Jaroslav Sypal, poručík Hrubec z komedie Byl jednou jeden polda: Já se vrátím! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Jaroslav Sypal, poručík Hrubec z komedie Byl jednou jeden polda: Já se vrátím!

Jaroslav Sypal
Jaroslav Sypal (Aha! – Martin Přibyl, ara)

Stačila jedna skvostná role policejního důstojníka a rázem ho znal kdekdo. Řeč je o Jaroslavu Sypalovi (54), kterého proslavila postava potřeštěného poručíka Hrubce v komedii Byl jednou jeden polda. Od té doby však na větší hereckou příležitost čeká… Co dělá dnes? Jak na svůj neslavnější film vzpomíná?

Jaroslave, prozraďte, jak jste se k roli poručíka Hrubce vlastně dostal? Lepší typ si režisér Soukup evidentně nemohl vybrat. Vy jste se znali?

„Právě že neznali! Přišel jsem na konkurz a vůbec jsem nepředpokládal, že by to vyšlo. O tu roli se ucházeli i Míra Táborský, Vašek Vydra a další. Pan režisér měl původně představu, že ty důstojníky obsadí staršími herci, například Petrem Nárožným. Nakonec si to ale rozmyslel a vzal mladší.“

Co nakonec rozhodlo pro vás? Přece jenom jste do té doby nebyl moc známý…

„Padli jsme si s panem režisérem do oka. Ve druhém dílu Poldy mi postavu Hrubce již psal přímo na tělo, stejně jako roli Vaška Hrušky ve filmu Jak ukrást Dagmaru. Tím vyvrcholila moje spolupráce s panem režiésrem Soukupem. Ale tehdy jsem zřejmě ze všech adeptů nejlépe splňoval jeho představy o tom, jak by Hrubec měl vypadat. Já s tím ale fakt nepočítal, už jsem měl dokonce zaplacenou dovolenou v Chorvatsku. Tak jsem ji zrušil a šel točit.“

Tu postavu jste ztvárnil skutečně svérázně. Co na to říkala vaše rodina?

„Moje maminka je konzervativní dáma. Když četla scénář,  zarazila se u místa, kde mě na záchodě znásilní letec. Šla do mdlob. Hned mi volala a ptala se, jestli to vím a co s tím budu dělat. (smích) Pan režisér to natočil decentně, ale je pravda, že se mi občas těžce sedá.“ (smích)

Od natáčení uplynulo patnáct let. Stane se vám, že vás lidé podle postavy dodnes poznávají?

„Neustále! Kamkoliv přijedu, hned na mě někdo volá Kuřééé! Přitom lidé si to pletou. No přece jenom jsem menší postavy a to jde k k tomu kuřeti spíš. Jenže Kuře hrál Ivan Gübel, který asi tři roky po natáčení zemřel na infarkt. Je ho strašná škoda.“

Z původní sestavy odešlo už hodně herců. Miroslav Moravec, Václav Mareš…

(skočí do řeči) „A víte jaká jsme byli bezvadná parta? Nechci, aby to znělo jako klišé, protože to říkají všichni. Ale tady v tom případě to platilo stoprocentně. Už byl připravený výborný scénář i na čtvrtý díl, ale než se podařilo sehnat peníze, začali tito skvělí herci umírat…“

Teď trochu z jiného pohledu. Neuškodila vám ta postava? Spadl jste do škatulky komika a další výrazná role od té doby už nepřišla…

„Často o tom hovoří pan Vladimír Brabec. Vynikající herec, který po majoru Zemanovi byl málo obsazován. U mě je to podobné. Ale rozhodně toho nelituji a za Hrubce jsem panu režiséru Soukupovi vděčný! Vzal bych to znovu!“

Takže vám to zaškatulkování nevadí?

„Víte, my, co děláme legraci, jsme hodně podceňováni. Už Jan Werich, jinak můj velký guru, říkával, že kdo umí rozesmát lidi, tak zahraje úplně všechno. A to je svatá pravda. Podívejte, třeba Luděk Sobota, všichni režiséři ho přehlíželi, až najednou přišel mladý kluk,  který si ho i přes protesty všech ostatních prosadil do seriálu Okresní přebor. Luděk díky tomu zažil a doteď zažívá velký comeback, nabídky se mu jen hrnou. Ale jemu to bylo předpovězeno, že to jednou přijde.“

Jak to myslíte?

„Byl u mojí báječné tchýně Vlastičky, která vykládá karty. Ta mu předpověděla velký comeback. Vše se vyplnilo do puntíku. Mě snad taky ještě něco čeká.“

To se podívejme, věříte kartářkám?

