Dalibor Janda ukázal doma fanynce svou chloubu! "Já se po*eru!" vykřikla
5 fotografií
Jako malou ji od zpívání vytrvale zrazoval, nechtěl, aby se jeho holčička vydala na ošidné pole muziky. Málo platné, zítra bude jeho hostem ve vyprodané Lucerně. Jiřina Jandová (24) jde ve šlépějích svého otce Dalibora a své písně si skládá sama. Motýly na rozdíl od něj sice nesbírá, ale jeho koníček jí imponuje. Nejen o sbírkách, tátových fanynkách a holčičí tvrdohlavosti je následující rozhovor s Daliborem a Jiřinou Jandovými.
Dalibore, jste proslulý sběratel mincí, sošek panovníků a znalec historie. Známá je ovšem i vaše sbírka motýlů. Vzpomenete si ještě, kdy jste do krabičky přišpendlil svůj první exemplář?
„To vím přesně, bylo to v páté třídě. Tenkrát jsem viděl jednoho kamaráda, jak běhá po louce se síťkou na motýly a když jsem se ho zeptal, co chytil, ukázal mi otakárka fenyklového. Úplně mě z toho zahřálo u srdce, a když jsem potom uviděl u něj doma jeho sbírku, obstaral jsem si síťku taky.“
Kolik motýlů jste nashromáždil?
„Asi tři stovky a většinu jsem vlastnoručně nalovil. Ještě dnes, někdy večer před bouřkou chytám můry na horské sluníčko a holky se mi smějí.“
Pozvání dívky na sbírku motýlů je dnes všeobecně bráno jako otřepaný zastírací manévr. Lákal jste i vy ženy na své sbírky?
„Nikdy mi nevěřily, že nějaké motýly mám. Jednou k nám ale přišla nějaká paní, představila se jako moje velká obdivovatelka, a že prý se přišla podívat na mé motýly. Pozval jsem ji dál, chvíli si se zájmem prohlížela sbírku rozvěšenou po stěnách a pak řekla památnou větu: »Já se po*eru, on je opravdu má«.“
Zažil jste i vysloveně vlezlé fanynky?
„Jistá paní Čápová mi napsala během let asi čtyři sta dopisů. Střídala vždy milostné s výhružnými a na kliku u domu mi věšela tašku s banány a nějakým ovocem, protože věděla, že mám ovoce rád. Z nějakého důvodu posílala kopie dopisů na vládu, až se mi jednou úředníci ozvali, zda nepotřebuju v této záležitosti nějak pomoci.“
Setkali jste se někdy?
„Jednou na Slovensku. Pořadatel mi oznámil, že venku na mě čeká nějaká paní. Když udal jméno Čápová, nebylo mi dobře. Stála pod pouliční lampou, sněžilo a ona byla celá promrzlá. Řekla, že moje žena mi není souzená, protože v minulém životě byla moje manželka ona. Řekl jsem jí, že by to tedy mohlo stačit, když už jsme si to spolu prožili. Mlčky odešla a už nikdy nenapsala. V tu chvíli mi jí bylo tak trochu nepopsatelně líto.“
Vaše dcera se dala na dráhu zpěvačky. Máte tendence jí v muzice radit?
„Tak ona i chce, abych jí občas poradil. Ale někdy má svou hlavu, což na ní hned poznám. Stačí, když trochu obrátí oči nahoru a už jí dál nic nevnucuji.“
Je něco, co vás na Jiřině štve?
„Moc toho není, celkem si rozumíme a na nervy si zatím nelezeme. Vadí mi, že po mně zdědila určité návyky. Například chodí pozdě spát a ráno dlouho spí. Taky je trochu víc paličatá.“
Na vašich koncertech zpívá vaše dcera jako host. Říká se, že jí tak postrkujete v kariéře zpěvačky.
„Co jiného by se říkalo. Myslím, že vždycky někdo někoho podporuje. Ať už někoho z rodiny, nebo cizího člověka. Vezměte si co herců a zpěváků má nějaké táty, strýčky, či tetičky. Jiřina už má za sebou nějakou práci, dělá své vlastní písničky a dnes už jezdí zpívat i sama. Jednou možná budu hostem na jejích koncertech pro změnu já.“
Lustrujete její nápadníky?
