Jiří Kodet (†67): Pravda o jeho kruté smrti! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

pátek 29. března 2024

Dnes je Velký pátek / Taťána, zítra Arnošt

Jiří Kodet (†67): Pravda o jeho kruté smrti!

S dětmi Bárou a Honzíkem na chalupě v Těptíně.
S dětmi Bárou a Honzíkem na chalupě v Těptíně. (Aha! – Martin Pekárek, ara)

Ve čtvrtek 6. prosince by oslavil 75. narozeniny oblíbený herec Jiří Kodet, který se do paměti filmových diváků nesmazatelně zapsal i svou poslední filmovou rolí ve slavných Pelíšcích. V postavě prvorepublikového důstojníka v ní vyjádřil i svůj celoživotní postoj k minulému režimu, který mu profesně příliš nepřál. Jaký byl muž opředený mnoha historkami ve skutečnosti, jak vychovával své děti a jaká byla jeho poslední noc, prozradila Nedělnímu Aha! jeho manželka Soňa Kodetová (67).

Na Štědrý den dávají v televizi poslední film Jiřího Kodeta Pelíšky. Vánoce jsou svátky nostalgie a zvýšených emocí, budete se na film dívat?

„Záleží na tom, jakou budu mít náladu. Jsou dny, kdy mi sledování filmů s manželem vadí, po jeho smrti jsem se například nemohla dívat vůbec.“

Ve filmu Jiří Kodet bravurně ztvárnil roli impulzivního a zásadového člověka. Jak se například jeho slavná scéna s noky shodovala s realitou?

„Pochopitelně se rozchází, protože manžel byl skvělý herec a určité situace dotáhl do konce. Samozřejmě i doma byla občas výbušná atmosféra a musím říct, že někdy i o Vánocích. Ale nebylo to pochopitelně stejné jako v Pelíšcích. Tam je určitá nadsázka a jeho herecký vklad.“

Takže něco z domova jste tam přece jenom poznávala?

„Samozřejmě. V té jeho roli se ale poznávala spousta diváků. Lidé mi často říkali, že to u nich doma bylo podobné. Že měli třeba takového tatínka nebo někoho jiného z rodiny.“

Ve filmu dokázaly vašeho muže vytočit noky, co ho například dokázalo rozčílit doma?

„Spousta lidí se dokáže vytočit kvůli maličkostem. Kvůli jídlu to u nás ale určitě nebylo, protože já jsem docela dobře vařila. Rozčílil se například, když se děti nějak nevhodně zatvářily, třeba u večeře, nebo když nebyly u stolu v určitou dobu a musel na ně čekat. Vysloveně kvůli maličkostem.“

A co třeba o Vánocích, když už to srovnáváme s filmem?

„Rozčilovalo ho, když byly děti moc netrpělivé a pospíchaly kvůli dárkům od stolu. To nebylo povolené. Jinak u nás Vánoce probíhaly klasicky, včetně lití olova a ostatních zvyků.“

Takže jeho vztah k dětem byl přeci jen tak trochu »pelíškovský«?

„Dá se říct, že ano, on byl tradicionalista. Chtěl dodržovat tradice, a kdyby mohl, k večeři bychom se každý večer převlékali a jedli vybrané lahůdky na stříbře. Ale byla jiná doba a už to takto nefungovalo. Dětem vštěpoval určitou rodovou tradici, které by se neměly zpronevěřit.“

Chodil manžel na třídní schůzky?

„V životě ne, tam bych ho nepustila. To by bylo hrozné, tam by to nepřežil. Myslím, že by to bylo podobné jako v Pelíšcích. Nehledě na to, že večer většinou hrál. Učitelský sbor, poznámky a podobné věci, to jsem řešila já.“

Ještě poslední otázka k filmu. Byl manžel se rolí bývalého důstojníka spokojený?

Byl spokojený, už když ho oslovili, role se mu moc líbila a bavila ho. Díky ní vlastně zúčtoval se všemi těmi událostmi a pocity, které v sobě měl, a zároveň je ventiloval. Přes ten film vzkázal i své poselství a postoje k určitým záležitostem, které se tu po roce 1948 odehrávaly. Byl rád, že si to mohl prostřednictvím té role vyříkat.“

Obraťme list. Jak jste se s Jiřím Kodetem seznámili?

