Kamarád do deště II – Příběh z Brooklynu (1992): Tofi s Vaculíkem v balíku!

ALKOHOLIK AUGUSTA ZAČÍNAL NOVÝ ŽIVOT...

Největším problémem Karla Augusty, který skvěle zahrál postavu podvodníka Kadlece, byl alkohol. Během natáčení už byl na přísné dietě, která zahrnovala pouze jednu vypitou láhev bílého vína denně. Sám si to tak určil… Chátral a jeho herecký projev upadal.

„Režisér Soukup ho musel častokrát posílat, ať si jde loknout. Teprve potom dokázal předvést požadovaný výkon. Augusta byl geniální herec, ale ty jeho výkyvy kvůli chlastu byly hrozné,“ prozradil pamětník natáčení. V té době byl Augusta až po uši zamilovaný do své nové lásky, baletky Dagmar.

„Po natáčení se odjel léčit z alkoholismu k Apolináři. Začal sportovat, a dokonce shodil nějakých třicet kilo,“ dodal. Jenže nového života si příliš dlouho neužil. Zdraví se mu už nevrátilo a zemřel v nedožitých třiašedesáti letech.

PROČ MUSELI KRAINOVOU PŘEDABOVAT?

Představitelka sexbomby Ivany Simona Krainová (39) byla ozdobou filmu. Jenže málokdo ví, že musela být předabována. Hlas jí nakonec propůjčila zkušenější herečka Ljuba Krbová. „Panu režisérovi vadil můj ostravský přízvuk,“ přiznala po letech Krainová, která pochází z Havířova. Sázka na modelku, která s herectvím neměla žádné zkušenosti, se ale vyplatila.

„Když máte ve filmu herce, jako byl Radovan Lukavský, Rudolf Hrušínský, to pak můžete režírovat z domova vysílačkou. Nastíníte jim svou představu a oni vám to zahrají na tři různé způsoby. S neherci musíte víc pracovat, věnovat se jim. Když jsem si ji tam obsadil, počítal jsem, že budu mít o práci více. Ale ona byla velice vnímavá a skvělá. Ta její role přitom nebyla vůbec jednoduchá, ale zvládla to fantasticky,“ pochvaloval si Jaroslav Soukup.

TOFI S VACULÍKEM ZÁVRATNĚ ZBOHATLI

Část děje se odehrávala na diskotéce v Brooklynu v Praze. Ta existovala i ve skutečnosti. A teď se držte, jejími majiteli byli nějakou dobu Lukáš Vaculík se Sagvanem Tofim!

Dnes je však na tomto místě tržnice. Dvojice svých rolí z Kamaráda do deště využila i ve skutečném životě. Objížděla diskotéky a hodinu na nich obsluhovala za barem. Za toto vystoupení inkasovali až sto tisíc korun. „Přivydělávat si po barech a diskotékách je moje nejoblíbenější činnost. Spojujeme příjemné s užitečným,“ okomentoval svůj lukrativní džob Tofi.

A jedna zajímavost na závěr. Pamatujete na tu nehezkou dívčinu, která po »Sagim« jela jako blázen? Tuhle ošklivku hrála Sandra Pogodová (37), současná hvězda televizních seriálů. V době natáčení ji bylo sedmnáct let.

Jak vidí své filmy režisér Jaroslav Soukup: Všechny jeho hity!

Vítr v kapse (1982)

„Výborná atmosféra během natáčení v plzeňské Škodovce. Čerpal jsem ze situací, které jsem na vlastní kůži zažil a jež se skutečně staly, včetně toho kluka, který se nešťastně zabil na motorce. Byl to můj kamarád.“

Láska z pasáže (1984)

„Natáčeli jsme v pasážích na Václavském náměstí za plného provozu a to byl velký problém. Dodnes si pamatuji, jak nám tam lidé nadávali, že je zdržujeme. Měli jsme drobné problémy i s policií. Menší roli měli ve filmu skuteční pankáči, což ale neuniklo Státní bezpečnosti. A tak se začali zajímat, co to tam ten Soukup točí za protisocialistický film. Dramaturgyně Věra Kalábová musela dokonce jít k výslechu a podat vysvětlení…Nakonec to dobře dopadlo a z filmu byl hit.“

Pěsti ve tmě (1986)

„Můj nejnáročnější film, ale mám na něj krásné vzpomínky. Marek Vašut tomu obětoval naprosto všechno. Znal jsem ho právě z Lásky z pasáže, kde mi hrál. Když jsme se ale sešli, na schůzku dorazil Marek o deset kilo tlustší, úplný váleček. Já mu říkám, co se to s tebou, proboha stalo? On byl zrovna na vojně, ve vojenském uměleckém souboru, takže celé dny jenom ležel na kavalci a jedl. Slíbil mi, že to shodí. Paradoxně ta vojna se projevila ideálně. Začal na sobě tvrdě makat, trénovat, běhat a pod odborným vedením Jardy Tomsy boxovat. Měl na to osm měsíců a skutečně to dokázal. Ve filmu byl skvělý.“

Discopříběh (1987)

„Příjemné, bezvadné natáčení v Plzni. Když to řeknu nadneseně, mohli jsme si tam dělat, co chtěli. Vedení města pochopilo, že tenhle film je pro Plzeň velká reklama, a tak nám maximálně vyšlo vstříc.“

Kamarád do deště (1988)

„Byl to vůbec první žánr akčního filmu pro mladé publikum, který se u nás natočil. Psali jsme ho přímo na tělo Sagvanovi a Lukymu. Scénář se musel schvalovat na vnitru, kde k němu měli ideologické výhrady. Říkali, že to zpracování kazí mládež… Nicméně film se podařilo natočit a byl to trhák.“

Discopříběh č. 2 (1991)

„Obrovský, nesrovnatelný rozdíl oproti natáčení jedničky. Bylo krátce po amnestii prezidenta Havla a Plzeň byla plná kriminálníků. Do záběrů nám lezla potetovaná individua a policisté  se báli zasáhnout, protože by porušili lidská práva… Nemohli jsme točit a museli čekat, až je to přestane bavit a odejdou. Velmi nerad na to natáčení  vzpomínám, bylo to opravdu těžké. Podpora od vedení města tentokrát nulová, nějaký film je nezajímal. “

Svatba upírů (1993)

„Realizačně náročný film, ale pro mě nádherná práce. Odjakživa jsem měl rád upírské příběhy, takže jsem si splnil svůj sen. Pár let mi ale trvalo, než se mi podařilo sehnat peníze. Stálo to 23 milionů, což v té době nebylo málo. Dnes by to bylo tak padesát.“

Byl jednou jeden polda (1995)

„Hrozné riziko. Bláznivá komedie o začínajících policistech…Sehnal jsem na to jako producent peníze a vůbec netušil, jak to dopadne, protože jsem žánr crazy komedie nikdy nepsal ani nerežíroval. Naštěstí měly všechny tři díly slušný úspěch v kinech a především v televizi, kde je vysílají každý rok. Měl jsem připravený dobrý scénář čtvrtého dílu. Náklady byly 22 milionů a mně se podařilo sehnat jen 14. Sháněl jsem dál, ale mezitím začali umírat herci, nejdříve Mirek Moravec, který tam měl velkou roli ministra vnitra, a pak i Václav Mareš. Tím to skončilo. Škoda.“