„Zásadně ne. Můžu jí říct názor, aby se vyhnula muzikantům, zpěvákům a hercům, protože to nikdy moc nefunguje. To se jí snažím vysvětlit. Jestli to pochopí, to je na ní.“
Jaký váš nejmilejší vánoční dárek se vám okamžitě vybaví?
„Vánoce mám moc rád. Když mi bylo asi dvanáct let, dostal jsem od babičky pod stromeček kytaru a nic jiného mě tenkrát už nezajímalo. Když jsem byl ještě menší, dostal jsem dřevěného houpacího koně, na kterého jsem sedal snad ještě v šestnácti. Pak se rozlomil.“ (smích)
Jiřina Jandová (24): Táta je pořádně tvrdohlavý
Jiřino, evidentně máte muzikantské geny. Zdědila jste ale po tátovi i nějaké sběratelské sklony?
„Staré věci se mi líbí, ale zatím nic nekupím.“
Nelezl vám táta se svými sbírkami někdy na nervy?
„Myslím, že ne. Je to pro něj taková dobrá cesta k úniku ode všeho a výborný relax.“
Když jste ve škole probírali něco o motýlech, excelovala jste?
„Ne. Dodnes se táty ptám, který je který a moc se v nich neorientuji. Více mě zajímají mince a pohlednice, ty jsem si vždycky s tátou ráda prohlížela.“
Jak jste jako malá holka snášela zástupy tátových fanynek?
„Nikdy jsem to moc nevnímala, ani jsem si to příliš neuvědomovala. Snášela jsem to dobře v tom smyslu, že ho obdivují a asi proto mi to nějak zvlášť nevadilo.“
Před spolužáky ve třídě jste svým tátou chlubila?
„Ne, dlouho ani nikdo nevěděl, že Dalibor Janda je můj táta. Až jednou mi přišel naproti do školy a na zastávce ho někdo viděl.“
Vzpomenete si na nějaký dárek, ze kterého jste měla pod stromečkem největší radost?
„Dětské Vánoce se nevyrovnají ničemu, ty byly vždycky krásné. Táta prožívá Vánoce hodně, a Ježíšek byl u nás tradičně bohatý. Vánoce jsme měli vždycky nádherné a pořád máme. Vždycky jsem měla radost z hudebních nástrojů, například z kytary nebo z piana.“
Jako malá jste tátovy písničky a desky sledovala?
„Sledovala a dokonce znám všechna jeho alba, kterých je dvacet, lépe než on. Mám ráda i jeho méně známé písničky.“
Začínáte být známá zpěvačka, která si píše písničky sama. Radí vám táta v muzice?
„Občas ano, ale spíš mi to nechává projít hlavou. Aby mě do něčeho tlačil, to ne. Pokud ale pro mě nějakou melodii složí sám, pak na určitých záměrech trvá. Ale je to na diskusi, ve které je nakonec většinou po mém.“
Existuje něco, čím vás dokáže otec vytočit?
„Hlavně svou strašnou tvrdohlavostí. Je to dané jeho povahou a já jsem si už zvykla. Pro jeho práci to je skvělé, vydobude si své, ale v jiných věcech je to mnohdy obtížné.“
Urážíte se na něj někdy?
„Ani ne. Když už přijde nějaký spor, pohádáme se, ale dlouho nám to netrvá. Konkrétně u mé druhé desky jsme se ve studiu asi dvakrát pořádně chytli.“
Myslíte, že slavný otec je ve vašem případě výhoda?
„Výhodou pro mou práci určitě ano, protože si s ním mohu plno věcí probrat. Na druhou stranu to spousta lidí to bude brát protekčně, ale s tím jsem se už smířila. Za své jméno jsem se nikdy nestyděla a stydět nebudu.“
Zítra vás čeká vyprodaná Lucerna. Kolik písniček tam jako otcův host zazpíváte?
„Asi čtyři, z toho jeden náš společný duet.“
5 fotografií
