Vendula Svobodová: Chtěla bych věřit na Ježíška!

> Proč letos s obavou rozkrojí jablíčko?

> Proč nedá na stromek ozdoby a svíčky?

> A proč se Kubík vrhl na flašinetáře?

Jak budou vypadat Vánoce u Svobodů? A proč se Vendula Svobodová bojí, že na Štědrý den vyhoří?

Vás i vaší nadace Kapka naděje je teď všude plno. Stíháte vůbec před vánočními svátky obyčejné věci? Nebo třeba relaxovat?
„Relaxovat nestíhám vůbec. Ale pro mě je i zmatek relax. Naštěstí mě nečeká žádný vánoční úklid, protože u nás se uklízí celý rok. (smích) A péct budu jenom čtyři druhy cukroví, nebudu se zbytečně stresovat.“

A dají se vůbec prožít Vánoce bez stresu?
„Úplně nejvíc mi vyhovovalo, když jsme odjeli na Vánoce do zahraničí. To mě všechen stres naprosto minul. Nemusela jsem shánět dárky, protože jsme je s sebou stejně nemohli odvézt. Nemusela jsem se strkat v davu lidí při vánočních nákupech, stačilo si sbalit kufry a vyrazit. Ale teď zůstáváme doma kvůli malému Jakubovi. Jen možná pojedeme na Nový rok na hory. Takže se těším na klid.“

Věříte na vánoční tradice?
„Já myslela, že se mě zeptáte, jestli věřím na Ježíška.“ (smích)

A věříte?
„Víte, jak je to s tím Ježíškem... Odmalička dětem lžete o něčem, co neexistuje. A děti potom taky lžou, protože si myslí, že když to dělají rodiče, tak se to může. Já bych byla ráda, kdyby Ježíšek existoval, ale bohužel… Takže věřím na někoho v podobě Ježíška, což jsou pro mě moji nejbližší.“

A co váš syn Jakub? Už jste mu prozradili, že Ježíšek není?
„On je tak malinkej, že o Ježíškovi ještě vůbec nic neví. Takže s ním asi přijdeme až za rok.“

A řeknete mu pravdu?
„No, chvíli asi tu hru na Ježíška hrát budeme. Ale víte, jak to je. Stejně mu ve školce někdo řekne, že Ježíšek zkrátka není.“

Jak dlouho jste vy věřila na Ježíška?
„O tom jsem už jednou přemýšlela. Ale vzhledem k tomu, že už si to nepamatuju, tak asi dlouho ne. Asi mi taky nějakej chytrák ve školce prozradil, jak to ve skutečnosti je. A já bych přitom věřila na Ježíška do dneška…“ (smích)

Jak vypadají Vánoce u Svobodů?
„Úplně normálně. Žádnej kaviár, ale kapr a salát. Když Jakub po obědě usne, tak všechno připravím. Jen nevím, jak to uděláme se stromkem. V sobotu jsme byli v restauraci a tam Jakub očesal ze stromku všechny ozdoby. Tak si nejsem jistá, jak dopadne u nás. Takže na stromeček asi půjdou jen mašle a dřevěné ozdoby. Ty skleněné by mohl rozbít a ještě se zranit. Z bezpečnostních důvodů tam nebudu dávat ani svíčky, to by pak vyšlo ve všech novinách, že Svobodovi vyhořeli.“

A dodržujete s manželem vánoční tradice?
„Rozkrajujeme jablka a lejeme olovo. Loni byl Jakub miminko, takže jsme se mu museli naprosto věnovat a na vánoční tradice nebyl čas. Ale letos určitě stihneme alespoň rozkrojit jablko. Doufám, že nebude červivé. Posledních pár let mám pocit, že jsem měla pořád jen červivá jablka.“

Ale v pracovní oblasti se vám daří. Nadaci Kapka naděje jste dostala z nuly až na vrchol, stala se jednou z nejznámějších charitativních nadací…
„Já si toho nesmírně vážím, protože jsme to vybudovali skutečně z ničeho. Vzpomínám si, jak jsme s Janisem Sidovským měli v kapse 10 000 korun, a ty jsem si ještě musela vypůjčit. Jsem ráda, že je Kapka naděje známá a důvěryhodná. Je za tím obrovská práce mnoha lidí, nejen moje. Pomohli umělci, sponzoři i novináři. Těším se na to, že Kapka naděje bude moci pomáhat i dál. Je těžké se dostat na vrchol a ještě těžší je se na něm udržet.“

Budete věnovat maximum energie Kapce i do budoucna, nebo se časem zaměříte i na jinou oblast?
„Kapka naděje je moje dítě a já jsem díky ní přežila chvíle, kdy mi bylo v životě hodně těžko. Navíc mi věří mnoho lidí, které nemůžu zklamat. Proto jsem začala chodit na školu Top managementu, kde nás učí, jak efektivně řídit firmu a nestrávit tím tolik času. Takže se snažím o to, abych mohla fungovat co nejvíc efektivně a věnovat víc času rodině. Protože Jakub roste, každý den umí něco jiného, řekne jiné slovo, a já chci být u toho.“

Čím vás Jakub v poslední době nejvíc překvapil?
„Už moc pěkně mluví. Opakuje, co kde slyší, takže si musíme dávat pozor na ta neslušná slova. Je to neuvěřitelně veselé dítě, pořád se směje, není takový, že by řval a vyžadoval si pozornost. I když jednou už zkoušel záchvat, válel se na zemi a něco si vynucoval. Ale to měl u mě smůlu… A navíc strašně rád tančí. Nedávno se zastavil na ulici u flašinetáře. Dokud hrál, tak Jakub tančil, až se začali srocovat lidi. Pak flašinetář hrát přestal a Jakub se na něj dokonce vrhl, aby zase zahrál. Je hyperaktivní, to je od naší první dcery (ta před lety zemřela jako malá na leukémii – pozn. aut.) velký rozdíl.“

Když váš manžel dodělával muzikál Golem, vypadal hodně vysíleně. Dokonce strašně zhubl. Neměla jste o něj trochu strach?
„Karel zhubnout chtěl. Ale teď už mu říkám, aby nehubnul. Už je akorát.“

Ale přece jen, nemáte občas strach, že se užene? Nemáte doma třicátníka…
„Já nemám doma třicátníka? To jsem si ani nevšimla! (smích) Já bych nikdy nechtěla mít mladšího partnera. Ženy stárnou rychleji než muži. Karel je myšlením velice mladý. Navíc mám šanci se trochu napít z jeho moudrosti a on zase upíjí z mého mládí.“ (smích)

Autor: Leni Kabeláčová
Foto pro Aha!: Marie Votavová, Foto Aha!: Dalibor Puchta