Boj o život Radoslava Brzobohatého: Manželka bránila lékaři v jeho záchraně!
6 fotografií
Lékař a záchranář Michal Havlíček (46) se rozhodl promluvit o tom, jak probíhala záchranná akce u herce Radoslava Brzobohatého (†79). Je si totiž jist, že se svým týmem udělal vše pro záchranu života milovaného herce, a rozčiluje ho, že se objevují spekulace zpochybňující jejich zásah.
Když ve středu ráno dorazil do říčanské vily Hany Gregorové (60), čekala ho hned první nepříjemnost – po zahradě pobíhali psi, které nikdo neuvázal ani nedržel. I přesto s posádkou vyrazili dovnitř. Poté mu rozrušená manželka Brzobohatého nechtěla dát kartičku pojištěnce a odmítala mu sdělit, jaké léky pacient užívá!
Ani tak neztratil rozvahu a herci poskytl tu nejlepší péči. „Nic jsem nepodcenil. Snažil jsem se nerozrušit pacienta,“ prozradil exkluzivně deníku Aha! lékař. Tím, co se dělo v pražském IKEMu, si už ale tolik jistý není!
Pane doktore, vy jste byl šéfem záchranného vozu, který přijel pro pana Brzobohatého?
„Ano, já jsem byl vedoucí lékař.“
Pochybili jste v něčem?
„Mrzí mě, že tohle někdo říká. Všechno šlo hladce a přesně tak, jak postupujeme kdykoli jindy. Pakliže je ve hře aneurysma, je potřeba, aby přišel lékař ve zcela klidovém stavu, musíme vše dělat s rozvahou, aby se pacient vyhnul jakémukoli stresu. On se nesmí rozčílit. Kdyby zjistil, jak vážné je jeho onemocnění, stoupne mu tlak a je možné, že aneurysma okamžitě praskne.“
Takže jste se po cestě do domu pana Brzobohatého neloudali, jak tvrdí rodina?
„V žádném případě! My bychom tam ale taky nemuseli vůbec vejít, protože tam pobíhali psi a skákali po nás. My jak jsme prosáklí různými pachy, psi na nás reagují velmi podrážděně, byť to nejsou útočníci. Tam ty psy nikdo nezavřel, nikdo je ani nechytil. Já bych do takového prostoru ani správně neměl posádku pustit, ale šli jsme tam, to je jasné. Rozhodně jsme se ale neloudali.“
A běželi jste?
„My nemůžeme přímo běžet, to je další věc toho problému. Když totiž přijdu k pacientovi, musím být schopen okamžitě napíchnout žílu a vyšetřit ho a nemůžu tam deset minut popadat dech a třepat se. Já musím být schopen poslechnout srdce, určit tep, změřit tlak, a když budu zadýchaný, sotva něco uslyším.“
Když jste přišli, byl pan Brzobohatý při vědomí?
„Ano, byl. On chtěl jít ještě dokonce na záchod. Podotýkám, že sám. Chtělo se mu na velkou, toho já jsem se hrozně obával a žádal rodinu, aby u něj nepřetržitě byli. Kdyby bylo na mně, já bych ho na ten záchod vůbec nepustil. Já jsem okamžitě volal do nemocnice, aby byl případně nachystaný i cévař, kdyby bylo potřeba. Měl jsem podezření na aneurysma hned, jak jsem tam vešel.“
Dalo se tomu stavu nějak předejít?
„Já se obávám, že to už ve špitále, kde ho vyšetřovali, museli moc dobře vědět, a to nejméně jeden měsíc. Já teď nechci nikoho napadat, ale myslím, že lékaři museli vědět, co se v jeho těle děje.“
Mohli tedy nějak zakročit?
„V tomto věku se to těžko řeší, ale mohla se tam dát nějaká síťka, je to takový zvláštní formát implantátů, který to zpevní v případě, že by to prasklo. Samozřejmě jsou to rizikové zákroky, které možná lékaři nechtěli provádět u osmdesátiletého pacienta.“
Posádka i vy jste věděli, pro jakého pacienta jedete?
