Kateřina Macháčková: Její otec skončil v blázinci! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Kateřina Macháčková: Její otec skončil v blázinci!

Kateřina Macháčková
Kateřina Macháčková

Herečka Kateřina Macháčková (63) je nesmírně sympatická, upřímná a skvělá herečka. Nic ale nepředstírá. Diváci ji znají z desítek rolí v televizi, filmu i z divadla. Asi nejvýraznější rolí byla učitelka matematiky v porevolučním seriálu Život na zámku. Od jeho skončení zatím žádnou větší příležitost nedostala. Aha! si s ní povídalo i o tom, zda ji to mrzí a jak ji ovlivnil její otec, slavný herec a režisér Miroslav Macháček (†69).

Kateřino, jak vzpomínáte na své dětství?

„Mé vzpomínky na dětství mne vždy stoprocentně vracejí do jižních Čech. Vlastně tento kraj považuji za svůj domov. Když mi byly asi tři roky, tatínek nemohl z politických důvodů najít nikde uplatnění, až se dostal do divadla v Českých Budějovicích, kde získal angažmá jako režisér a herec. Říkám s láskou, že od tří let se to moje dětství odehrávalo na divadelním dvoře v Budějovicích, kde jsme si s dětmi hrály mezi kulisami a bylo to neopakovatelné.“

A tam vznikla vaše láska k divadlu, k herectví?

„Kdo jednou přičichne k divadelním prknům, většinou to v něm zanechá tu touhu a zasekne ten pomyslný drápek, a to byl i můj případ. Už jako malé dítě jsem hrála v Prodané nevěstě němou a později i malé mluvené role.“

Maminka byla operní pěvkyně, tatínek herec a režisér. Jaké to bylo?

„Úžasné, i když někdy složité na stěhování a podobně. Ale měla jsem krásné dětství a moc si toho vážím. Mám rozhodně na co vzpomínat.“


DVA TÁTOVÉ

Vás ale nevychovával jen Miroslav Macháček, ale i další člověk.

„Když se naši rozvedli, maminka se znovu vdala a mne vychovával Otto Haas, divadelní režisér, který byl také ředitelem Jihočeského divadla. Dětství jsem měla moc hezké, pestré a ráda na něj vzpomínám.“

Jaký byl váš vztah s otčímem a jaký s otcem Miroslavem Macháčkem?

„Každý z nich mi dal něco jiného, na oba vděčně vzpomínám, k tátovi se vztah lety prohloubil, hlavně v poslední době, kdy už s námi není.“

O Miroslavu Macháčkovi kolují různé zkazky, že byl cholerik a rozpolcená osobnost. Jaký on byl podle vašeho objektivního posouzení člověk?

„Člověk, který se nejvíc trápil sám se sebou, velký umělec, který pro svou práci žil, byla v jeho životě prvořadá.“

Zdědila jste v tomto ohledu něco po něm?

„Také se sama se sebou hodně trápím a žiju svou prací…“

Později jste ale napsala dokonce i knihu o svém otci. Jak vás to napadlo?

„Kolem čtyřicítky mi kolega Václav Knop - skvělý herec a dabingový režisér, který se věnuje kartám - vyložil, že bych měla začít psát. Tak jsem ho poslechla a pořídila si počítač. A když jsem se pak začala probírat věcmi po tátovi, jeho zápisky, scénáři, režijními knihami, jeho věcmi, našla jsem i jeho deník z blázince. On byl totiž tři měsíce hospitalizován v Bohnicích, když ho chtěli vyhodit z Národního divadla, tak jako součást terapie psal deník. Takže vznikl takový dokumentární popis čtyř měsíců jeho života… Vlastně jsem jen pátrala po tom, jaký měl ke mně vztah. Kniha měla ve své době docela ohlas.“

Chtěla jste tím zjistit, jaký měl k vám opravdu vztah?

„Je to tak. Víte, my jsme se po rozchodu rodičů úplně pravidelně nestýkali. Ale když jsem se dostala na DAMU, tak si všichni mysleli, že jsem se tak dostala z protekce, ale tak to opravdu nebylo a je to je omyl. V pozdějším věku jsme se pak vídali častěji. On třeba všechny věci, které jsem natočila, nebo hrála v divadle, viděl. A možná byl i rád, že jdu v jeho šlépějích. Všechny věci jsme rozebírali, mluvili jsme o divadle. Byl to pro mne velký učitel. Měl ke mě velmi úzký osobní vztah. Nedával to sice najevo, ale poznala jsem to a jsem za to ráda!“

Ale to nebylo to jediné, co jste napsala.

„V jedné době jsem byla ve složitější životní situaci a odjela jsem dokonce sama na Tahiti. A napsala jsem knihu Útěk z ráje. Měla jsem s sebou i malou kameru a natočila i amatérské video. Je to takový humoristický »cestopis«.“


ŽIVOT NA ZÁMKU

Natočila jste desítky rolí, ale asi jedna z nejznámějších je role učitelky v seriálu Život na zámku. Proč jste ale od té doby ve filmu ani v televizi nic většího nehrála?

„Já nevím, ale vždy si to omlouvám tím, že jsem asi vytvořila tak dokonalý prototyp profesorky matematiky, že jsem už nemohla žádnou jinou roli hrát. Nicméně televize a film je krásná práce, ale vždycky jsem měla stejně raději divadlo. Ten bezprostřední a neopakovatelný kontakt s divákem. To je to, co mne na tom baví a fascinuje. Tím neříkám, že bych si ráda nezahrála ve filmu nebo v televizi.“

Když vidíte dneska mladší kolegy herce, či ty úplně začínající, je mezi nimi rozdíl od těch ve vaší generaci?