„Na to si vzpomínám velice dobře. Seznámili jsme se v Činoherním klubu, kam jsem tenkrát jako grafička šla pracovně. Manžel stál pod schodištěm a už když jsem přicházela, tak se na mě díval. Potom se mě zeptal, koho hledám, a já jsem mu odpověděla, že jeho určitě ne, že přicházím pracovně. Řekl mi, že je zbytečné, abych někoho hledala, že on je tu v tuto chvíli pro mě ten nejdůležitější.“

Čili slovo dalo slovo…

„Ne. Já jsem tenkrát odešla a asi po dvou měsících jsme se úplně náhodou potkali na Malostranském náměstí u jednoho krámku se zeleninou. Vešel za mnou a pak mě občas doprovázel Nerudovou ulicí, kde tenkrát bydlel, na Pohořelec, kde jsem bydlela já. Tak vlastně začal náš vztah.“

Váš manžel byl pohledný muž, navíc známý herec, žárlila jste na něho?

„Moc důvodů žárlit jsem neměla. Pochopitelně, mírně jsem žárlila, ale on byl velice rád, že má domov a doma byl šťastný. Příčiny k žárlení mi zkrátka nezavdával.“

A on na vás?

„Obráceně to bylo o hodně horší. Žárlil, byl velmi nerad, když jsem odcházela sama od něj a byl nejšťastnější, když jsem byla s ním.“

Byla jste s ním i poslední noc před smrtí…

„Ano, umřel doma a byla jsem s ním celou noc.“

Během noci jste spolu komunikovali?

„Seděla jsem u něj, povídali jsme si a pouštěla jsem mu jeho oblíbenou muziku. Berliozovu Fantastickou symfonii, Beethovena, Koncert tří tenorů Dominga, Pavarotiho a Carrerase.To jsou moje poslední vzpomínky na něho a zároveň i naše poslední rozloučení.“

Jaká vlastně byla příčina manželovy smrti?

„Mozková příhoda to nebyla. Tu sice prodělal během představení Divoká kachna, ale dostal se z toho bez velkých následků, potom ještě natočil Pelíšky. Spouštěcím mechanismem jeho potíží byl zlomený krček. Dostal endoprotézu, kterou tělo nepřijalo. Dvakrát mu vypadla, podstoupil reoperaci, špatně se mu chodilo a trpěl bolestmi. Zkrátka to přestával zvládat. Přidávaly se další zdravotní komplikace jako zápaly plic a život ho přestal bavit. Už neměl pro co žít. Nemohl hrát, pracovat na zahradě, nemohl nic. Zkrátka už nebyl takový frajer jako dřív.“

Jak k té zlomenině krčku došlo?

„Ráno v pět hodin zaléval kytky a na schodech se mu připletl pod nohy kocour. Zřítil se ze schodů, v ruce držel konvičku s vodou a upadl tak nešťastně, že došlo k té zlomenině nohy v krčku. To vše se odehrálo dva roky před jeho smrtí.“

Poznal ještě Jiří Kodet osobně houslového virtuóza Pavla Šporcla, současného partnera vaší dcery Báry?

„Pavel se díky němu s Bárou seznámil. Navštívil totiž v Národním divadle hru Na miskách vah, kde hrál manžel postavu německého dirigenta Furtwanglera. Pavel byl jeho ztvárněním role tak nadšený, že na něho po představení čekal u zadního vchodu. Nedočkal se, protože manžel byl příliš rychlý a z divadla již odešel. Pavel mu tedy napsal dopis a posla CD. Manžel mu odpověděl, protože si ho jako houslisty nesmírně vážil, ale mezitím onemocněl. Potom někde potkal Pavel Báru a ptal se jí na tatínka. Protože ho nemohl pozvat na koncert, přišel mu zahrát k nám domů. S Bárou se dali dohromady a v době manželovy smrti u nás už bydlel.“



Když měla dcera Bára před tím nějakého nápadníka, byl manžel ve střehu?

„To víte, že byl, asi jako každý otec. Bára si ale vybírala celkem dobře, protože žádné škrcení a vyhazování z domu se nekonalo.“

Zkusíme něco veselejšího. Zajímalo by mě, zda historky, které o Jiřím Kodetovi s oblibou vyprávějí jeho kolegové, jsou pravdivé?

