Šíleně smutná princezna Helena Vondráčková: Zázvorkové nahradila mrtvou dceru!

„Pyšnou princeznu, Pekařův císař, Císařův pekař, Princeznu se zlatou hvězdou na čele a ruskou Popelku. Tu málokdo viděl, ale je vážně nádherná. Původně byla natočená černobílé, ale teď z ní Rusové udělali barevnou. Vůbec nevím, jak se jim to povedlo.“ (smích)

Vy jste si zahrála ve slavné Šíleně smutné princezně, která už také patří neodmyslitelně k Vánocům. Jaké na ní máte vzpomínky?

„Patří mezi mé nejoblíbenější pohádky. Bořivoj Zeman to udělal nádherně, hudba Jana Hamra mladšího, kterému v té době bylo osmnáct, byla nadčasová. Je fascinující, že oslovuje stále nové a nové generace a zřejmě se stane už nesmrtelnou.“

Letos ji budou dávat přímo na Štědrý den odpoledne. Budete se dívat?

„Jasně. Většinou ji dávají v čas, kdy zrovna něco kuchtím a tak to sleduju jen po očku. Ale to víte, že to Martinovi komentuji, protože se mi vybavují nezapomenutelné chvíle spojené s tou dobou. Bylo to zrovna období mého prvního angažmá v divadle Rokoko.“

Žhavé drby

Nejsmutnější Vánoce Heleny Vondráčkové: Smrt v rodině!

Celý článek

.

Jaké to je koukat na sebe po téměř čtyřiceti letech?

„Legrační. Když vidíte, jak byl člověk mladičkej…“

Co nějaká veselá příhoda z natáčení?

„Vzpomínám si jak jsem trpěla, když se točily v ateliérech na Barrandově. Museli jsme vstávat strašně brzy a já ke všemu do noci hrála divadlo. To vstávání mě drtilo. V maskérně jsem seděla úplně mrtvá, když mě líčili, usínala jsem.“

Setkala jste s hereckými velikány. Prozraďte, jací byli vlastně ti slavní herci mimo záběry kamer?

„Z pana Marvana jsem měla velký respekt. Je pravda, že nebyl moc komunikativní, na druhou stranu byl ke mně milej. Zato Bohoušek Záhorský, to bylo sluníčko! Ten když přišel, tak stále zářil úsměvem, strašně příjemný pán. No a Stellinka Zázvorková? Ta se ke mně chovala jako moje vlastní máma! Také jsem byla moc smutná, když měla ten rodinný problém. Když se jí zabila dcera, napsala mi krásný dopis. Dodnes ho mám schovaný.“