● Denně se modlím, abych už šel domů!

● Děkuji společnosti Služby na klíč, s. r. o.

● Každý den dělám 500 kliků a 3500 kroků

Do vazby se dostal kvůli obvinění za podíl na únosu s následkem smrti otce miliardáře Radovana Krejčíře. Když ho 14. listopadu na silnici u Dobříše zatýkalo policejní komando, byla to zpráva dne. „Asi to nebudou ani jeho poslední svátky v base…,“ tvrdí lidé z vyšetřovacího týmu. „Objevují se nové a nové skutečnosti.“

Příbramský milionář přesto přísahá na svou nevinu. „Pokud dá Bůh, budu žít dlouho a tuhle bitvu vyhraju. Půjdu domů, denně se za to modlím. Ten den přijde. Vím to, protože jsem nevinný,“ vzkázal Aha! v rozhovoru, který zprostředkoval jeho obhájce JUDr. Julius Kramarič. „Každopádně všem, co mě sem dostali protiprávně, moc vřele děkuji. Tím myslím společnost Služby na klíč, s. r. o. – vyšetřovatel, státní zástupce, soudce – a přeji jim hezké svátky,“ vzkázal se sarkasmem.

Veškerá Starkova korespondence podléhá kontrole. Aha! však má necenzurovanou zpověď! Starka totiž své odpovědi nepsal do dopisu, ale nadiktoval je advokátovi. Ten své záznamy zpřístupňovat nemusí. Proto čtěte exkluzivní zpověď slavného českého vězňě.

ZPOVĚĎ BEZ CENZURY

Můžete popsat svůj denní režim?
„Vstávám jako doma před šestou a protože mám těžkou cukrovku, jdu na první inzulin. Pak následují běžné věci tohoto prostředí: hlášení, pošta, vycházka, další inzulin a tak pořád dokola. Večerka je ve 21.00, ve 22.00 dostávám znovu inzulin a zase je den za mnou... Je to pro mě samozřejmě velká změna.“

Dostali vaši příbuzní již nějaké dopisy a naopak?
„Po 28 dnech jsem dostal dopis od syna a manželky. Oni na tom byli stejně. Pošta mého 17letého syna se musí cenzurovat. To je chvályhodné…“

Navštívil vás již někdo z blízkých?
„Osmého prosince jsem měl návštěvu manželky, syna a dcery. Pěkně si mě tu vychutnali. Nepřišel policejní dozor, a tak místo hodiny a půl jsme seděli jen 20 minut...“

Jak vám chutná vězeňská strava?
„To víte, nejlepší kuchař je moje manželka, ale já nejsem náročný strávník. Sním, co mi přinesou. Překvapilo mě, že některá jídla jsou tu výborná. Nejvíc se zatím povedla svíčková a karbanátky, i polévky jsou dobré.“

Jednou týdně si můžete nakoupit potraviny. Co preferujete?
„Máme limit 1000 korun na týden, takže si musím plánovat potřeby dopředu, což je pro mě změna. Ale aspoň si koupím jen to, co fakt potřebuju. Doufám, že mi to pak vydrží i v civilním životě. Jsem hlavně na sýry, takže si kupuju 4x hermelín, 6 bílých jogurtů, 4x eidam a nějaké sýry na mazání. Pomeranče, citrony, ovesné vločky a samozřejmě čaj a kávu.“

Můžete ve vazbě posilovat?
„V rámci možností cvičím, dělám tak 500 kliků denně. Na vycházce se snažím ujít okolo 3500 kroků, abych měl nějaký pohyb. Hodinu chodím dokola vycházkového kotce, který má rozměry lichoběžníku: 12 x 4 x 12 x 2 metry, takže dokola 30 kroků. Je to jako v blázinci.“

Máte povoleno se dívat na televizi, poslouchat rádio, číst noviny a knihy?
„Mohl jsem si koupit televizi s úhlopříčkou 16 cm, mám obyčejný tranzistorák a čtu noviny.“

Jaké pořady a hudbu si vybíráte, co čtete?
„Když hrajou ten můj rap, tak jsem spokojenej! Vstávám s Marešem a Hezuckým na Evropě 2, po deváté ladím Český rozhlas.“


Pokud byste sestavil aktuální žebříček svých hodnot, kde by byl fotbal?
„První je samozřejmě rodina, ale fotbal je moje práce a určitě by byl vysoko.“

Na jak dlouho a jak jste zajistil příbramskou Marilu, aby v první lize fungovala bez potíží?
„Stále to řešíme a myslím, že s pomocí města Příbram a pár kamarádů to bude v pořádku.“

Dovedete si představit, co budete dělat v cele na Štědrý den a poslední večer v letošním roce?
„Budu dělat to, co zde dělám každý den. A přiznám se, že mi tu nebude moc dobře, a všem, co mě sem protiprávně dostali, moc vřele děkuji.“

Co vám během pobytu ve vazbě udělalo největší radost?
„Radost mám vždycky, když dostanu zprávu, že je moje rodina zdravá a v pohodě.“

Měl jste v životě spíš štěstí, nebo smůlu?
„Zažil jsem toho hodně, dobrého i špatného. Všechno to, co život přináší. Rodiče by neměli pohřbívat svoje děti a já pochoval syna v jeho devatenácti. Krátce nato mi zemřel otec. Už jen kvůli těmhle chlapům, který jsem měl rád, se musím prát dál. Ještě jsem neumřel a chci se rvát dál! Pokud dá Bůh, tak chci žít dlouho a tuhle bitvu vyhrát. Denně se modlím, aby tomu tak bylo a já šel domů. Vím, že ten den přijde, protože jsem nevinný.“

Změnil byste něco na svém dosavadním životním stylu?
„Člověk nemá ničeho v životě litovat, i když je pravda, že se člověk chová jinak ve dvaceti, ve třiceti a jinak, když mu bude dvaapadesát, jako teď mně. Ale život nemá zpátečku, a proto je potřeba se dívat dopředu, a tím se člověk musí řídit.“

Jaroslav STARKA

> Narodil se 2. října 1955 v Berouně.
> Podruhé ženatý, manželka Kateřina, dcera Markéta (27), syn Jan (17).
> Vyučený číšník. Podnikatel a majitel klubu Marila Příbram, člen výkonného výboru fotbalového svazu.
> V dubnu 2003 byl zatčen a obviněn z únosu šéfa Union Group Giuseppe Roselliho, vzápětí propuštěn.
> V květnu 2004 se ho kdosi pokusil zabít. Vyvázl s dvěma čistými průstřely.

Autor: Jaroslav Pešice