Rocker Ing. Aleš Brichta: Holky jsem po sexu bodoval!
4 fotografie
Málokdo z českých zpěváků ví o známém citátu: sex, drogy, rokenrol tolik jako Aleš Brichta (52). Nestárnoucí rocker toho za svou kariéru zažil skutečně dost. Kolik ho to stálo sil a energie? A jak se mu daří dnes? Nedělnímu Aha! poodhalil i pikantnosti ze svého soukromí!
Aleši, na rockové scéně se pohybujete už více než třicet let. Jak to máte se životosprávou? Zklidnil jste se? Nebo jsou mejdany stále na denním pořádku?
„Už to samozřejmě není co bývalo. Mejdany jsou jenom když se děje něco většího anebo když hrajeme daleko a zůstáváme tam přes noc. Co tam také dělat že jo… Jednou týdně pravidelně zajdu do baru se známýma na pivo a šipky. Jinak nic. Stárneme. V podstatě je to tak, že když člověk ráno stane a nic ho nebolí, znamená to, že je mrtvej…“ (smích)
Jak se udržujete v kondici? Chodíte cvičit? Sportujete?
„Dřív jsem pravidelně chodil hrát fotbálek, ale asi před rokem jsem si rozbil tlamu, sletěl jsem ze schodů, měl otřes nočního nervu a od té doby nic nedělal. A je to znát. Když mám ujít kus pěšky, začnou mi bolet nohy. Takže je načase opět začít se trochu »hejbat«- V zimě začnu zase chodit s klukama na fočus.“
O rockeřích se traduje, že měli plno žen. Počítal jste někdy, kolik jich prošlo vaší ložnicí?
„Byl jsem blázen, asi jako všichni… Zvlášť za mladých časů. To fungovaly i systémy bodování! Jenom řeknu, že nejvíce bodů bylo dvacet. Dělali jsme si čárky, blbli jsme. Můžu to vědět přibližně, ale nikdy jsem to nepočítal. No každopádně bylo jich hodně.“
Desítky, stovky, tisíce?
„Odpovím jinak. Kdysi mě pobavil Honza Kalousek, když byl hostem v Peříčku. Dali mu tam profesionální prostitutku a ona do něj celou dobu šila. Pak se ji ale Honza zeptal, kolik má za rok pohlavních styků. Ona se zamyslela, začala počítat a pak odpověděla: Zhruba 300. On se ušklíbl a se šibalským úsměvem ucedil: „Amatérko…“ S čímž ji pochopitelně totálně sejmul.“ (smích)
Jak vypadá váš běžný den?
„Za ta léta mám životní režim úplně přetočenej. Dřív než ve čtyři ráno neusnu, takže pravidelně vstávám mezi desátou a dvanáctou. Když jsme třeba točili Snídani s Novou a měli tam být v půl pátý, šel jsem rovnou. Když se trochu rozkoukám udělám si čaj, mrknu na internet, co je ve světě novýho, projedu maily a odpoledne objíždím schůzky, telefonuju, zařizuju a textuju… Spoustu věcí se snažím ale dělat z domova.“
Dá se muzikou pořád slušně uživit?
„Je to špatný. Třeba prodej desek je absolutně v háji. Cedéčko je dnes vlastně jen propagační leták, aby vůbec někdo přišel na koncert. Teď dáváme materiál na novou desku, ale kdo to zaplatí, to vůbec nevím. Shánět sponzory je složité, a platit si to sami, když jsou to v podstatě vyhozený prachy, to se nám nechce.“
Vlastníte ještě hospodu?
„Před víc než rokem jsem to pustil. Nešlo to už utáhnout. Naše »slavná« vláda zakázala automaty, zvedla veškeré poplatky, včetně těch na zaměstnance, zdravotní, sociální, do toho energie… Každý měsíc jsem to musel dotovat ze svého a to v řádech deseti tisíců korun. A to se prostě donekonečna nedalo. Ty prostory jsem pustil, ale ten spodní bar si vzal náš manažer, který teď pláče jako želva. Lidé nechodí, sedí doma a nezajdou ani na to pivo…“
Pojďme k vašemu soukromí. Pokud se nepletu, máte o třicet let mladší přítelkyni…
„Ne o třicet! (začne počítat) O osmadvacet… Je jí čtyřiadvacet.“
To se omlouvám. Dovedete si představit mít ještě dítě? A rozšířit tak další řady známých tatínků po padesátce?
„Děkuju nechci. Mám už splněno. Mám dvě dospělé děti, které nedávno oslavily třicátiny. Máme spolu perfektní vztah, zajdeme na pivo, na panáka, s klukem na fotbal. To mi vyhovuje. Pořizovat si další? Ani náhodou! Jakékoliv dítě – to je osmnáct let kriminálu natvrdo. Člověk nemůže nic, nikam vyrazit, nikam jen tak zajít, je zkrátka strašně limitovaný. Já ani nejsem ten typ člověka, který touží mít velkou rodinu.“
Třeba z vás ale vaše děti brzy udělají dědečka…
„Zaplaťpánbůh jsou rozumní a nikam se nehrnou. Vždyť do té dnešní doby přivézt dítě to je prostě nerozum. Ale samozřejmě až to přijde, tak to přijde.“
Co vůbec dělají vaše děti, dvojčata Aleš s Michaelou? Jdou ve vašich šlépějích?
