Obermannová: Havel lhal Dáše do telefonu i před mou dcerou!
Dnešek je dnem, který by Václavu Havlovi (+75) udělal radost. U příležitosti jeho nedožitých 76. narozenin po něm bude pojmenováno pražské ruzyňské letiště. Jenže všechnu slávu kazí nejnovější počin spisovatelky Ireny Obermannové (50). Když loni vydala Tajnou knihu, v níž popisuje milenecký vztah s Havlem, vyvovala skandál. Mnozí jí vyčítali, že šlo o snahu zviditelnit se, čímž tehdy vážně nemocnému Havlovi přitížila.
Teď Obermannová vydává další knihu, v níž si to vyřizuje se všemi, kteří tehdy nevěřili, že měla s bývalou hlavou státu poměr. Pro vdovu Dagmar Havlovou (59) to není hezké čtení...
Kniha Panoptikum české je o intelektuálce, která po skandálu posledního románu začala mluvit pozpátku. „Ve skutečnosti pozpátku nemluvím,“ zdůraznila Obermannová v rozhovoru pro časopis Instinkt. Jinak ale nepopírá, že hlavní hrdinkou je ona. Co všechno tedy o Havlovi řekla?
Než první kniha vyšla...
„Mám drahocenný, Václavem psaný vzkaz, kdy mi po přečtení knihy napsal, že jsem nejchytřejší česká spisovatelka. Když jsem mu knihu poslala, byla jsem rozklepaná strachy a přesvědčená, že mi zcela jistě řekne, že jsem se úplně zbláznila, tohle přece nemohu chtít vydat. Mohl to říct, ale nic takového nikdy ani nenaznačil. Naopak – byl rád, že ji píšu, dělalo mu to moc dobře.“
...a když vyšla
„Zavolal mi exprezidentův osobní asistent a oznámil mi, že mi Václav Havel vzkazuje, že jsem ho zradila. To pro mě byl nejhnusnější okamžik celé této kauzy.“
„Nikdo mi nevymluví, že chtěl, aby Tajná kniha vyšla, protože se po celou dobu tak choval, ale odmítl za ni nést odpovědnost, takže mě hodil přes palubu. Zkrátka i on se potentočkoval. Potentočkování se je zřejmě typickým rysem významných českých mužů… I Největší Čech se může podělat.“
Po oficiálním odmítnutí
„Dodnes jsem přesvědčená, že Václav Havel to prohlášení, v němž se od mé knihy distancuje, nenapsal. Nejsmutnější na tom pro mě je, že ať už to idiotské prohlášení napsal kdokoli, strašně tím Václavu Havlovi ublížil.“
„Teď jsem zjistila, že tenhle muž, kterého jsem si celý život velice vážila, jednoduše lže, a to o knize, která se mu líbila, jak mi řekl.“
O důvodech, proč to Havel podle ní udělal
„Na to je jednoduchá odpověď – byl srab.“
„Myslím, že je to velmi důležitý a retušovaný rys Havlovy osobnosti. (...) On zvládl obojí – byl současně hrdina i srab.“
„Byl to člověk plný rozporů a nevím, proč by se o tom mělo mlčet. Václav Havel rozlišoval tzv. velké, státotvorné a světonázorové věci, v nichž se choval velmi statečně. Ale pak byly věci, o kterých si možná nemyslel, že jsou nepodstatné, ale zkrátka pro něj byly malé – a tam se choval jako zbabělec.“
O tajnůstkaření, když se s ní prý chtěl setkat
„Vždyť třeba Rozárka byla doma, když mi zavolal, že by se stavil. Řekla jsem mu, že je u mě starší dcera a že si nejsem jistá, jestli je to dobrý nápad. Odpověděl, že mu to nevadí, že ji rád pozná. Seděli jsme všichni tři u stolu a povídali si. V ten okamžik mu zavolala manželka a on do telefonu řekl, že je v Penklubu. Když zavěsil, tak se podíval na Rozárku a strašně smutně pronesl: Většinou nelžu...“
O jeho údajném strachu
„Byl na jednu stranu pod pantoflem a bál se své ženy, na straně druhé se naším vztahem nijak netajil, mnohokrát jsme byli vidět na veřejnosti a všem muselo být a bylo jasné, co mezi námi je. Vždyť si o tom v určitých kruzích štěbetali vrabci na střechách, jezdil za mnou domů.“
O tom, že mu dlouho nemohla odpustit
„Je známo, že Václav Havel zrovna nevynikal věrností, ale přesto vím, že náš poměr pro něj byl velice důležitý. Možná i proto jsem mu odpustila, i když to bylo těžké. V den, kdy jsem odstála frontu u jeho rakve, jsem šla za knězem – vůbec jsem nemohla mluvit, jen jsem brečela, ten pláč byl k nezastavení. Ta zpověď mi hodně pomohla.“