„Všechno se to komplet stalo. Mirek Donutil to jednou manželovi krásně řekl: »Ty jsi ty historky žil, a já je vyprávím.« Můj muž totiž nebyl vypravěč, on je opravdu nevyprávěl. To nechal na jiných. Bavit společnost ho nikdy nebavilo.“

Můžete i vy přidat nějakou manželovu historku?

„Třeba, když v Londýně vešel do trafiky a prodavače se zeptal: »Do you speak English?« Když prodavač přitakal, řekl: »Marlboro.«.“ (smích)

Jak je to vlastně se šlechtickými předky Jiřího Kodeta?

„Traduje se, že někde v bitvě u Slavkova byl jistý francouzský kadet, který si našel hezkou moravskou holku a zůstal tady. A z kadeta se časem stal Kodet. Ten rod opravdu pochází od Slavkova, potom žili jeho potomci v okolí Pelhřimova. Vzhledem k tomu, že všichni důstojníci Napoleonovy armády byli šlechtici, tak kdo ví....“



Kdo byl mezi herci jeho největší kamarád?

„Takový jeho dlouholetý kamarád byl Petr Kostka. Jinak v Činoherním klubu byli kamarádi všichni.“

Jak myslíte, že by dnes vnímal současné dění?

„Myslím, že by byl dost naštvaný. A nejenom dnes, ono to k té současnosti spělo už delší dobu. Lidé se zkrátka historií nepoučí a demokracii si pletou s něčím jiným.“

Jak jste zvládala svoji životní etapu po manželově smrti?

„Po období, kdy jsme spolu byli čtyřiadvacet hodin denně, po každodenních starostech a po náročném pohřbu jsem se najednou ocitla ve vzduchoprázdnu. Musela jsem to nějak řešit. Protože jsem se už před tím pohybovala v komunální politice, porozhlédla jsem se na internetu. Zjistila jsem, že existuje nějaká CEVRO – Institut vysoká škola právních, ekonomických a politologických studií, která umožňuje také roční studium na Liberálně-konzervativní akademii. Po jejím absolvování mi na té škole bylo nabídnuto bakalářské studium a následně magisterské.“

Jaký studijní obor jste si vybrala?

„Vybrala jsem si veřejnou správu, právní specializaci a diplomku jsem psala o veřejné správě v Číně, kterou jsem dvakrát navštívila. V současné době mám školu již za sebou, získala jsem titul bakaláře i magistra a moc mi to pomohlo. Zbavila jsem se stresů a lépe jsem se vyrovnávala se životem.“

U příležitosti nedožitých pětasedmdesátin vašeho manžela jste právě vydala knížku. Co vše v ní najdeme?

„Již jednou jsem ji vydala, bylo to dva roky po jeho smrti. Teď jsem připravila nové vydání, obohacené o nové kapitoly – o životě rodiny poté. Pojala jsem to jako takový balíček, nebo dárek k jeho narozeninám. Ta kniha je pro mě určitý druh terapie a pomáhá mi vyrovnávat se s manželovým předčasným odchodem. Pokud to bude v mých silách a možnostech, tak za pět let budu zase v povídání pokračovat.“

Facebook

 



Autor:  Jaroslav Benda

Přečtěte si
ileka88
6. 10. 2014 • 14:03

Herec skvělý. Jen jsem poněkud na pochybách o jeho určitých poselstvích a postojích k určitým záležitostem po roce 1948. Paní Kodetová, můžete, prosím, říci, jaká poselství a postoje vyjadřoval např. v roli kriminalisty v příběhu Mědirytina ve 30 případech majora Zemana? Nebo ve filmové roli kapitána Exnera, kde soudruhoval bez okolků? A byl často obsazovaným filmovým i divadelním hercem, ne že ne! A že se po listopadu 1989 stal najednou ze Šavla Pavel? Není (nebyl) prvním ani posledním z našich herců a hereček, kteří umějí zůstat na výsluní za jakéhokoliv režimu!

honza46
20. 5. 2013 • 08:48

Jiří Kodet se měl za komoušů dobře, hrál o sto šest a po revoluci doslova plakal, jak musel hrát samé hrdiny, přitom většina rolí byla záporná a peněz měl dost. A brácha? Vůbec to není trapné, byl na volné noze a za obrazy má dost nahrabáno. Ostatně každý český podnikatel, který si platí na důchod málo taky vysoký nedostane, tak ať nás neoblbují

jity
10. 12. 2012 • 12:41

vždyť to byl takový odesák, tak že by agent?

Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.