„Víte co… Osmdesát  procent z nich jsou jen schopné psycholožky. Většina, co řeknou, jsou blbosti, které jim člověk během sezení vlastně nevědomky prozradí sám. Pak jsou ale vědmy, které mají opravdu ten dar. Vlastičce bezmezně věřím. Nikdy se jí ale neptám na zdraví. To nechci vědět.“ 

Na čem v současné době pracujete, kde vás lidé mohou vidět?

„Učím na Mezinárodní konzervatoři herectví, to mě hrozně baví. Moji rodiče jsou bývalí učitelé, tak se vracím ke kořenům. Přes dvacet let  režíruju a upravuju dabing. A hraju v divadelní společnosti Františka Ringo Čecha. Do toho píšu povídky a texty. Teď mám námět na seriál, zkusím ho i sám napsat.“

Prý jste byl jako kluk sportovně nadaný?

„To je pravda. Měl jsem talent na míčové hry. Jako žák jsem hrál basketbal, byl jsem rozehrávač, hrál fotbal a v pingpongu jsem byl přeborníkem města Kaplic. Tyto hranice jsem ale nepřekročil. Dnes se účastním tenisových turnajů VIP a hraju fotbal za osobnosti.“

Proč jste u sportu nezůstal?

„V sedmnácti letech na to už nebyl čas. Měl jsem jiné zájmy. Vždycky mě ale  lákalo herectví. Po maturitě jsem absolvoval dvouletou pedagogickou nástavbu, během níž jsem úspěšně udělal přijímačky na JAMU v Brně.“

O vašem soukromí se toho moc neví. Jste ženatý?

„Jsem rozvedený, žiji s přítelkyní a se synem Janem (24) z prvního manželství, kterého vychovávám od jeho 14 let. Vybral si mě. Do naší rodiny patří i dvě kočky a pes. Všechno bezdomovci. Vždycky když nějaké zvíře – tuláka najdeme, má u nás doma místo…“

Slyšel jsem, že jste si před šesti lety udělal řidičák. Proč tak pozdě?

„V 18 se mi do toho nechtělo, byl jsem línej si ho dělat. Pak jsem to pořád oddaloval.“

O natáčení Poldů…

Když došlo na scénu v pitevně, ve které měl Kuře, tedy Ivan Gübel hrát úplně nahý, šprajcl se a řekl, že do toho prostě nejde, že tohle hrát nebude. No a teď co? Asistentka produkce ale zahlédla skutečného policistu, který tam vykonával strážní službu. Postavu měl podobnou jako Ivan. Tak se za ním rozběhla a přemluvila ho. A on v té hanbaté scéně za Ivana zaskočil. Během pár vteřin měl uniformu dole a stál tam jak ho pánbůh stvořil.“

O práci v rádiu

„Po revoluci 1989 jsem šel pracovat jako programový šéf do pražského rádia Rio. Byl jsem první člověk v republice, který vymyslel rádiové hrané reklamy. Tenkrát se mi smáli a dnes už se bez nich neobejde žádné rádio,“ vzpomíná Sypal, který vymýšlel i pořady pro své kolegy, například Miloslava Šimka (†63), Jitku Molavcovou (62), a dokonce i Miloše Kopeckého (†73). „Netušil jsem, že je těžce nemocný. Bylo to v době, kdy byl po operaci rakoviny. A stejně vykouřil šedesát cigaret denně. Vymyslel jsem, že bude moderovat kulatý stůl o politice. On byl nadšený, hned mi diktoval lidi, které mám obvolat a pozvat. Tak jsem to udělal, ale když měl začít vysílat, tak nepřišel. Volal jsem domů a jeho manželka říkala, že je nemocný. Po dvou měsíscích přišel, jako by se nechumelilo a zase byl plnej euforie. Dnes už vím, že za to nemohl, to zkrátka způsobila jeho choroba – maniodepresivní psychóza.“

O pohádce Lotrando a Zubejda

„Několik dní jsme natáčeli v Bulharsku. Když bylo hotovo, přišli jsme na letiště, jenže tam jsem zjistili, že ač jsme měli letenky objednané, někdo nás přeplatil a v letadle už prostě nebylo místo. Zarezervovali jsme si je na další den a vrátili se naštvaní do hotelu. Jenže další den se situace opakovala znovu! A to už jsme řádili, nadávali, pan režisér Smyczek se dokonce obrátil na velvyslanectví. Nakonec nás vzali, ale protože už nebylo místo, seděli jsme všichni v letadle v uličkách. Byl rok 1995 a Bulharsko tehdy byla džungle, kde bylo možné úplně všechno. Dodnes, když se ocitnu u podjezdu U Bulhara, dělá se mi špatně.“



Přečtěte si
Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.