Narozeninové přání Basikové: Chce hrát ve filmu!

Dnes muzikálová hvězda, milující matka, pro kterou je rodina vším, a navíc elegantní dáma. Přitom před pár lety ještě poskakovala v černých síťovaných punčocháčích, kloboučku se síťkou, na jedné ruce černou rukavici, oči podmalované, jak jinak než černě. Její texty popisovaly, kolik zmaru nadělají banány a rajčata upuštěný do bláta…

Báro, to byla doba, co? Vzpomínáte?

„Krásná. Možná trochu ponurá, ale plná tápání a objevování. Nic bych nebrala zpátky, všechno bylo, jak má být.“

Neudělala byste něco jinak?

„Kdybych měla možnost, tak bych se asi pozdějším velkým chybám obloukem vyhnula. Ale zase na druhou stranu i omyly a přehmaty vás někam posouvají, nasměrují k tomu dobrému.“

Ale pojďme na to od začátku. Ke zpěvu vás prý přivedl dědeček. Dožil se vaší slávy?

„Bohužel ne. Zemřel, když mi bylo čtrnáct. Je mi to moc líto, byl by na mě určitě strašně pyšnej!“

To on vás přihlásil do televizní soutěže Zpívá celá rodina?

„Ano. Vyznal se v hudbě, byl to odborník, který ve mně rozpoznal talent a nechtěl, abych ho promarnila. Musím říci, že mě tím správně nakazil, toužila jsem být jen a jen zpěvačkou. Máma mi říkala, ať nechám krákorání a jdu dělat něco pořádnýho. Děda mi věřil. Zpívala jsem i v kostelním sboru u svatého Jiljí.“ 

Povězte, viděly už vaše dcery tu brýlatou holčičku, co diváky dostala písničkou Markétka?

„Jasně. A samozřejmě, že měly poznámky typu: »Jéžíš, mámo, ty jsi vypadala příšerně.« (smích) Kdo mohl ale tenkrát tušit, že se tenhle záznam vůbec dochová?“

Když už jsme u vašich holek, ty se před nedávnem osamostatnily, vylétly z hnízda. Ulevilo se vám, nebo to naopak těžce nesete?

„Beru to tak, že je to tak správné. Holkám je dvacet, což je podle mě ideální věk k tomu, aby se postavily na vlastní nohy. Jsme samozřejmě denně v kontaktu a vídáme se. Pomáhám jim s nájmem, s radou co a jak uvařit.“

Co vlastně dělají, půjdou ve vašich šlépějích?

„Jedna studuje, druhá už začala pracovat. Zpěvačky z nich určitě nebudou. A ony si ani nepřejí, abych o nich moc mluvila…“

Teď jsou ve věku, kdy se kolem nich určitě motají kluci… Mluvíte jim do výběru?

„Nemluvím. Ať byly ještě malé nebo už větší, nikdy jsem jim nic nezakazovala. Zato jsem jim ale řekla svůj názor, co si o tom myslím: »hele, tohle se mi nezdá, dobře to zvaž«. A bylo jedno, jestli šlo o výběr kroužků nebo volby jejich kamarádů. Samotné rozhodnutí bylo pokaždé na nich. Ta zkušenost je nepřenosná. Rodič má udílet pouze rady.“

Před třemi lety se vám narodil syn Theodor. Užíváte si výchovu víc než s dvojčaty?

„Ten věk, když už jsem starší a mám nějaké zkušenosti, je určitě znát. Je to tak lepší. Už zkrátka víte, co a jak řešit, jak si poradit. Tenkrát jsem přece jenom byla mladá a nezkušená. A navíc je to příjemná změna, klučičí svět je úplně jinej…“

Úplně se vám teď rozzářily oči…

„Děti jsou pro mě vším. Snažím se jim dát maximum. Ale to víte, člověk pořád bojuje s časem a válčí mezi prací, rodinou a výchovou dítěte. Práci se každopádně snažím omezovat, různé věci i odmítám. Nechci, aby mi tahle léta utekla mezi prsty a já pak litovala, že jsem si to ani neužila…“ 

Co syn? Bude po vás?

„Muziku miluje! Když byl malinkej, musela jsem mu každý večer před spaním zpívat »Černé oči, jděte spát«, tu přímo zbožňoval. Teď má ze všeho nejraději Michaela Jacksona, z něj je naprosto odvázanej. Nedávno jsme byli na dovolené a v hotelu ve večerní show vystupoval chlápek, který ho imitoval. Theo z něj nespustil oči a byl nadšený. Jsem sama zvědavá, co z něj nakonec bude. Je to showman. Ale výborně třeba hraje i fotbal.“ 

Pojďme k vašemu jubileu, které se blíží. Chystáte nějaké oslavy?

„Už teď vím, že žádné nebudou. Nejsem na to. A navíc zrovna tohle číslo mi nepřipadá, že by se mělo nějak slavit. Řekla jsem si, že tenhle den, pokud se ho dožiju, strávím se všemi dětmi někde daleko.“

Jaký dárek by vám udělal největší radost?

„Tak v tom mám jasno. Pořád čekám, že mi režiséři Honza Hřebejk nebo Ondra Trojan nabídnou nějakou filmovou roli. (smích) Ne, vážně, to je můj velký sen! Hraní mě hrozně baví. Kdyby to vyšlo, byla bych štěstím bez sebe!“

Co byste hrála?

„Cokoli! Oni už by něco vymysleli.“

Figuru máte jako dvacítka. Jak se udržujete v kondici?

„To lítání kolem malého, kdy musíte být neustále ve střehu, do toho práce, to jde fakt samo. (smích) Ale vždycky mám takové vlny, kdy začnu chodit cvičit a dodržovat životosprávu.“

Máte nějaké neřesti?

„Asi to, že pravidelně chodívám pozdě a občas si zapálím…“

Co vás v poslední době naštvalo a naopak potěšilo?

„Politika v naší zemi. Poprvé jsem letos k volbám ani nešla. To mluví za vše… A potěšilo mě setkání s kamarádkou Martinou Formanovou, která tu byla. Vídáme se jednou za čas a vždycky je to strašně fajn. Teď jsme zvládly povídat až do pěti do rána…“ (smích)

Konec všem chybám…

Když zmíní chyby, které by nechtěla opakovat, myslí svá dvě nevydařená manželství. V roce 1990 se vdala za Petra Jíchu Basika. Z tohoto vztahu, který vydržel sedm let, má dvě dospělé dcery – dvojčata Marii a Annu (22). V roce 1998 se jejím druhým manželem stal architekt Jaromír Pizinger. I tento svazek skončil rozvodem. Po deseti letech. Nějaký čas fungovala jen na prášcích, cítila tíseň, pak deprese, že ani nemohla vyjít z domu. Zachránil ji až třetí vztah. S o patnáct let mladším manželem, produkčním Petrem Polákem má od dubna 2009 syna Theodora.

Kde teď hraju…

„V Divadle Hybernia každou neděli v nádherné pohádce Kapka medu pro Verunku a v témže divadle ještě v muzikálu Lucrezia Borgia s hudbou Petra Maláska. V Hudebním divadle Karlín hraji v rockové opeře Jesus Christ Superstar a v Kalichu v Johance z Arku. Kromě toho pracuji na svém sólovém albu, které vyjde příští rok po jedenáctileté pauze. Jo a v Malostranské besedě budeme mít k třicátému výročí vzpomínkový koncert s kapelou Precedens 10. prosince.“

Fotogalerie

8 fotografií