Popelce už je 40! Režisér Vorlíček: Trávníček mluvil moc brněnsky a neuměl jezdit na koni!
7 fotografií
Schválně, najdete větší pohádkový evergreen? Sotva, tenhle šlágr jen tak něco nepřekoná. Už je tomu neuvěřitelných čtyřicet let, co Václav Vorlíček (82) natočil Popelku. Vida, zrovna má kulatiny! Ale co pan režisér? Stále svěží, vitální, usměvavý. Chlap, co je nad věcí a co ho pořád neopustila dětská fantazie a hravost. Na německém zámku Moritzburg – ano tam, kde se také Popelka natáčela – jsme probrali tuhle pohádkovou romanci ze všech stran.
Pane Vorlíčku, stačil jste si uvědomit, že vaší Popelce už je čtyřicet?
„A víte, že ani ne? Jsem pořád vytěžován. Ale nejen kvůli Popelce. Mám natočených sedmadvacet celovečerních filmů a z toho osm pohádek. Co já jsem se s nimi najezdil po festivalech. Letí to. Věřte, nezastavím se.“
Jak jste přišel na látku k Popelce?
„Po dvou komediích, které neměly s pohádkami nic společného, tedy po »Kdo chce zabít Jessii« a »Konec agenta W4C«, jsem dostal nabídku na pohádku.“
Tyhle komedie ale byly vlastně také tak trochu pohádkové, hodně hravé, se smyšlenými hrdiny…
„Stály se na ně fronty před biografy. Pak byla Dívka na koštěti, Pane, vy jste vdova, Popelka. Od té doby jsem se vážně nezastavil. K Popelce jsem dostal třicetistránkový námět a moc se mi líbil.“
Hned jste po něm skočil.
„Ještě tam byly trable s penězi, ale to se pak vyřešilo.“
Měl jste nízký rozpočet?
„Dávali mi na to málo peněz. Scénář se pak posílal do Německa, byla do toho zatažená německá strana, východoněmecká DEFA. A do čtyřiadvaceti hodin po přečtení přišla odpověď, že do toho koprodukčně jdou. Měli jsme tři a půl milionu korun z Barrandova, Němci poslal milion marek, což byly tři miliony českých korun. Za ty peníze už to šlo udělat. Takže jsem si mohl třeba dovolit přeložit děj z léta do zimy.“
Povězte mi něco o Libušce Šafránkové, kterou proslavila právě Popelka. Byl to po Babičce teprve její druhý velký film.
„Našli jsme ji až po dlouhém hledání. Moji asistenti objížděli konzervatoře, v Praze, Bratislavě, ve větších městech prošli dramatický kroužky a hledali, aby shromáždili velké množství děvčat. Pak jsme je roztřídili, vyzkoušeli a já si najednou vzpomněl, že před pár lety běžela v televizi Babička, a že tam byla taková šikovná holka Barunka.“
Jak jste na ni mohl zapomenout?
„Hlavně, že jsem si vzpomněl. Ona už hrála v »činoheráku« a za ty roky dorostla do princezny. Scénář se jí líbil, mně se líbila ona jako herečka. Měl jsem jen strach z toho, že musí jako Popelka hodně času strávit na koni, jestli to zvládne. Ale Libuška říká – no a co, vždyť já jsem byla pečená vařená u koní od malička, bydleli jsme vedle jízdárny.“
A co princové, ti neměli na koni problémy?
„Ti právě měli, poslali jsme je na školení. Trávníček a Jandák museli na tři měsíce na výcvik. Libuška nad nimi v jízdě na koni jasně kralovala.“
Proč jste vlastně Pavla Trávníčka nechal namluvit Petrem Svojtkou?
„Pavel byl těsně po maturitě na konzervatoři a mluvil s výrazným brněnským akcentem. Ono kdyby se to promítalo v Plzni nebo Budějovicích, tak se tam zblázní smíchy. To by nešlo, tak jsem to připravil pro všechny kraje republiky, aby všichni rozuměli.“
Díváte se na Vánoce na Popelku?
„Když přepínám stanice a zrovna běží, tak se chvíli podívám, jsou to vzpomínky na dávnou minulost. Znám už jí nazpaměť. U každého záběru si přesně vybavím, jak se točil a co se kolem toho dělo.“
Vánoce bez Popelky, to by snad ani nebyly Vánoce.
„Představte si, v Norsku jednou vynechali na Štědrý večer Popelku a televize byla zaplavena dopisy, že pokud nedají Popelku, tak lidi odříkají televizi. (směje se)“
Jak vás tehdy napadlo přizvat k Popelce Karla Svobodu a Karla Gotta, aby nazpívali titulní píseň? I tohle pomohlo pohádce k nesmrtelnosti. Bylo to kvůli Němcům?
„Když jsem Karla Svobodu požádal, tak se nadchl a hned začal tvořit motivy. Když jsme uvažovali o zpěvákovi, padla volba jasně na Karla Gotta. A s ním vznikla písnička Kdepak ty ptáčku…“
Diskutoval s vámi během natáčení hudbu?
„V Jevanech mi přebrnkával různé melodie. Nebo mi i o půlnoci volal a hrál do telefonu. Byl pro Popelku úplně zapálený.“
Ve filmech jste používal hodně triků. Kde jste bral odvahu k tomu věčnému novátorství?
„To jde samo, když člověk už vymyslí, že je možnost čarovat, tak se dá vymyslet prakticky cokoliv. A pak to dostat v přijatelný podobě na plátno. Měl jsem spolupracovníka, kameramana Vladimíra Novotného, který se triky zabýval celý život. A když jsem mu vysvětlil, co chci, tak jsme si to nakreslili a on začal přemýšlet jak to realizovat.“
Co jste si namanul, to udělal?
„Spíš co napsal scénárista Miloš Macourek. Ten by chtěl na plátně všechno. Já jsem pak musel zvážit, co půjde a co ne. Ale je pravda, že kameraman Novotný zvládl téměř všechno.“
Dovolte mi kompliment. Jste čilý, svěží; jak se udržujete v kondici?
„No to já nevím, já už teď pomalu kolabuju, protože jsem dlouho nekouřil a mám strašnou chuť na cigáro (zvedá s úsměvem oči v sloup a šmátrá po kapsách, že už by nejraději vytáhl krabičku cigaret a zapálil si)“
Co vlastně děláte, když nefilmujete?
„Dříve jsem měl velkou garáž a v ní dílnu. Měl jsem rád práci se dřevem, vyřezával jsem. Teď jsem se přestěhoval a mám jen malou komůrku, kde není dobré světlo. Rád ale chodím po knihkupectvích a hledám knížky, nápady, rád čtu. Než jdu spát, musím si alespoň dvacet stránek přečíst.“
7 fotografií
