Nestárnoucí Léto s kovbojem (1976): Kolářová podváděla!

Jako lyrickou rozlučku s prázdninami vybrala včera Nova oblíbený příběh pasáčka krav Honzy Macháčka a potrhlé psycholožky Doubravky. Komedie s Danielou Kolářovou (65) a Jaromírem Hanzlíkem (64) je o pohodě, ale natáčení zdaleka tak veselé nebylo.

Alespoň pro Danielu Kolářovou. Tak hektické uspěchané léto si nepředstavovala. A už ho prý nikdy potom nechtěla zažít. „Šílené. Už nikdy bych to neudělala. Takhle přijít o prázdniny,“ vzpomínala ještě po letech. Paralelně totiž točila ještě další film. Také prázdninovou veselohru Na samotě u lesa.

„Náročné to bylo i pro obě produkce. Muselo se všechno dobře zorganizovat, přejížděla jsem, učila se role a do toho měla ročního synáčka.“ Malý Šimon provázel maminku na natáčení, uprostřed záběrů se staraly kostymérky a maskérky. „Vláčela jsem ročního kluka s plenkama, postýlkou, bylo to těžké i veselé.“

Hanzlík byl galantní

Tehdy se jako velký kamarád ukázal Jaromír Hanzlík. Ti dva byli osvědčená a režiséry hojně obsazovaná dvojka; hráli spolu ostatně v Takové normální rodince, Slastech otce vlasti i v Noci na Karlštejně. A samozřejmě ve vinohradském divadle.

„Točilo se v okolí České Lípy, kde měl Jaromír chalupu. Pozval mě a mohli jsme bydlet u něho. Byly tam krásné večery. Vždycky přijel pan režisér Ivo Novák a kameraman Rudolf Milič a probírali jsme záběry na další den,“ vybavila si Daniela Kolářová.

Režisér Novák, prvorepublikový gentleman byl skvělý vypravěč a na place uměl vytvářet pohodu. „On dělal asistenta už slavnému režiséru Slavínskému,“ připomněl Jaromír Hanzlík. „Měl skvělý humor, připomínalo mi to Saturnina,“ opáčila Kolářová. „A dovolil nám dělat dialogy podle svého. Co jsme si dali do huby, to bylo ve filmu,“ odtušil spokojeně ještě Hanzlík. Dát hercům, kteří jsou na sebe zvyklí, volnou ruku, se vyplatilo. Nesmrtelné hlášky jsou toho dokladem.

Nechtěla se svléct

Idylka. Krávy na pastvinách plných žampionů (ostatně i ty si zahrály ve filmu, sežrala je kráva), pohodoví lidé. Akorát jednou nás podvedli. A to hned v úvodu. Pod vodopádem v jezírku se cachtá dívka jen tak, jak ji pánbůh stvořil. Titulky překrývají vše, co by diváka nejvíc zajímalo, tušíte náznaky. A ejhle, hlavní hrdinka… „Ne, to jsem nebyla já, to za mě někdo zaskočil,“ odmítla Kolářová a po letech je fanoušek filmu i herečky zklamaný. Nebála se rohů, vždyť chodila mezi kravami, chytala poštovního holuba do ruky, ale svléct se nechtěla.

Když už do vody, tak v šatech. Pád do rybníka na vesnické návsi? Ještě dnes se otřese. „To jsme dali na první dobrou, což jsem byla ráda. Rybník byl kalný, hnusný bahňák. Kdyby se musel záběr opakovat, museli by mě sušit, čistit, fénovat, tak to dal pan kameraman na první…“

Zajímavosti

■ Lenka Kořínková hrála patnáctiletou fiflenku, ale ve skutečnosti jí už bylo dvacet.

■ Kluk na kole na návsi vyřvává, že přivezli banány, což v létě na vesnici bylo ale nemožné. A do toho se tetka z okna zeptá, jestli dovezli i rajčata. To byla zase komodita naprosto běžná.

■ A ještě jednou z návsi. Všimli jste si, že »pojízdný« řezník má všechno? Svíčkovou, medailonky, telecí, panenku, játra. Za socialismu věc zhola nemožná.

■ Hudbu složil Petr Hapka, text písně Zdeněk Rytíř a letní song zazpívala Marie Rottrová.

■ Režiséru Ivo Novákovi přezdívali Ubohobak. Proč? „Když to napíšete azbukou, tak to přesně takhle vypadá,“ smál se Jaromír Hanzlík. Asi takhle jsme tehdy byli zpitomělí ruštinou.

■ Oldřich Vízner pro letech přiznal, že si přál hrát kovboje a ne egoistického medika. „Ale nakonec jsem měl úspěch, lidé mi rozuměli. Akorát mi potom říkali pořád Boba, což bylo mé filmové jméno.“

■ Víznera vysvobodila od oblíbeného Boby až další přezdívka. Po jakési pohádce mu začali říkat ještě lépe. Žabža!