Radoslav Brzobohatý: Sympatický agent Bláha!
4 fotografie
Nádherné chlapské a charakterní role lemovaly jeho bohatou kariéru. S Radoslavem Brzobohatým (†79) mizí z českého kumštu uhrančivé herectví. Odešel skutečný frajer, co nikdy neuhýbal. Stejně jako jeho postavy na plátně nebo divadelních prknech. Za své názory i filmy měl problémy s komunisty, roky nedostával zásadní role, jen paběrkoval, ale nikdy nešel establishmentu na ruku.
Za pouhé dva filmy mu skřípli prsty. Za silná psychologická dramata, fatální snímky, které ho proslavily a učinily nesmrtelným. Příliš se s nimi identifikoval. Hitchcockovsky paranoidní Ucho (1969) a vesnická sága Všichni dobří rodáci (1968). Rozdráždil bolševickou chobotnici a zprvu dostal úplný zákaz natáčet. Ve filmu i v televizi.
Vedl protistátní řeči, odsoudil okupaci; vstup »spřátelených« armád do země, vyjadřoval se posměšně k normalizaci. „Ty už si nikdy nezahraješ, zničíme tě,“ řval na něj tajemník ÚV KSČ Miroslav Müller ve své kanceláři. „Proč chceš skončit ve čtyřiceti?“ Nutil ho odvolat protisocialistické narážky v rozhovorech, které poskytl. Měl se zříct obou filmů i občanských postojů.
„Měl jsem tehdy kalendář zaplněný rolemi na čtyři roky dopředu. Šel jsem z filmu do filmu. A najednou nic. Měli pravdu,“ vzpomínal Radoslav Brzobohatý, režimu nepohodlná a rebelující filmová hvězda.
Měl hrát majora Zemana
Dostával jen malé roličky, točil hlavně na Slovensku, kde cenzura s absurditou sobě vlastní přivírala oči. Pomoci mu měl seriál Třicet případů majora Zemana (1974). „Vy jste se zbláznil. Vždyť Brzobohatý má přece zákaz,“ údajně ječela televizní dramaturgyně Jarmila Balášová na Kavčích horách na režiséra Sequense. Postavu majora Zemana psal na tělo Brzobohatému. Vydupal mu aspoň malou roli, aby nevyčníval.
Povolili tedy štěk. Jenže on dostal roli agenta Bláhy, kterého si diváci okamžitě oblíbili. A zase vypadal jako provokatér. Sympatický zloduch… Jeho postava byla rozepsána do několika příběhů, v Honu na lišku uniká letadlem, ale měl se znovu objevit ve všech epizodách druhé desítky dílů.
Ovšem režisér Jiří Sequens musel scénář přepracovat. „Není možné, aby byl nepřítel státu diváky obdivován či dokonce oslavován,“ nařídila Balášová vyškrtnout Bláhu ze seriálu. Charismatický západní agent tak měl životnost pouhé tři díly a dost. Pak ho zastřelil samotný Zeman.
Víte, že role majora Zemana byla psána pro Brzobohatého a naopak Vladimír Brabec měl hrát hlavní roli v Kachyňově filmu Ucho? Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby…
Uškodilo mu i přátelství s Kohoutem
Kádrový profil si u strany a vlády pokaňkal coby svědek na svatbě skutečného odpůrce režimu, spisovatele Pavla Kohouta s Jelenou Mašínovou. Na veselku disidentů v roce 1970 šli společně s manželkou Jiřinou Bohdalovou. Estébaci slídili pochopitelně kolem, v Sázavě u spisovatelovy vily roky stála jejich maringotka. Kohout ve svých knihách popisuje, jak s »tajnými« dokonce jeden čas žil i v ucházející symbióze.
Nicméně hned druhý den musela herecká dvojka okamžitě na kobereček. Bohdalovou si pozval tehdejší ředitel televize Jan Zelenka. Dal jí na výběr – buď Kohout, nebo obrazovka.
Vzdorovali měsíc, pak pokořeni přislíbili, že vztahy s Kohoutem a Mašínovou ochladí a dají si pozor. „Jiřina se vrátila opuchlá pláčem, její muž Radoslav vztekle rozléval slivovici, zalykali se pokořením,“ popsal Pavel Kohout ve své kronice Kde je zakopán pes.