„Doba se změnila, je to vidět i na stylu té práce. Na všechno se spěchá, především kvůli penězům. Herci dneska už často nehrají situace, ale jen jednotlivé věty. Ta profese prostě nějak zploštila, nároky nejsou takové, jaké by měly být. A co mi vadí, je to, že dneska je důležité být úspěšný a nepochybovat. Ale k umění a tvorbě je právě tím nejdůležitějším ta pokora a pochybovat o sobě! Bez toho herec nemůže fungovat. To není práce pro suverény. A každý na to dříve nebo později přijde sám.“

SAMA A ROZVEDENÁ

Byla jste dvakrát vdaná, nyní žijete sama. Nevadí vám to, není vám smutno?

„Vůbec ne. Jsem spokojená, nevím, co dřív, mám malá vnoučata, kterým bych se ráda věnovala víc.“

Vaše děti jdou v uměleckých šlépějích. Syn Petr Svojtka ml. je režisérem a ředitelem Městských divadel Pražských, dcera Helena Zmatlíková ml. (vnučka slavné ilustrátorky) dělá co?

„Její táta, můj druhý muž, má nakladatelství Artur, ve kterém dělá redaktorku, vydávají krásné, hlavně dětské knížky, ale také, jako jedni z mála, texty divadelních her.“

V Životě na zámku jste se sešla se spoustou skvělých kolegů. Jak se vám spolupracovalo?

„Bylo to šťastné období, šťastná konstelace, možná se to podařilo přenést i na diváky...“

Hrála jste tam snachu paní Jiřiny Jiráskové. Ta je nyní vážně nemocná, co byste ji popřála a vzkázala?

„Moc bych jí přála, aby ten neduh »přechodila« a vrátila se mezi kolegy k práci, která léčí...“

Kdo pro vás byl z kolegů herců vaším vzorem či učitelem?

„Je jich mnoho, ale třeba na škole jsme měli skvělého Vítězslava Vejražku, to byl skvělý pedagog herec. Skvělý byl i Rudolf Hrušínský, Václav Lohniský, Otomar Krejča, to byla obrovská škola úžasná nebo Jan Grossman, Pavel Háša, úžasní lidé. V Divadle pod Palmovkou třeba režisér Petr Kracík.“

Co děláte teď?

„Hlavně hraji v divadle, oslavila jsem čtyřicet let angažmá v Divadle v Libni, dnes se jmenuje Divadlo pod Palmovkou. Pak hostuji v Divadle ABC, a od začátku divadelní sezóny díky kolegyni Jitce Sedláčkové učím na Vyšší odborné škole herecké v Praze. Jsem ráda, že mohu některé zkušenosti předávat mladým lidem.“



ŽIVOT MIMO PRAHU

Jak odpočíváte, jezdíte na výlety, zahradničíte?

„Já jsem v tomhle strašná. Nejdu ani pět set metrů za dům, kde bydlím. Neumím odpočívat v přírodě… Jsem pořád někde na cestách, pořád něco dělám a jsem pak ráda, když jsem doma v klidu.“

A co dovolená?

„Přiznám se, že nepoznávám naše vlastní kraje. Ale vyrážím dál. Navštívila jsem třeba země, jako je Japonsko, Kambodža, Tahiti, Vietnam. Zajímá mne poznávání civilizací, kultura, kuchyně, jak žijí. Ne plácnout se k moři, ale stále něco poznávat.“

Žijete v domku za Prahou, ale vlastně sama. Nebojíte se?

„Celý život jsem se sama doma bála, teď se toho začínám zbavovat.“

A měla jste někdy třeba takové ty strašidelné zážitky?

„Měla, ale nechci je oživovat. Snad je to jen náš vnitřní neklid.“

Jste spokojená se svým životem?

„Co je to být šťastný? Ale to se rouhám, bojím se to zakřiknout... Vždycky si před spaním zopakuji, co jsem ten den prožila, a co si přeji do dalšího dne. Dříve jsem si přála pěkné role, něco točit. Teď už si každý večer říkám, ať máme co jíst, ať je nám teplo. Protože ta doba třeba nebude lehká, a skutečně toto si přeji nejvíce. A aby se lidi měli rádi, aby se k sobě chovali slušně a přátelsky.“

Facebook

Miroslav Macháček
Do diváckého povědomí se dostal především snímky Dva lidi v zoo, Lásky mezi kapkami deště či Skalpel, prosím. Objevil se i v seriálech Sňatky z rozumu a Chobotnice z II. patra. Bohužel jeho nový kariérní rozlet zastavila vážná nemoc. Pokusil se dokonce o sebevraždu. Zemřel 17. února 1991 v Praze. Pohřben je v Nymburku.

Jak vznikal rozhovor
Herečka Kateřina Macháčková je velmi vstřícná, příjemná a plná vzpomínek. Umí poutavě vyprávět hodiny a hodiny o svém dětství, práci, kolezích. Nikoho nepomlouvá, ze všeho si bere jen to hezké a na vše, i na to horší, vzpomíná s úctou a má nadhled. Srší z ní energie a je vidět, jak moc má ráda svou profesi. Jak miluje divadlo, jak moc jí dal její otec Miroslav Macháček právě do profesního života. Že si na ni televize a film několik let nevzpomněly, to příliš neřeší. Práce má až nad hlavu. A i když na to nevypadá, už je dvojnásobnou babičkou. Strach má prý o svou rodinu a o hodné lidi, kteří to prý nikdy v životě nemají jednoduché.



Přečtěte si
repro
24. 12. 2012 • 16:05

To fakt nadáváš někomu jen kvůli věku? Máš to v hlavě v pořádku? Stárnou všichni, tebe nevyjímaje.

teufel
24. 12. 2012 • 03:04

A co?Vždyť hrajou i starší ne?

Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.