„Ano, samozřejmě. Ale my vždycky jednáme tak, jako bychom jeli pro vlastního příbuzného. Ty postupy jsou vždy stejné, ať bych jel pro vlastního tátu, nebo k panu Brzobohatému. Mě nesmí nic rozhodit, to by pak jenom zbytečně vystresovalo pacienta.“
Kdy jste poznali, že jeho stav je vážný?
„Okamžitě poté, co jsem ho prohlédl. Ale navenek jsem byl klidný, abych ho nerozrušil. Celý ten zásah trval relativně krátkou dobu. Na místě jsme byli asi pětadvacet minut, ale je do toho potřeba započítat i ten záchod. Za čtyřicet pět minut jsme pak byli v nemocnici. Ten transport nemůže být nebezpečný pro pacienta, jako že bychom třeba jeli rychle přes výmoly. Ta jízda byla bezpečná, šetrná ale i rychlá. Řidič volil optimální cestu po dálnici, protože tam to neskáče. Tohle všechno jsme skutečně zvolili tak, abychom neublížili pacientovi.“
Z vaší strany tedy nepřipouštíte jakékoli pochybení?
„Opravdu ne.“
A myslíte, že se pak něco mohlo odehrát v nemocnici?
„Já jenom vím, že se čekalo na Pirka, až dooperuje, a teprve pak tam šel. Samozřejmě, jestli tam pána nechali někde ležet, tak to dopadlo, jak to dopadlo. Pak pan Pirk řekl, že jsme s pacientem přijeli pozdě. Ale já nevím, jak dlouho mohl mít ty bolesti. Třeba to bylo od brzkého rána. Mohl ležet dvě hodiny doma v bolestech.“
V kolik jste tam přijeli?
„Já to přesně nevím, ale myslím, že jsme vyráželi v 8.44 ze základny. Takže do nemocnice, myslím do IKEMu, jsme ho mohli předávat v 9.30. Před desátou už bylo po všem, to už jsme byli zpátky na základně.“
Jaké zákroky jste tedy provedli u pana Brzobohatého doma?
„To je taky věc, paní Gregorová nás napadala, že jsme chtěli kartičku pacienta. To je přitom naprosto běžná věc. My jsme tam byli čtyři, jeden chystal nosítka, jeden asistoval při píchání žíly a já jsem potřeboval zjistit anamnézu. Ona mi ani nechtěla říct, co bere za léky, ale to já přeci potřebuju vědět, abych si mohl udělat nějakou představu o tom pacientovi, abych věděl, s čím se léčí! To, že jsem chtěl kartičku pojišťovny, to rozhodně nebylo na úkor ošetření. Prý jsem to měl s kartičkou řešit až později. Ale kdy později? Já při předání pacienta musím mít vyplněné všechny potřebné údaje a formulář.“
Nebyl to tedy ojedinělý případ, se kterým byste si nevěděl rady?
„Já jako lékař letecké záchranky jsem vezl takových případů s aneurysma mnoho, já se tomu opravdu už nějaký čas věnuju. Já jsem od prvního okamžiku mluvil i před paní, že jde o jasný nález aneurysma i ta bolest v podbřišku tomu odpovídala. Jediné, co jsem potřeboval, bylo udržet pacienta při takovém tlaku, aby to neprasklo. On měl devadesát, což bylo optimální.“
Aplikovali jste mu nějaké léky?
„Udržovali jsme ho pod nějakými opiáty, aby mu neklesl tlak. A nejdůležitější bylo vyvarovat pacienta stresu. Z toho hlediska jsme rozhodně nepochybili. Chápu, že manželka mohla být ve stresu a teď jí je líto, že přišla o manžela, a tak zpochybňuje naši práci. Ale já jsem udělal přesně to, co bych udělal znovu. Nechci nikoho napadat, ani ji. Asi byla ve stresu...“
Co je aneurysma?
Aneurysma je medicínský výraz pro rozšíření neboli výduť dutého orgánu. Nejčastěji se vztahuje k tepnám, nebo stěně srdeční komory. Aneurysma tepny či aorty je důsledkem vrozené poruchy nebo následek získaného onemocnění, dnes typicky poškozením stěny tepny ukládáním tuků (aterosklerozou). Jeho prasknutí je pacienta vždy ohrožuje na životě, i přes vyspělou lékařskou péči končí v 90 % případů smrtí...
6 fotografií
