Veronika Freimanová: Ráda se vracím do minulosti!
Česká televize odvysílá v pátek 14. září druhý díl závěrečné řady Vyprávěj.
Diváci si už minulý týden nemohli nevšimnout, že v nových pokračováních populárního retro seriálu všechny postavy viditelně zestárly. Nyní se jejich příběhy odehrávají na přelomu 80. a 90. let. Jak se s přibývající roky v seriálu i v soukromí vyrovnává herečka Veronika Freimanová (56), která ztvárňuje vedoucí účtárny ve Státním plánovacím ústavu v Pardubicích Janu Dvořákovou? To prozradila v rozhovoru pro magazín Aha!+TV.
Veroniko, vaše postava je zase o něco starší. Bylo ztvárnění Jany Dvořákové ve čtvrté řadě Vyprávěj těžší?
„Co se týká věku, tak mě Jana pomalu předhání. A já se až děsím toho, jak s ní pomalu zvolňuji, jak se mi líbí opírat se o rohy stolu, chodit pomalejším tempem…“ (směje se)
Máte toho s vaší postavou společného více?
„Ano, měla jsem podobně ustaranou maminku, která nosila nákupy a tlumila v rodině všechny problémy. Myslím si, že to máme podobné.“
Dá se říci, že je Jana vaší životní rolí?
„Řekla bych to takto: Je to největší role, jakou jsem kdy přijala! V seriálu jsem začínala jako zralá žena a skončím jako babička.“
Jak se vám celé ty roky hraje se Svatoplukem Skopalem a Romanem Vojtkem, tedy s vaším seriálovým manželem a synem?
„S oběma se mi hraje a pracuje skvěle. Sálá z nich klid… A to je k nezaplacení!“ (směje se)
Stíháte se při vašem vytížení dívat na Vyprávěj v televizi, nebo si ho necháváte nahrávat?
„Většinou hraju v divadle, takže se dívám, až když je ten díl v archivu na internetu.“
Odbočil bych od seriálu, i když u jeho tématu zůstanu. Máte někdy chvíle,
že vezmete do rukou stará fotoalba a prohlížíte si je?
„Já moc klasické fotky v lásce nemám! Ale docela často a ráda se ve vzpomínkách vracím do minulosti... Je to taková příjemná nostalgie.“
Byl někdo, kdo vám v dětství nebo během dospívání rád vyprávěl?
„Moje babička. Narodila se v roce 1902 a umřela, když jí bylo 104 let. Její zážitky z mládí si ráda představuji. Vyprávěla mi třeba o tom, jak jezdili na malovaných saních v zimě do Žiliny na plesy. A těch příběhů bylo daleko více…“