Lucie Bílá: Slavíka bych zakázala!
Zpěvačku Lucii Bílou (46) čeká velmi náročný víkend. Nejen, že zasedne v porotě finále soutěže Česko Slovensko má talent, ale zúčastní se také předávání Českých slavíků za rok 2012. Věří v obhájení loňského vítězství? Cítí ve své kategorii konkurenci?
Lucie, v sobotu se budou předávat Slavíci. Mohlo by to opět vyjít?
„Poslal jste mi hlas? Ne, já bych nechtěla předpovídat a být nějakou vědmou. Když přiletí, bude to krásný, a když ne, tak já tu svoji nádhernou sbírku čtrnácti Slavíků budu mít ráda i tak. Já si myslím, že je to hlavně na divácích.
Ale patnáct se říká lépe než čtrnáct!“ (směje se)
Vydala jste novou desku, jste opět porotkyní v talentové soutěži, koncertujete, hrajete v muzikálu Aida – to by mohlo klapnout, ne?
„Byla bych velmi nafoukaná, kdybych si myslela, že tenhle rok byl tak krásný, že by ten Slavík mohl přiletět. Ale ty jeho kroky a cesty jsou nevyzpytatelné!“
Cítíte v kategorii Zpěvačka konkurenci?
„Musím říct, že talentovaných a úžasných holek přibývá. A je to neuvěřitelný! Já si samozřejmě kolegyň vážím. A jednou, jak říkám, bych dala Slavíka všem. A pak bych to zakázala, protože to jsou jenom nervy.“ (směje se)
Na začátku listopadu jste zažila v krčmě v Dětenicích svatbu nanečisto. Opravdu jste nevěděla, co na vás přítel chystá?
„Po křtu mé knihy a nové desky mě pozval na večeři. Opravdu jsem nevěděla, kam jedeme ani co mě čeká. A ocitla jsem se v překrásném prostředí středověké krčmy, kde bylo jedno show za druhým. Ohně, hadi, souboje, dobové tanečnice… A hlavně skvělé jídlo!“
A jak se tam najednou odehrála fiktivní svatba?
„K našemu stolu přišel kněz v kostýmu, my jsme spontánně poklekli a on nás oddal! Byla to jen milá zábava pro nás i pro všechny přítomné. Prostě úžasný večer plný spontánních nápadů.“
V ten samý den jste odpoledne, navštívila doma herečku Jiřinu Jiráskovou, která na tom není zdravotně dobře. Proč jste za ní jela?
„Protože se stala kmotrou mé nové knihy s DVD dokumentem. Je to pro mě neskutečné potěšení a radost. S knihou jsem přišla až k ní a poklekla k jejímu křeslu, aby mi ji mohla polít svým oblíbeným koňakem. Bylo to nádherné setkání v jejím království. Jiřinku obdivuji a miluji zároveň…“