Jezdil jako muzikant po zemi
Stejně nesměli točit. Ještě několik let. Zpupné umělce si uměl bolševik podat a vychutnat. „Kupodivu to ale byly klidné roky. Hrál jsem jen v divadle a ve volném čase jsme jezdili s naší zájmovou kapelou po zemi a hráli lidem. Řidiči, kulisáci, byli jsme jedna parta. Já na housle, kluci na akordeon.“ Hráli lidovky po městech a vesnicích a lidé nadšeně chodili na slavného herce, jemuž byly zapovězěny velké role…
Vystupoval ale na divadelních prknech. „Přežili jsme i díky Divadlu na Vinohradech a tamní partě neveselá sedmdesátá léta celkem bez větší psychické újmy.“ Údajně si mohli i zanadávat, pustit hubu na špacír a ani velká komunistka Jiřina Švorcová to nikde nevytrubovala a nikdy nikoho neudala.
Rozpad manželství
Stejně to nebyly šťastné roky, nervozita zahubila vztah obou herců. Nedoceněnost, pramalá realizace a bezvýchodnost té šedivé doby je nakonec rozdělila. Měli příliš silná a ješitná ega, než aby to vydrželi, aby si byli oporou. Hádali se, nesnášeli. Po dvanácti letech skončil vztah slavného páru Brzobohatý a Bohdalová. On si na Slovensku našel o dvacet let mladší Hanu a odešel. V roce 1982 po natáčení Nočních jezdců se v Bratislavě vzali. Před pár lety založili úspěšné divadlo, kde skvělý herec a opravdový chlap až do své smrti hrál.
Už třikrát málem zemřel
Měl tuhý kořínek, proto každého jeho smrt v úterý překvapila. Režisér Vojtěch Jasný sestavoval horoskopy, byl tím známý. Jednou se spolu opili a on Brzobohatému přiznal, že okolo čtyřicítky bude v jeden den třikrát hledět smrti do očí a že je jen malá naděje, že ten den přežije.
V listopadu 1971 takový den skutečně přišel. Slavný herec málem uhořel ve své chalupě, když chtěl z patra zachraňovat nové lyže. Otevřel dveře a před ním spadl strop.
Když později ujížděl nocí ke kamarádovi přespat, přibrzdil zlehka před nechráněným přejezdem, protože se mu zdálo, že je ve vozovce díra. V ten okamžik mu těsně před kapotou prosvištěl vlak. Začal se bát a vzpomněl si na Jasného.
Druhý den jel plný strachu do Prahy. Zastavil na Palmovce na červenou a v tu ránu mu upadlo zadní kolo u jeho saaba.
Bál se, že skončí na vozíku
Skoro celý život ho trápily bolesti páteře. Snad proto neměl rád doktory, bál se jich. Ač hrál skoro celou kariéru tvrdé a nebojácné chlapy, špatně snášel fyzickou bolest. Při pohledu na krev se kácel a injekce zoufale nesnášel. Omdléval. Když měl ve dvaadvaceti na lyžích ošklivý úraz a zhmoždil si krční i bederní páteř, vůbec netušil, že bude mít celoživotní následky. Jednou mu ochrnuly nohy, podruhé ruce, bolest ho paralyzovala.
Ve třiatřiceti se přidaly silné bolesti hlavy i páteře, přežíval právě díky injekcím. Odmítl operaci, protože mu sdělili bezútěšnou prognózu – je to padesát na padesát, ale i kdyby se to povedlo, jste do deseti let na vozíku – doktor se s ním nepáral. Na to nechtěl přistoupit a koupil si na radu kamaráda – neurologa – knížku o józe a začal cvičit. Poctivě, denně. A o šesti cvicích přežil skoro padesát let!
„Musel jsem, bál jsem se nemohoucnosti, bezmoci,“ prozradil v jednom z rozhovorů. Občasných silných bolestí se ale nezbavil. Ale nikdy o tom také nemluvil, nechtěl obtěžovat okolí.
4 fotografie
