snese. Malinko tu postavu karikuji. Doma takhle zadkem samozřejmě nevrtím (směje se).“
Prozraďte, odkládáte roli hned po natáčení, nebo se vám někdy povedlo někoho potrápit?
„Odkládám a přiznávám se, že ráda. Ono z těch šklebů za ten den bolí strašně pusa! Ty ksichty, co tam dělám, to je na doktora.“
Nezkoušíte si „ředitelku“ doma na dětech? Aby zkrotly a viděly, kdo je pánem.
„Děti ze mě moc respekt nemají, a když jsem v televizi, tak se smějí, jaká jsem saň. Doma to nezabírá – bohužel.“
Kdo vlastně doma víc »prudí« ohledně školy? Manžel, nebo vy?
„Já, já, a zase já. Jsem pro ně fakt někdy »velkej prudič«. Tomáš je ten hodnej a oblíbenej. Ale zařvat umí, to zase jo.“
Co vám na roli řekl váš manžel coby herec? Baví ho to? Poradil něco? A poradily něco děti?
„Manžel je rád, když mám hezkou práci a vychází mi vstříc, ale na »Gympl« se nedívá. Není seriálový typ. On tak Comeback, to se podívá rád, je tam pěkné obsazení. (chechtá se) Ale jinak nemá čas.“
Proč si myslíte, že vás vybrala producentka Lenka Hornová do role nyní ředitelky Evy do seriálu Gympl?
„Asi ve mně tu mrchu někde ve skrytu duše viděla a věřila, že to zvládnu a hodím se na to. Ale já jsem jinak hodná, přísahám…“
Jak se vám líbí natáčení seriálu, jste dobrá »parta«?
„Natáčení mě hrozně baví, protože mám opravdu velké štěstí na skvělé kolegy. Zuzka Bydžovská, Karel Heřmánek, Libuška Šafránková, Milan Šteindler, a všichni ostatní. Je to dobrá banda.“
Snesla byste, kdybyste měla coby učitelka syna ve třídě stejně tak, jako je to v seriálu?
„Ne asi ne. Byla bych k němu asi přísnější a doma do něj pořád hučela, co má dělat a ať se učí.“
Kdo vlastně dělá doma úkoly a přípravu do školy s dětmi?
„Já ne, protože se hrozně rozčílím, a šíleně mě to nebaví. A hlavně nemám tolik času. Chodí k nám na doučování studentka Bára, a funguje to parádně. Já i děti máme klid.“
Dokázala byste si představit, že byste v reálném životě vůbec učila a byla zástupkyní ředitele či ředitelkou?
„Obdivuji všechny kantory, a dělat bych to nechtěla ani náhodou! Je to nevděčná a složitá práce.“
Je vás manžel Tomáš Matonoha také tak klidný a vyrovnaný jako váš seriálový manžel v Gymplu?
„To opravdu ne, ale ani bych takového manžela v životě nechtěla.“
Spisovatel Vladimír Páral o vás mluví jako o »české Sharon Stone«. Proč si myslíte, že tomu tak je?
„Nemyslím si, že tomu tak je. To napsal pan Páral před dvaceti lety a nijak mě to nikam zásadně neposunulo. Ale ani mně to neurazilo.“
Ve filmu »Sametoví vrazi« jste se objevila nahá. Nemáte problém s nahotou? Nebo to byla spíše výjimka…
„Některá role si bohužel nahotu žádá a neobejde se to bez ní. Zhodnotím si, zda mi to za to stojí, ale nic příjemného to není. Jsou to vždycky velké nervy, a pár panáků na uvolnění.“ (směje se)
Ve filmu »Polski film« jste si zahrála s vaším manželem Tomášem Matonohou. Jak se vám spolupracovalo?
„Hrálo se mi dobře, ale bylo to trošku osobní. Hráli jsme sami sebe, točilo se u nás doma, dokonce v naší ložnici a s našimi dětmi. Nemohli jsme se skrýt za nějakou roli… Zvláštní a odvážné.“
Prozradíte mi, jaký plánujete další film či seriál, o kterém se třeba ještě moc nemluví?
„Nic neplánuji, stačí mi, co dělám teď a ještě nějakou chvilku dělat budu. Je to opravdu dostačující s desetiměsíční Laurou, a jsem ráda, že to vůbec zvládnu.“
Já byla děsná i jako studentka
Skvěle zahrála protivnou profesorku. Jaká ale byl a jako studentka?
„Na konzervatoři to bylo spíš užívání si, vedli jsme takový ten bohémský život. Chodili jsme do kaváren, povídali si o umění... Místo abychom seděli v hodině, tak jsme debatovali ve vyhlášené kavárně Slavia. To bylo fajn. Kamarádily jsme se několik holek ze třídy a já vždycky velela. Pořád jsem něco vymýšlela, a pak jsem ale za občasné průšvihy i nesla následky. Jeden den jsme fotily v parku kalendář, druhý den jsem naplánovala, a to nám bylo už asi třináct, že si každá koupíme šlapací autíčko za pět set korun, což bylo v té době strašně peněz, zavážeme si je za sebe a pojedeme na celodenní výlet do Stromovky. To byla moje vize ve třinácti letech! Dneska v tomhle věku děti často někde vysedávají, pijou a kouří. Holky jsem každopádně udržovala v permanentním nadšení z další plánované akce. A to mi trošku zůstalo dodneška.“
10 fotografií
... komu říkáš madam, nádhero!!! 