„Oba mají hudební sluch. Holka zpívala od mateřské školky, ale odešly ji hlasivky a doktorka ji to zakázala. Mladej byl totální ignorant.“
To nikdy ani na nic nehrál?
„Chodil na klavír do hudebky, kam shodou okolností chodili i bubeníci, kteří mě dobře znali. A jednou přišel na hodinu úplně nepřipravenej, učitelka řekla: „Alešku, ty to hraješ špatně, tatínek ti to ukáže.“ Ona automaticky předpokládala, že já jako muzikant zahraju úplně všechno. Přitom jsem na piano nikdy nějak extra nehrál. Vrazila mi tam noty a čekala, jak to synkovi ukážu. Tak jsem to teda nějak odehrál, ale byla to ostuda. Hned jsem mladýmu řekl, že se od něj takhle shazovat nenechám a tím jeho hudební dráha skončila.“ (smích)
Málokdo ví, že jste byl věčný student. Původně jste začal u slaboproudu….
„Vydržel jsem tam dva roky. To bylo takovéto prvotní nadšení, kdy jsem si chtěl doma stavět zesilovače, bedny, aparáty. Ale štvalo mě to tam. Ředitele nám dělal truhlář, o odbornosti tamních profesorů jsem dost pochyboval.“
Kam jste šel potom?
„Na hotelovku. Tam to bylo fajn, určitě trošku smysluplnější a hlavně tam nebyly ty prázdné elektrické mozky.“
Následovala vysoká škola ekonomická, kterou jste úspěšně dokončil a získal titul Ing. Dokázal byste se ekonomií živit i dnes?
„Myslím, že ano. Nějaké znalosti zůstaly, navíc základy jsou pořád stejné. Ale profesi měnit zatím nehodlám.“ (smích)
Jste doma manuálně zručný?
„Žádnej domácí kutil nejsem. Žárovky vyměním, takové ty základní věci si udělám sám, ale na složitější raději volám odborníky. Je to jistější. V tomhle případě je lepší nepléci se jim do řemesla.“
V posledních letech pravidelně cestujete do Brazílie a Venezuely. Dovedete si představit, usadit se tam natrvalo?
„Cestování mě hodně baví. Karibik, Latinskou Ameriku mám hodně rád. Snažím se tam jednou za rok alespoň na čtrnáct dní vypadnout a vyčistit si hlavu. Přiznám se, že velice vážně zvažuju, že během dvou tří let se tam opravdu odstěhuju… Náš stát a vůbec Evropu vidím jako velice rizikové místo a to nejen v oblasti ekonomiky, ale i z hlediska přírodních klimat a válečných konfliktů.“
Když už jsme u cestování. Po vaší vážné autonehodě (Aleš Brichta měl v mládí autonehodu, při které prolétl předním oknem automobilu a od té doby nevidí na jedno oko. Tmavá skla nosí na doporučení lékaře, aby předcházel riziku možné šerosleposti v důsledku následků této nehody-pozn.aut), nebojíte se sednout za volantem?
„Strach nemám, tohle mi nečiní sebemenší problém. Něco naježděno už mám, nějaké zkušenosti také. Navíc se snažím jezdit normálně, ne jako magor.“
Jaké jsou vaše nejbližší plány?
„Rád bych natočil novou desku a připravil tak materiál se kterým by se příští rok jezdilo. Na 21.prosince připravuju Vánoční koncert ke konci světa, který se uskuteční Na Barče. Objeví se tam spousta skvělých kapel, včetně Arakainu memorial, kde hrajou bývalí členové kapely.“
Věděli jste, že…
Je Aleš Brichta je velký filmový fanoušek? Na český snímek ho ale do kina jen tak nedostanete. „Za posledních dvacet let se mi líbil snad jen Občanský průkaz. Bohužel točí se jen samé blbosti. Z české kinematografie jsem totálně zpruzenej.“ Další jeho zálibou je četba knih. „Kromě dívčích románů mám docela širokej záběr. Baví mě sci-fi, fantasy, válečné a historické knihy,“ prohlásil zpěvák.
Jak šel čas…
1982 – Vznikla skupina Arakain, která začala psát novou kapitolu tehdy ještě československé metalové scény. Brichta od začátku patřil k vůdčím osobnostem této partičky, navíc byl autorem většiny skladeb.
1984 – stává se neoficiálním mluvčím a vzorem celé generace »mániček«. Dokonce některé úryvky z jeho textů se objevují na svatebních oznámeních.
1985 – V Arakainu začíná spolupracovat s Lucií Bílou, která s kapelou začíná jezdit jako host.
1992 – stává se nejoblíbenějším zpěvákem v republice v anketě Černá vrána. Díky tomu vzniká projekt Zemětřesení, který nesl nedokončený odkaz zpěváka Jiřího Schelingera.
1994 – dostává se na muzikálová prkna. Začíná hrát v Jesus Christ Superstar. Ve stejném roce se navíc vydává na sólovou dráhu.
1996 – produkuje muzikál na ledě Mrazík.
2002 – po dvaceti letech po vzájemných neshodách opouští Arakain a naplno se věnuje sólové kariéře. Zakládá kapelu Aleš Brichta Band a k ní i komorní akustickou podobu.
2003 – Zakládá rockový čtrnáctideník Rockshock.
4 fotografie
