VIDEO 76. narozeniny Pavla Landovského: Byli jsme mu popřát! Ukaž ksicht, volal...
9 fotografií
Běžný rozhovor formou otázky a odpovědi by legendárního herce Pavla Landovského (76) nejen nudil a otravoval, ale po chvíli by ho až rozzuřil. Vzhledem k jeho výbušné povaze a náladovým zkratům na herce musíte jinak než na ostatní. Nesmíte na něj být hrr a zavalit ho otázkami. Musíte navodit pocit klidu, nikam nespěchat a nechat nejprve promluvit jeho zvídavost. To je recept na »milého Lanďáka«, který si ale ve svých právě oslavených 76 letech stěžuje na to, že ho trápí paměť a komplikace cukrovky...
UKAŽ KSICHT!
Jelikož Pavel Landovský na svých vratech u domku v Kytíně ve středních Čechách nemá zvonek a z otevřených dveří slyšíme hrát televizi, voláme na něj.
„No, kdo tam je? Ukaž ksicht!“
Vcházíme za branku na jeho pozemek a poté do otevřeného domu.
Dobrý den, my jsme vám přišli pogratulovat k vašim narozeninám.
„Jéžišmarjá!“
Tak všechno nejlepší a snad vám to přijde k chuti.
Landovský má kořeny na Ukrajině, přivezli jsme mu proto vodku a přání všeho nejlepšího.
„Nebude to ta, jak oslepnu?“
Ohnivou vodu nechce ochutnat, dokud se nezaručíme, že to není pančovaný alkohol, po jehož vypití zemřelo již minimálně osmnáct lidí.
„Tě buch!“
Připíjí si a pěkně se zakření.
Tak jaká je?
„Silná! Kolik to má procent?“
Třicet sedm a půl.
„To je hodně!“
Taky jsem vám nechtěla přinést žádnou slabotu.
„Sedněte si, ksakru!“
Rozčiluje se, že stále nesměle postáváme v očekávání, až nám pán domu pokyne. Ptá se nás, kde přesně bydlíme, kam sahají naše kořeny. Rozpovídá se i o svých ukrajinských kořenech a začne si po štamprli ohnivé vody prozpěvovat písně, které zná z dětství. Přitom celou dobu po očku sleduje televizi, aby mu nic neuniklo.
„Jéžiš, já nic nevidím.“
Sundává si brýle a prohlíží si je.
„Vůbec přes to není vidět!“
Chcete je vyčistit? Mám v pouzdru na brýle takový ten speciální hadřík na leštění brýlí. Je něčím naimpregnovaný, to pak uvidíte jedna radost!
„Jo, to chci, ale neulom nožičku! Pozor na nožičky!“
Varuje mě se vztyčeným ukazováčkem.
„No, to je jiná! Já bych tě tu potřeboval!“
ZEMĚPISNÁ VÁŠEŇ
„Za chvilku začnou zprávy. Nevadí vám, když se na ně spolu podíváme?“
Landovský zprávy napjatě sleduje, živě komentuje a občas se i rozohní.
„A to je co, ten daňový balíček? Co si to na nás zas ta svoloč vymyslela?!“
Poté, co mu vysvětlíme reformy, začne bědovat, jak jsme dopadli a že už to lepší nebude.
Kdyby si tak politici snížili platy, tak by se nemusely zvyšovat daně.
„Kdes to viděla, aby si někdo sahal na svůj plat?“
Vzápětí ho ale zaujme reportáž o nepokojích v Libyi.
„Co se to v tom Tripolisu děje? A kde vůbec leží? Ach jo, já už všechno zapomněl.“
Vidím, že támhle za vámi máte ve skříni krabici s nápisem mapy, mám se vám tam podívat a vyhledat vám ten Tripolis?
„Tam ale není mapa světa, tam to nenajdeš.“
Tak já se vám podívám přes internet v mobilu.
„Přál bych si mapu. Ve škole jsem věděl, všechno kde leží, a teď nic. Paměť mi už vůbec neslouží, jsem už blbej.“
Tak my vám ji přivezeme k příštím narozeninám.
„Cože? Až tak pozdě? Nešlo by to dřív?“
Tak co k Vánocům?
„No to je lepší.“
Usmívá se a začne se ošívat.
„Ty mouchy už mě serou, furt po mně lezou.“
To já mám doma furt, můj přítel se jmenuje Moucha.
Začne se smát a vyzvídat. Když jsem se zmínila o tom, že často chodíme do divadla, rozněžnil se.
„Jak já bych chtěl jít do divadla! Já tam nebyl, ani nepamatuju!“
Proč si na něco nezajdete, když to máte tak rád?
„Nohy už mi neslouží, já tam nedojdu.“
Tak my vás tam moc rádi vezmeme. Vybereme něco, na co byste chtěl jít, a zajedeme pro vás autem. Co vy na to?
„To bych moc rád! Ale já nevím, co se teď hraje.“
Já to zjistím a pak vám zavolám a přečtu vám, o čem ty hry jsou. Vy si jednu vyberete a je to.
„Tak platí!“
POTŘEBOVAL BY HOSPODYNI
Po čištění brýlí a hledání na mapě si herec přál vytočit na mobilu číslo své snachy Olinky, doplnit vodu v kýbli, kam hází z televizního křesla vajgly, a přemístit mucholapku z rohu místnosti nad sebe.
„Nikolko, já bych tě tu chtěl mít každej den! Schovej mi tu flašku do skříně, ať mi ji nikdo neukradne. Kde mám hůl?“
Při svých výkyvech nálady mě už nejednou v minulosti vyhrožoval, že mě přetáhne holí. Tentokrát byl ale jako vyměněný.
Nemáte ji támhle na věšáku?
„Sakra! Kdybych to věděl, tak se neptám.“
Já se vám po ní podívám, mohu i do vedlejší místnosti?
„No jasně, že jo!“
Samotářský mrzout byl toho dne tak příjemně naladěn, že se rozhodl, že nás vyprovodí před dům.
„Pokusím se teď vyhoupnout na nohy.“
Chcete pomoct?
„V žádným případě!“
Landovský s námi jen tak, v trenkách a tričku, vyšel na zápraží a zamával na šťastnou cestu...
Landovského prořízlý jazyk
O prezidentovi
„Klaun? Teda Klaus? To je snad nejhorší, co mohlo tu zemi potkat, tady ten polobuzerant!“ TV Metropol, 17. 11. 2011
O tom, jaký býval sukničkář
„V mládí bych se zamiloval i do dámského kola!“ Nedatovaný citát
O penězích
„Jsem v důchodu a tím to hasne! Nikdo mě neobsadí, nikdo nezavolá, takže kdybych neměl penzi, tak chcípnu hlady!“ Aha!, 8. 3. 2011
Kdo je Pavel Landovský
• narodil se 11. září 1936 v Havlíčkově Brodě, jeho otec pochází z hranic Ukrajiny a Ruska
• po maturitě na strojní průmyslovce se čtyřikrát marně pokoušel dostat na studium herectví na DAMU
• po podpisu Charty 77 byl v rámci akce Asanace vyhnán do emigrace do Rakouska
9 fotografií
